25 Cdo 2376/2003 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2376/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2004 Spisová značka:25 Cdo 2376/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2376.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 420 předpisu č. 40/1964Sb. § 139 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2376/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně MUDr. M. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému I. V., zastoupenému advokátem, o 300.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 275/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. března 2003, č. j. 42 Co 865/2002 - 273, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.715,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 7. 1994, upřesněnou dalšími podáními, domáhala zaplacení částky 300.000,- s odůvodněním, že spolu s žalovaným a dalšími 5 příbuznými jsou podle rozhodnutí Okresního úřadu v O., pozemkového úřadu, ze dne 25. 5. 1993 podílovými spoluvlastníky pozemků (vesměs zalesněných) par. č. 1367/38, 1367/40, 1363, 1367/57, 1367/6 a 1364/1 v kat. území M. L., přičemž podíl žalobkyně činí jednu ideální třetinu. Protože žalovaný, pověřený ostatními spoluvlastníky správou lesů, v nich bez souhlasu žalobkyně prováděl těžbu dřeva, získané finanční prostředky rozděloval mezi spoluvlastníky rovným dílem a nikoliv podle výše spoluvlastnických podílů, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení za léta 1992 až 1995 ve výši 97.271,- Kč (zákonný podíl žalobkyně ze zisku na těžbě měl činit 283.243,- Kč a žalobkyně obdržela pouze 185.972,- Kč). Dále žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 202.729,- Kč (kterou upřesnila jen tak, že jde o zbytek do celkem požadované částky 300.000,- Kč), která jí měla vzniknout jednáním žalovaného tím, že dřevo prodával pod cenou, vytěžil větší množství, než připouští, a nevyplatil jí 1/3 státní dotace poskytnuté ve výši 80.000,- Kč, tj. částku 26. 666,- Kč. Při ústním jednání před soudem prvního stupně dne 16. 4. 1998 žalobkyně navrhla, aby soud připustil změnu žaloby tak, že náhrady škody v částce 202.729,- Kč se ze stejných důvodů domáhá i z těžby a prodeje dřeva vytěženého na pozemcích parc. č. 1367/5, 1367/26, 1366/1 a 1366/2, jejichž podílovou spoluvlastnicí co do jedné ideální třetiny se stala na základě rozhodnutí uvedeného pozemkového úřadu ze dne 3. 11. 1994. Tuto změnu žaloby soud prvního stupně připustil usnesením ze dne 16. 4. 1998, č. j. 35 C 275/94 - 72. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 3. 1999, č. j. 35 C 275/94 - 83, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci, spolu s dalšími příbuznými, se na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu v O. ze dne 25. 5. 1993 a ze dne 3. 1. 1994 stali podílovými spoluvlastníky lesních pozemků v kat. území M. L., na nichž probíhala těžba kalamitního dřeva, tj. dřeva napadeného kůrovcem, jejíž provedení bylo spoluvlastníkům pozemků uloženo Lesy ČR, st. podnikem. Na schůzce konané dne 1. 2. 1993 restituenti - budoucí spoluvlastníci (vyjma žalobkyně) pověřili žalovaného těžbou dřeva, jeho prodejem za smluvní ceny a zalesňováním lesa a dále ujednali, že zisk z těžby bude vyplácen zálohově rovným dílem všem restituentům předmětných pozemků. Dne 10. 3. 1995 bylo mezi týmiž osobami - spoluvlastníky vlastnícími 2/3 pozemků - dohodnuto ukončení zálohových plateb za těžbu s tím, že peníze budou uloženy u finančního ústavu a budou použity na úhradu úklidu a zalesňování pozemků. Soud prvního stupně posoudil dohodu většinových spoluvlastníků ze dne 10. 3. 1995 jako platně uzavřenou v souladu s ust. § 139 odst. 2 obč. zák. a dovodil, že i když žalobkyně obdržela zálohově ze zisku z těžby a prodeje dřeva pouze 1/7, nevznikla žalovanému ani dalším spoluvlastníkům na základě této dohody povinnost žalobkyni peníze ze zisku z těžby podle výše jejího spoluvlastnického podílu na nemovitostech vyplatit. Za stavu, kdy těžba a zalesňování dosud probíhá, jak bylo zjištěno, platí dohoda většinových spoluvlastníků, a vyúčtování a rozdělení peněz z těžby dřeva bude moci být provedeno až po jejím skončení a po ukončení zalesňování pozemků. Dospěl proto k závěru, že žaloba na zaplacení částky 97.271,- Kč je předčasná. Soud prvního stupně rovněž neshledal předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť žalobkyně neprokázala, že na straně žalovaného došlo k porušení právní povinnosti. Žalovaný byl dohodou ze dne 1. 2. 1993 pověřen prováděním těžeb dřeva, uzavíráním kupních smluv o jeho prodeji za smluvní ceny a zalesňováním pozemků a samotné tvrzení žalobkyně, že vytěžil větší množství dřeva, než připouští, a že dřevo prodal pod cenou, ještě neznamená porušení právní povinnosti. Vyplacená státní dotace pak byla poskytnuta za vykonané práce a v souladu s dohodou většinových spoluvlastníků byla složena na jejich účet u finančního ústavu. K odvolaní žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 12. 1999, č. j. 42 Co 959/99, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky 97.271,- Kč potvrdil a v další části výroku, jímž žaloba byla zamítnuta ohledně částky 202.729,- Kč a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se i s jeho závěry právními, že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení je v daném případě předčasná a že žalovaný neporušil žádnou právní povinnost, a to ani v případě, kdyby bylo nepochybné, že dřevo prodal pod cenou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v odvolacím řízení uplatnila nové tvrzení, že těžba dřeva byla prováděna v rozporu se zákonem, zrušil odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku ohledně částky 202.729,- Kč a v závislém výroku o nákladech řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, neboť k tomuto tvrzení je třeba provést další dokazování. Okresní soud v Ostravě ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 25. 9. 2002, č. j. 35 C 275/94 - 255, tak, že žalobu na zaplacení částky 202.729,- Kč zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vycházel z důkazů provedených v původním řízení a z výpovědi svědka Ing. S., ze zprávy Okresního úřadu v O. a ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce Ing. O. Ž. a z jeho výpovědi vzal dále za prokázané, že na předmětných pozemcích byla realizována těžba pouze nahodilá, tj. těžba v důsledku kůrovcové či jiné kalamity, a že bylo těženo v souladu s lesním hospodářským plánem i se zákonem, vyjma těžby zdravé dřevní hmoty, která po nahodilé těžbě zbyla a kterou bez souhlasu spoluvlastníků provedl J. B., jenž byl za tuto trestnou činnost odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 2 T 136/2000. Dřevo vytěžené v rámci nahodilé těžby bylo nekvalitní, neboť bylo poškozeno jednak střelbou ve 2. světové válce a dále hmyzími škůdci, takže jeho odbytelnost byla omezená, což významně ovlivnilo jeho prodejní cenu; podle závěru znaleckého posudku byla evidence těžby spoluvlastníky pozemků vedena, neměla však všechny náležitosti a nebyla úplná. Dále bylo zjištěno, že žalovaný prováděl správu předmětných lesů do konce roku 1996. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně neprokázala, že těžba dřeva byla provedena v rozporu se zákonem či dohodou většinových spoluvlastníků ani že bylo prodáno kvalitní dřevo pod skutečnou cenou, a v okolnosti, že vytěžené nekvalitní dřevo bylo prodáno za cenu nižší než kvalitní, nelze spatřovat porušení právní povinnosti ze strany žalovaného. Evidence těžby dřeva jím vedená sice nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 96/1977 Sb. a zák. č. 289/1995 Sb., v řízení však nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tímto porušením zákona a vznikem tvrzené škody ani vznik škody samotné (v tomto ohledu žalobkyně ani neuvedla, v čem by měla škoda spočívat). Soud prvního stupně uzavřel, že neproběhlo-li dosud v souladu s uzavřenou dohodou spoluvlastníků vlastnících 2/3 pozemků vyúčtování peněz za prodej vytěženého dřeva a nebyly-li ani vyčísleny výdaje, které museli spoluvlastníci nést, je tvrzení žalobkyně o vzniku majetkové újmy, jež jí měla vzniknout tím, že evidence těžby nebyla vedena podle zákona, předčasné. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 3. 2003, č. j. 42 Co 865/2002