25 Cdo 2401/2007 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2401/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2009 Spisová značka:25 Cdo 2401/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.2401.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2809/09 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2401/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka  a  soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Č. r. s., zastoupený advokátem, proti žalované: V. a k. K. V., a. s., zastoupené advokátem, o 286.079,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9  C 296/99,  o dovolání   žalobce  proti   rozsudku   Krajského  soudu  v Plzni ze dne 16. ledna 2007, č. j. 14 Co 440/2006-363, takto: I.  Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 25.959,85 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Žalobce (rybářské sdružení) se domáhal náhrady škody, způsobené vypouštěním nedostatečně čištěných vod do řeky B. ze strany žalované, v jehož důsledku došlo k úhynu ryb v jeho rybářském revíru. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 3. 4. 2002, č. j. 9 C 296/99-109, uložil žalované a P., v. o. s., (původní druhé žalované) společně a nerozdílně zaplatit žalobci 365.909,- Kč s příslušenstvím, ohledně části příslušenství žalobu vůči oběma žalovaným zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.   Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 1. 2003, č. j. 14 Co 839/2002-131, rozsudek soudu prvního stupně v napadené vyhovující části zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že vlastnictví k volně žijícím rybám se nabývá ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 102/1963 Sb. až jejich ulovením, proto žalobci nemůže vzniknout škoda vyčíslená jako souhrn hodnot uhynulých, avšak neulovených ryb; v úvahu přichází jen ušlý zisk, a je tedy na žalobci, aby takovou škodu tvrdil a prokázal. Poté, co žalobce vzal ve vztahu k P., v. o. s., a ohledně částky 70.000,- Kč žalobu zpět, Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 14. 6. 2006, č. j. 9 C 296/99-326, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 9.830,- Kč s příslušenstvím, ohledně 286.079,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 7. 10. 1997 zjistil úhyn velkého počtu ryb na řece B. ve městě O. v oblasti od mostu vedoucího směrem na M. Rozhodující příčinou úhynu ryb byl kyslíkový deficit způsobený odpadními vodami vypouštěnými žalovanou a P., v. o. s. Znalec vyčíslil hodnotu uhynulých ryb na 286.079,- Kč, ušlý zisk žalobce za roky 1998 a 1999 na 79.830,- Kč; P., v. o. s., žalobci mimosoudně nahradila ušlý zisk v rozsahu 70.000,- Kč. Soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v předchozím zrušujícím usnesení dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za dosud neuhrazený ušlý zisk v rozsahu 9.830,- Kč vzniklý žalobci v příčinné souvislosti s vypouštěním znečištěných odpadních vod do řeky B., nikoli však za škodu spočívající v samotné hodnotě uhynulých ryb; pro stručnost odkázal na odůvodnění zrušujícího usnesení odvolacího soudu a na v něm vyslovený závazný právní názor týkající se vlastnického práva k volně žijícím rybám. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 1. 2007, č. j. 14 Co 440/2006-363, rozsudek soudu prvního stupně v napadené zamítavé části potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu rybářské právo ve smyslu § 6 odst. 1, 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění účinném ke dni 7. 10. 1997 (dále též jen „zákon“), patří státu, který jeho výkon v rybářských revírech bezplatně svěřuje jiným subjektům; zákon ani jiný právní předpis přitom výslovně neřeší vlastnictví volně žijících ryb, upravuje pouze to, že oprávněný subjekt rybářského práva je do svého vlastnictví nabývá až ulovením, tj. originárním způsobem. Jak dovozuje právnická literatura, na rozdíl od ryb v rybnících není vlastnictví k rybám v tekoucích vodách možné a volně žijící ryby ve vodních tocích se pokládají za „věc ničí“. Je tedy zřejmé, že úhyn dosud neulovených ryb žijících v řece B. nemůže představovat snížení majetkového stavu žalobce, jestliže je k okamžiku úhynu nevlastnil, neboť je neulovil a nenabyl tak do svého vlastnictví. Skutečnost, že žalobce vypouštěl do vodního toku násadu pořízenou za vlastní prostředky, nelze považovat za výkon vlastnického práva, neboť tím žalobce plnil povinnost, která pro něj vyplývala z § 6 odst. 1 a § 9 zákona. Neobstojí ani úvahy žalobce o přeměně vlastnického práva na právo rybářské, jestliže to první je institutem soukromého práva, zatímco to druhé institutem práva veřejného.   Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jelikož odvolací soud „řešil právní otázku, dosud komplexně nedořešenou stávající judikaturou dovolacího soudu i judikaturou soudů nižších stupňů, v rozporu s ústavně zaručeným hmotným právem“, byť otázka vlastnictví k volně žijícím rybám již byla dovolacím soudem řešena; přesto by mohla být jeho původní argumentace překonána s přihlédnutím nejen k neustále se rozvíjející legislativě v dané právní oblasti, ale též k aktuálním názorům odborné veřejnosti. Rekapituluje skutkové a právní závěry nalézacích soudů a tvrdí, že v řízení dokazuje své vlastnické právo k uhynulým rybám (jako součásti rybí obsádky chované na havárií dotčeném úseku B.), které odvozuje od vlastnického práva k rybím násadám, jež vzniklo jejich zakoupením od původního vlastníka (chovatele, který rybí násady odchoval v uměle vytvořených sádkách). S právní otázkou vlastnictví k rybím násadám před jejich vypuštěním do chovného úseku vodního toku se však odvolací soud přezkoumatelným způsobem nevypořádal, přestože takto chované ryby a jejich přírůstky tvoří rybí obsádku (rybí společenstvo) předmětného úseku toku, lze ji považovat za věc hromadnou a i přes kvantitativní změny poměrně stabilní - před vtokem B. do O. je totiž po celé šíři toku příčný jez svou výškou bránící i náhodné migraci pstruha obecného a lipana podhorního. Výkladem § 132 odst. 1 obč. zák. lze dospět k jednoznačnému závěru, že vlastnické právo k žalobcem zakoupeným rybím násadám zaniká toliko způsoby tam uvedenými, nikoli tedy vypuštěním do vodního toku, na kterém hospodaří; ani zákon č. 102/1963 Sb. nestanoví jiný způsob zániku vlastnického práva k vypuštěným rybám a pokud by tím měl být okamžik ulovení ryby, nelze přehlédnout, že vlastnické právo žalobce k takové rybě existovalo v době bezprostředně časově předcházející havárii; originárním způsobem nabytí vlastnického práva tedy sice dochází k neodvozenému vzniku vlastnického práva k věci novému subjektu s důsledkem zániku vlastnictví předchozího vlastníka, nicméně stane se tak až na základě relevantní právní skutečnosti, v daném případě až okamžikem ulovení ryby podle § 6 zákona osobou oprávněnou k výkonu rybářského práva. Žalobce namítá, že odvolací soud se na jedné straně dovolává plnění jeho povinnosti vynakládat vlastní prostředky na nákup ryb a zarybnění vodního toku podle zákona, na druhé straně mu však bez zákonného podkladu upírá právo na ochranu před neoprávněným zásahem škůdce do rybářského práva i nárok na odstranění následků způsobených deliktním jednáním žalované; jeho vlastnické právo k rybím násadám, resp. ke každé rybě z těchto násad, je naším právním řádem chráněno stejně, jako vlastnické právo kterékoli jiné fyzické či právnické osoby. Žalobce tedy dovozuje své vlastnické právo k uhynulým rybám z vlastnického práva k rybí násadě postupně vypouštěné do předmětného úseku vodního toku, býval by byl a je připraven tato svá tvrzení prokázat důkazy, nebyla-li by mu tato možnost odepřena odvolacím soudem pouhým odkazem na nemožnost nabytí vlastnictví k rybám jinak, než jejich ulovením; s těmito námitkami se měly soudy obou stupňů vypořádat při vědomí, že součástí soudní ochrany je mimo jiné též právo na to, aby v řízení o konkrétní věci byla věc přezkoumána vždy individuálně a obecné právní závěry konkretizovány tak, aby se na danou věc daly aplikovat. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru o neexistenci vlastnictví žalobce k volně žijícím rybám, dále namítá, že odvolací soud se řádně nevyp