25 Cdo 2400/2000 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2400/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 9. 2002 Spisová značka:25 Cdo 2400/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.2400.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 32 předpisu č. 40/1964Sb. § 36 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 37 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 18 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. § 19 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. § 19 odst. 2 předpisu č. 141/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 700/02 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2400/2000 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyň A/ A. R., a B/ J. R., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému Městu N., zastoupenému advokátem, o zaplacení 516.296,20 Kč s příslušenstvím, a o vzájemném návrhu žalovaného na určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 324/95, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. května 2000, č. j. 28 Co 173/2000, 28 Co 174/2000 - 220, takto: I. Dovolání žalobkyň se zamítá. II. První a druhá žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení každá částku 3.125,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhaly (po změně žaloby soudem prvního stupně připuštěné), aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit každé z nich částku 258.148,10 Kč s příslušenstvím. Uvedly, že rozhodnutím bývalého Státního notářství v Nymburce, č. j. D 796/92 – 11, a D 795/92 – 22, o projednání dědictví po zemřelé A. H. se staly spoluvlastnicemi pozemku původně označeného č. par. 1082/2 v kat. území N. každá co do jedné ideální poloviny. Tento pozemek však z podstatné části užívá žalovaný, aniž by žalobkyním platil nájemné. Na jeho straně tak vzniklo za dobu od 15. 3. 1992 do 15. 2. 1999 bezdůvodné obohacení ve výši žalované částky. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a současně se vzájemným návrhem domáhá, aby bylo určeno, že „Město N. je vlastníkem stav. parc. č. 2077/2, stav. parc. č. 2078, stav. parc. č. 2079/2, stav. parc. č. 2079/3 a pozemku ve zjednodušené evidenci - parcela původně v pozemkovém katastru č. 1028/2, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 2168 pro obec a katastrální území N.“, neboť vlastnického práva k nim nabyl podle ust. § 1 zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, když jde o nemovitosti, k nimž náleželo právo hospodaření k 23. 11. 1990 bývalému MěNV v N. a jejichž vlastníkem byl bývalý čsl. stát, který je nabyl kupní smlouvou ze dne 1. 6. 1962 uzavřenou mezi A. H. jako prodávající a I. ú. v N. jako kupujícím. Naléhavý právní zájem na tomto určení odůvodnil tím, že v současné době jsou jako spoluvlastnice uvedených nemovitostí vedeny v katastru nemovitostí žalobkyně. Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 6. 1. 2000, č. j. 6 C 324/95 - 186, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 6. 1. 2000, č. j. 6 C 324/95 - 186, uložil žalovanému povinnost zaplatit každé ze žalobkyň částku 182.297,- Kč s příslušenstvím, žalobu, aby žalovaný zaplatil každé ze žalobkyň další částku 75.851,10 Kč s příslušenstvím, a vzájemný návrh žalovaného na určení, že Město N. je vlastníkem stav. parc. č. 2077/2, stav. parc. č. 2078, stav. parc. č. 2079/2, stav. parc. č. 2079/3 a pozemku ve zjednodušené evidenci - parcela původně v pozemkovém katastru č. 1028/2, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 2168 pro obec a katastrální území N., zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně jsou v katastru nemovitostí zapsány jako podílové spoluvlastnice každá z jedné ideální poloviny původního pozemku č. 1028/2 v kat. území N. (který podle srovnávacího protokolu parcel pro obec a kat. území N. byl rozdělen na menší parcely se samostatnými parcelními čísly), a to na základě rozhodnutí bývalého Státního notářství v N. o projednání dědictví po A. H. Z tohoto důvodu také Okresní úřad v N., pozemkový úřad, zastavil řízení ve věci uplatnění restitučních práv k předmětné pozemkové parcele (původně roli) o výměře 9.742 m2. V současné době je tento pozemek zastavěn stavbami v užívání žalovaného a Stavebního bytového družstva N., přičemž žalovaný užívá včetně zastavěných a ostatních ploch výměru 9. 300 m2. Dále bylo zjištěno, že kupní smlouva ze dne 1. 6. 1962 uzavřená mezi investorským útvarem ONV v N. jako kupujícím a A. H. jako prodávající o převodu předmětného pozemku do vlastnictví státu za kupní cenu ve výši 4.422,61 Kč, byla zrušena rozhodnutím ONV v N. ze dne 21. 12. 1962 podle § 24 zák. č. 91/1960 Sb. (nesprávně uvedeno vl. nař. č. 91/1960 Sb.) s tím, že A. H. je povinna vrátit přijatou kupní cenu, neboť dodatečně vyšlo najevo, že vlastnice nebyla oprávněna pozemek prodat, protože se na ní vztahovalo ustanovení o výkupu půdy podle § 1 odst. 3 zák. č. 46/1948 Sb., když na ní nezačala do 10 let od účinnosti tohoto zákona hospodařit; odvolání jmenované nebylo rozhodnutím ONV v N. ze dne 17. 4. 1963 vyhověno s odůvodněním, že jsou namítány jen sociální důvody, které pro zrušení rozhodnutí nejsou postačující. Soud prvního stupně dovodil, že investorský útvar v N. nemohl jménem státu uzavírat kupní smlouvy, neboť podle zák. č. 65/1960 Sb., o národních výborech, a podle vl. nař. č. 71/1960 Sb., o rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů a o uspořádání a činnosti jejich orgánů, byly orgány státní moci národní výbory, které měly řídící pravomoc a jejich řídící činnosti podléhaly i okresní investorské útvary; s ohledem na ust. § 32 občanského zákoníku z roku 1950 byla proto kupní smlouva ze dne 1. 6. 1962 uzavřena osobou nezpůsobilou k tomuto právnímu úkonu a je tudíž absolutně neplatná (§ 36 cit. zák.). K jejímu zrušení správním rozhodnutím ONV v rámci přezkumného řízení však dojít nemohlo, i kdyby pozemek podléhal výkupu státem. Z uvedených důvodů okresní soud nevyhověl vzájemnému návrhu žalovaného na určení, že je vlastníkem části původního pozemku, a vycházel ze stávajícího stavu uvedeného v katastru nemovitostí, že spoluvlastnicemi pozemku jsou žalobkyně a že žalovaný užívá bez právního důvodu zastavěné i nezastavěné části původního pozemku, které spolu souvisejí a jsou využívány v rámci sídliště jako občanská vybavenost. Nárok žalobkyň na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.) považoval soud v části, v níž nedošlo k jeho promlčení, tj. za období od 15. 2. 1997 do 15. 2. 1999 v částce 182.297,- Kč pro každou ze žalobkyň, za opodstatněný. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2000, č. j. 28 Co 173/2000, 28 Co 174/2000 - 220, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku změnil ve vyhovujících výrocích ve věci samé tak, že žalobu zamítl, a v zamítavém výroku, jímž bylo rozhodnuto o vzájemném návrhu žalovaného, a ve výrocích o nákladech řízení jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a řízení doplnil listinnými důkazy - a/ zápisem z ustavujícího zasedání ONV v N. ze dne 20. 6. 1960, z něhož zjistil, že byl učiněn návrh na zřízení podniků a organizací řízených ONV spolu s návrhem na jejich vedoucí pracovníky; mimo jiného se jednalo o návrh na zřízení Okresního investorského útvaru se sídlem v N. (dále je OIÚ v N.), b/ ze zápisu z prvního zasedání ONV v N. ze dne 30. 8. 1960 zjistil, že byl schválen organizační řád investorského útvaru ONV v N., který byl zřízen jako rozpočtová organizace řízená radou ONV pomocí komise výstavby, a jenž vykonával funkci přímého investora v hospodářství plánovaném samostatně ONV za podmínek stanovených v § 2 organizačního řádu, přičemž výkonné orgány rady ONV, jako plánovací komise, finanční komise, kontrolní odbor a komise výstavby a vodního hospodářství, vykonávaly vůči Investorskému útvaru rady ONV všechny činnosti, kterými je rada ONV pověřila ve vztahu k rozpočtovým organizacím podřízeným ONV; do náplně činnosti OIÚ v N. patřilo mimo jiné uzavírat hospodářské smlouvy s dodavateli, vykonávat majetkoprávní agendu spojenou s realizací investiční výstavby, na úseku hospodářsko-právním obstarávat veškeré právní záležitosti útvaru, tj. arbitráže, výkup pozemků, návrhy vyvlastňování nemovitostí apod., c/ usnesením Středočeského národního výboru v P. ze dne 15. 2. 1963, kterým tento orgán vzal na vědomí, že od 1. 4. 1963 se ruší OIÚ jako samostatné rozpočtové organizace