25 Cdo 244/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 244/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 1. 2022 Spisová značka:25 Cdo 244/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.244.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Diskriminace Náhrada škody Školství Dotčené předpisy:předpisu č. 82/2015 Sb. čl. 33 předpisu č. 2/1993 Sb. § 2 odst. 1 předpisu č. 561/2004 Sb. § 3 předpisu č. 198/2009 Sb. § 4 předpisu č. 198/2009 Sb. § 10 předpisu č. 198/2009 Sb. § 1 odst. 1 písm. i) předpisu č. 198/2009 Sb. § 2 předpisu č. 198/2009 Sb. § 16 předpisu č. 561/2004 Sb. § 160 předpisu č. 561/2004 Sb. § 1 předpisu č. 73/2005 Sb. § 7 předpisu č. 73/2005 Sb. § 39 předpisu č. 108/2006 Sb. § 5 předpisu č. 505/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 4. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1068/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 244/2020-352 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra rozhodl v právní věci žalobce: nezl. AAAAA (pseudonym) , narozený XY, bytem XY, zastoupený matkou G. V., narozenou XY, bytem tamtéž, právně zastoupený JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, 170 00 Praha, proti žalované: Z. š. T. n. L., okres XY, příspěvková organizace, IČO XY, se sídlem XY, zastoupená Mgr., Bc. Tomášem Kasalem, LL.M., advokátem se sídlem Kutnohorská 43, 280 02 Kolín, o diskriminaci a náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 12 C 447/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, č. j. 21 Co 329/2018-305, takto: I. Dovolání proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok IV rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení 65 000 Kč, se zamítá, jinak se dovolání odmítá. II. Žalované se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává. Odůvodnění: Žalobce se domáhal náhrady majetkové i nemajetkové újmy včetně relutárního zadostiučinění za to, že byl ze strany žalované školy diskriminován v přístupu ke vzdělání z důvodu svého zdravotního postižení. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 26. 6. 2018, č. j. 12 C 447/2015-249, ve spojení s opravným usnesením ze dne 14. 2. 2019, č. j. 12 C 447/2015-287, zamítl žalobu na určení, že se žalovaná dopustila porušení práva žalobce na rovné zacházení z důvodu nezajištění bezplatného vzdělávání, z důvodu odepření bezplatné přiměřené úpravy, eventuálně porušení práva žalobce na rovné zacházení (výrok I), na uložení povinnosti zaslat žalobci písemnou omluvu ve znění „Milý AAAAA, omlouváme se ti za trápení, které jsme ti způsobili diskriminačním postupem školy“ (výrok II), na náhradu škody ve výši 165 880 Kč (výrok III) a na náhradu nemajetkové újmy ve výši 65 000 Kč (výrok IV), a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok V). Vyšel ze zjištění, že žalobce je dítětem s autismem a lehkým mentálním postižením. V září roku 2011 nastoupil do 1. třídy žalované školy. Na základě žádosti žalované a doporučení pedagogické poradny bylo v té době se souhlasem krajského úřadu zřízeno místo asistenta pedagoga vzhledem k tomu, že školu navštěvovaly děti se speciálními potřebami (mimo jiné i žalobce). Funkci tohoto asistenta vykonávala J. M. jako zaměstnanec žalované, přičemž náplní její práce bylo zejména pracovat s žákem podle individuálního vzdělávacího plánu, zprostředkovávat pochopení učební látky, být přítomen s žákem po celou dobu vyučování, monitorovat jeho pracovní vypětí a zajistit funkční relaxaci, zprostředkovat komunikaci mezi žákem a učitelem, spolužáky a pracovníky školy a pomáhat se orientovat v sociálních vztazích kolektivu. Finanční prostředky na její plat byly krajským úřadem poskytnuty pouze na část úvazku – v rozsahu 0,3 pro školní rok 2011/2012 vzhledem ke dvěma dětem se speciálními potřebami v 1. třídě (žalobce a BBBBB (pseudonym)), pro školní rok 2012/2013 byl stanoven úvazek asistenta pedagoga v rozsahu 0,45 pro 2. třídu (s ohledem na stejné děti jako v 1. třídě) a 0,55 s ohledem na děti v dalších třídách. Následně byl žalované poskytován jednotný příspěvek na plat asistenta pedagoga (44 000 Kč pro školní rok 2013/2014 a 52 000 Kč pro školní rok 2014/2015) a příplatky na postižení žáka (mezi těmito žáky byl zahrnut i žalobce). Finanční prostředky na plat asistenta pedagoga, které nebyly pokryty částkou od státu, byly ve školním roce 2011/2012 hrazeny Úřadem práce Kolín a městem Týnec nad Labem, v dalších letech již nikoli. J. M. na základě ústní i písemné smlouvy (písemná smlouva byla uzavřena pouze na období od 1. 9. 2012 do 31. 8. 2013) s žalobcem (zastoupeným matkou) vykonávala pro něj osobní asistenci při pomoci s integrací v základní škole (vedení při výuce, dopomoc, dohled, doprovod mezi domovem a školou), a to do roku 2015. Za to jí byla od 1. 9. 2012 poskytována měsíční odměna 5 900 Kč (v létě 2012 jí byla matkou poskytnuta 2 x částka 5 390 Kč), a to do ledna 2015 včetně, hrazená z příspěvku na péči o žalobce. Fakticky zajišťovala dopravu do školy a ze školy podle potřeb matky, pomáhala žalobci ve škole s oblékáním, hygienou, doprovázela ho po chodbách a na obědy, absolvovala s ním veškeré školní aktivity včetně výletů a školy v přírodě v 1. a ve 4. třídě, příležitostně ho doprovázela i na mimoškolní aktivity (zařízení Volno). Vztahy mezi nimi byly dobré. Ve 4. třídě došlo k celkovému zhoršení žalobce, které se projevilo únavou, nenaladěností, odmítáním práce ve škole; přičemž v tomto období se na žalobce přenášely spory mezi rodiči. Soud věc posoudil podle § 3, § 4 a § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění účinném v rozhodné době let 2012 až 2015 (dále též jen „antidiskriminační zákon“) se závěrem, že žalobce nebyl žalovanou diskriminován z důvodu svého zdravotního postižení tím, že mu nebyla bezplatně poskytnuta přiměřená opatření ze strany žalované tak, aby byl zajištěn jeho přístup ke vzdělání. Soud porovnal obě funkce asistenta pedagoga a osobního asistenta s tím, že asistent pedagoga není povinen pracovat pouze s konkrétním žákem (je zaměstnancem školského zařízení a jeho plat je hrazen ze státního rozpočtu), tuto povinnost má pouze osobní asistent, který vykonává služby pouze pro určitou osobu, jíž je také placen za pomoci příspěvku na péči. Osobní asistence se uplatňuje při doprovodu žáka do školy nebo do zájmových kroužků, dopomoci o přestávkách i v průběhu výuky, kde působí buď v kombinaci s asistentem pedagoga, a pokud ten není přítomen ve třídě, poskytuje pomoc sám osobní asistent. Jestliže matka na základě smlouvy poskytovala finanční prostředky J. M., jednalo se o placení služeb osobní asistence. Žalovaná zajistila podmínky pro vzdělání žalobce, neodmítla jej vzhledem k jeho postižení vzdělávat a integrovat jej mezi ostatní žáky, nedošlo tak k jeho diskriminaci. V řízení nebylo prokázáno obtěžování žalobce ze strany zaměstnanců žalované, jež tvrdila pouze matka žalobce, která však nebyla přítomna ve třídě, přičemž z jiných důkazů tyto skutečnosti nevyplynuly. Změna chování žalobce a problémy s učivem nastaly na konci 3. a začátku 4. třídy v souvislosti s neshodami mezi rodiči a následným rozvodem, což nezletilý žalobce velmi těžce nesl. Ohledně omluvy a přiměřeného finančního zadostiučinění podle § 10 antidiskriminačního zákona proto soud uzavřel, že ze strany žalované nedošlo k diskriminaci žalobce podle § 3 antidiskriminačního zákona ani k jeho obtěžování podle § 4 antidiskriminačního zákona. Ohledně požadované náhrady škody uzavřel, že jde o nárok podle občanského zákoníku, k jehož uplatnění však není žalobce aktivně legitimován, neboť finanční prostředky za osobní asistenci zasílala jeho matka ze svého účtu na účet J. M. na základě smlouvy. Žalovaná proto není ve sporu pasivně legitimována a nedošlo ani k jejímu bezdůvodnému obohacení, neboť žádné prostředky od žalobce ani jeho matky neobdržela. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 6. 2019, č. j. 21 Co 329/2018-305, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích (I, II, III a IV), změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil zákonné zástupkyni žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením věci, že žalobce nebyl žalovanou diskriminován ani přímo ani nepřímo (§ 2 odst. 3 a § 3 odst. 1 a 2 antidiskriminačního zákona) ani obtěžován ve smyslu § 4 antidiskriminačního zák