25 Cdo 2225/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2225/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 1. 2023 Spisová značka:25 Cdo 2225/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2225.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Spolu způsobení si újmy poškozeným Exces Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2918 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 3. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2225/2021-276 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) I. K., narozená XY, b) R. K., narozený XY a c) P. K., narozený XY, všichni bytem XY, všichni zastoupeni JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem Masarykovo nám. 91/28, 733 01 Karviná, proti žalované: Česká republika – Vězeňská služba České republiky, IČO 00212423, se sídlem Soudní 1672/1a, 140 00 Praha 4, o 1 269 594 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 210/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. 20 Co 379/2020-209, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů dovolacího řízení 9 002 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Marka Kříže. Odůvodnění: Žalobci se domáhali po žalované peněžité náhrady [žalobkyně a) zaplacení 500 000 Kč a každý z žalobců b) a c) 350 000 Kč] za újmu způsobenou jim úmrtím M. H., jehož byla žalobkyně a) matkou, žalobce b) otčímem a žalobce c) polorodým bratrem. Žalobkyně a) se domáhala také náhrady nákladů spojených s pohřbem ve výši 69 594 Kč. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 C 210/2017-159, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 30. 7. 2020, č. j. 11 C 210/2017-168, a ve znění opravných usnesení ze dne 13. 10. 2020, č. j. 11 C 210/2017-193 a č. j. 11 C 210/2017-194, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) 424 870 Kč s příslušenstvím, žalobcům b) a c) každému 262 500 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu na zaplacení dalších 144 724 Kč žalobkyni a) a 87 500 Kč každému z žalobců b) a c), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 25. 12. 2016 zemřel M. H. (dále též jen „poškozený“) ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Pankrác na následky otoku mozku a dechovou nedostatečnost při otravě metadonem poté, co záměrně využil shody příjmení s jiným spoluvězněm (J. H.) a nechal si tuto látku podat. Zaměstnankyně žalované, službu konající zdravotní sestra I. K. neprovedla dostatečnou kontrolu identity vězně a vydala mu lék metadon (silný syntetický opioid s dlouhotrvajícím účinkem, podávaný odsouzeným zařazeným do substituční léčby), vázaný na zvláštní lékařský předpis, neověřila si jeho aktuální zdravotní stav a nezajistila mu žádnou následnou lékařskou péči ani odborný zdravotní dohled, přestože mu takovou pomoc byla povinna ze zákona poskytnout. Inspektor dozorčí služby oddělení výkonu trestu M. Š. pak tuto událost nenahlásil nadřízenému, nezaznamenal ji do Knihy předání a převzetí služby ani nepřijal odpovídající opatření ke kontrole zdravotního stavu poškozeného (spokojil se s tvrzením zdravotní sestry, že nebude vážně ohrožen) a v důsledku porušení těchto služebních povinností nezabránil jeho úmrtí, jež bylo možno odvrátit včasným podáním antagonistů a antibiotik. Za toto jednání byli oba pravomocně odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody (I. K. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 6 T 112/2017, za zločin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a M. Š. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 2 T 103/2017, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 61 To 159/2018, za přečin porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby podle § 390 odst. 1 a 2 trestního zákoníku). Vztahy mezi poškozeným a žalobci odpovídaly standardním vztahům mezi příbuznými. Žalobkyně a) vynaložila náklady spojené s pohřbem. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2918, § 2959 a § 2961 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a § 2 odst. 1 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky. Dovodil odpovědnost žalované za újmu způsobenou úmrtím M. H. ve výkonu trestu odnětí svobody, neboť nedošlo k excesu ze strany jejích zaměstnanců, tragický následek byl způsoben nerespektováním postupů, k nimž byli povinni, jakož i nedostatečnými opatřeními ve věznici k identifikaci vězňů při podávání metadonu (zdravotní sestra se dle zavedené praxe spokojila s nahlášením příjmení a data narození vězně). Dále uzavřel, že vzhledem k tomu, že vztah žalobců s poškozeným byl zcela standardní a vřelý [se žalobkyní a) jakožto matkou vřelejší], mají právo na náhradu podle § 2959 o. z. Při stanovení výše zohlednil věk poškozeného, bydliště ve vzdáleném místě, ale také to, že spolu trávili podstatné svátky a byli v pravidelném telefonickém i osobním kontaktu. Současně také zohlednil spoluzavinění na tragickém následku ze strany poškozeného, který využil záměny příjmení a nechal si podat metadon, ač si byl vědom, že mu tato látka není určena. Míru jeho účasti stanovil v rozsahu 25 % a přiznal každému ze žalobců 75 % požadované náhrady za způsobenou újmu a žalobkyni a) rovněž náklady spojené s vypravením pohřbu, snížené o zbytné výdaje za tvrdý alkohol. K odvolání všech účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 1. 2021, č. j. 20 Co 379/2020-209, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve vztahu k žalobkyni a) tak, že žalované uložil povinnost zaplatit jí dalších 16 624 Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu rozsudek ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení ohledně jejich výše ve vztahu mezi žalobci b) a c) a žalovanou, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou, a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem o neopodstatněnosti námitky excesivního jednání zaměstnanců žalované. K úmrtí poškozeného došlo v důsledku porušení pracovních povinností zdravotní sestry zaměstnané u žalované, která mu neoprávněně podala lék metadon, neověřila si jeho zdravotní stav a nezajistila mu následnou lékařskou péči, aniž tím sledovala vlastní zájem nesouvisející s výkonem její práce. Za takto vzniklou újmu odpovídá proto žalovaná podle obecných ustanovení o náhradě újmy. Porušení povinností M. Š. pak zakládá odpovědnost žalované i podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), které však nebylo pro úmrtí M. H. rozhodující. Odvolací soud se ztotožnil i s posouzením míry spoluodpovědnosti poškozeného, neboť bez jeho vlastního rozhodnutí, že si nechá podat metadon, který dostat neměl a nebyl na něj zvyklý, by k poškození jeho zdraví a následnému úmrtí nedošlo. Zohlednil přitom skutečnost, že si v rámci vězeňského režimu poškozený nemohl sám obstarat lékařskou pomoc a žalovaná měla povinnost věnovat jeho zdravotnímu stavu náležitou péči. Odvolací soud pak přiznal žalobkyni a) dalších 16 624 Kč na náhradě nákladů za vypravení pohřbu, které jí nebyly soudem prvního stupně přiznány. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud na základě chybné hypotézy (záměny látky metadon - substituci heroinu - za látku metanol - náhražku alkoholu) rozhodl o otázce míry spoluzavinění poškozeného s tím, že se mohl domnívat, že metadon má stejné účinky jako alkohol. Rekapituluje a předkládá vlastní verzi skutkového děje vedoucího k úmrtí M. H., přičemž zdůrazňuje, že se podvodně o vydání léku metadon pokoušel opakovaně a věděl o smrtelných rizicích jeho požití. Poukázala na to, že se odvolací soud v otázce posouzení míry spoluzavinění poškozeného odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1244/2017, 25 Cdo 1063/2017, 25 Cdo 4199/2013, 25 Cdo 2740/2018, 25 Cdo 3171/2013 či 32 Cdo 2537/2011, s tím, že primární příčinou tragické události byla lest poškozeného, který je proto za svoje jednání plně odpovědný, neboť jakožto dospělý, plně svéprávný muž, mohl a měl vědět o rizicích spojených s požitím vysoké dávky tohoto léku. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem dále spočívá v posouzení toho, zda se její zaměstnanci dop