25 Cdo 2447/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2447/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 9. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2447/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2447.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nemajetková újma (o. z.) Osoba blízká Škoda Škoda z provozu dopravních prostředků Dotčené předpisy:§ 444 obč. zák. § 13 obč. zák. § 3079 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.12.2025I.ÚS 3705/25 Tomáš Langášek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2447/2024-435 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: H. H., zastoupený JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem náměstí Svobody 77/12, Brno, proti žalovanému: Dopravní podnik města Brna, a.s., IČO 25508881, se sídlem Hlinky 64/151, Brno, o 7 020 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 189/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2024, č. j. 38 Co 151/2023-405, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2024, č. j. 38 Co 151/2023-405, v části výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2023, č. j. 16 C 189/2015-378, v části výroku o zamítnutí žaloby ohledně 4 260 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 20. 8. 2015 do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, spolu s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2023, č. j. 16 C 189/2015-378, v části výroku, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 4 260 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 20. 8. 2015 do zaplacení, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 2. 2019, č. j. 16 C 189/2015-215, zamítl žalobu, jíž se žalobce a) H. H. domáhal po žalovaném zaplacení 4 500 000 Kč s příslušenstvím a žalobkyně b) M. B. 3 000 000 Kč s příslušenstvím. Rozhodl tak ve sporu o náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením paní J. H., matky žalobce a) a dcery žalobkyně b). 2. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení žalobkyně b) zemřela, Krajský soud v Brně rozhodl, že v řízení o náhradu újmy způsobené usmrcením J. H. bude pokračováno s žalobcem a) jako s procesním nástupcem žalobkyně b), a poté z důvodu částečného zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně v celkové částce 480 000 Kč (2 x 240 000 Kč) zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Následně usnesením ze dne 15. 9. 2021, č. j. 44 Co 167/2019-259, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 9. 2023, č. j. 16 C 189/2015-378, žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 7 020 000 Kč s příslušenstvím, opětovně zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2014, č. j. 9 T 295/2013-306, byl obžalovaný J. S. (zaměstnanec žalovaného dopravního podniku) uznán vinným, že dne 16. 5. 2013 ve 13.15 hod. v Brně řídil při výkonu svého povolání po ulici XY v pravém jízdním pruhu trolejbus MHD Brno a při odbočování vpravo do ulice XY na zelený signál světelného signalizačního zařízení porušil § 5 odst. 1 písm. b) a § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, zachytil pravou stranou trolejbusu, v prostoru pravého předního kola, chodkyni J. H., přecházející vozovku ulice XY po vyznačeném přechodu pro chodce na svit zeleného světla pro chodce levým bokem a čelem k přijíždějícímu trolejbusu; chodkyně při pádu a následném smýkání pod trolejbusem utrpěla blíže specifikovaná polytraumata a zranění téhož dne podlehla. Trestní soud v jednání řidiče shledal porušení důležité povinnosti uložené zákonem, čímž byl spáchán přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákona. Ze zdravotnické dokumentace žalobce bylo soudem zjištěno, že k datu 10. 9. 2014 je u něj konstatována špatná nálada, že špatně spí, ráno se brzy probouzí, má výkyvy nálad a v poslední době pociťuje úzkost, depresivní náladu, lehkou plačtivost s možným nástupem posttraumatického syndromu. K 17. 2. 2015 dochází ke zlepšení psychického stavu, nicméně žalobce stále pociťuje výkyvy nálad a problémy se spánkem. K 16. 3. 2015 se žalobce cítí dobře a zkouší pracovat, mírně se zlepšuje i psychicky a dne 4. 9. 2015 stále pociťuje výkyvy nálad. Žalobce v účastnické výpovědi uvedl, že v souvislosti s nešťastnou událostí byl nucen brát léky a povahově se změnil z extroverta na introverta, který sice chodí do společnosti, ale vysedává sám, jen pozoruje lidi a známým se vyhýbá, aby nebyl dotazován na nešťastnou událost. Do 30. 6. 2016 byl žalobce zaměstnán u společnosti JET Money, s.r.o., jako obchodní manažer, kam nastoupil v lednu 2013 s představou zaměstnání na 6 maximálně 12 měsíců a úkolem „rozjet oblast obchodních zástupců a následně je stabilizovat“. S dalším přítelem jednal o osobní účasti ve sportovní firmě, což se nezrealizovalo, neboť nastala předmětná událost. Velké citové pouto k matce si vytvořil žalobce poté, kdy dospěl k závěru, že má povinnost nahradit mužský prvek v jejím životě, což pociťoval zejména v době, kdy matka byla provdána za pana H., který byl výbušné povahy. Společnou domácnost s matkou vedl nepřetržitě, podílel se na chodu domácnosti i finančně. V době výslechu měl žalobce dlouhodobou přítelkyni, kterou znal od roku 1999, nicméně si vytvořili partnerský vztah až po smrti matky. V období od roku 1999 do roku 2013 měl žalobce i jiné přítelkyně, u žádné však nebydlel a s žádnou nežil. Žalobce užívá byt č. 3 na ulici XY v Brně na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 8. 2017 na dobu neurčitou, jež mu byla vystavena po osvědčení přechodu nájemní smlouvy po zemřelé matce J. H., se kterou žil ve společné domácnosti na uvedené adrese od 1. 5. 2012. Ke dni 19. 2. 2003 byly v tomto bytě hlášeny celkem 3 osoby, a to J. H., J. H. a H. H. K datu 30. 4. 2010 byli v bytě hlášeni M. B., J. H. a H. H. Z příjmových pokladních dokladů za roky 2008 až 2013 soud zjistil, že poplatek za komunální odpad hradila J. H. i za žalobce. Vyjma jediného dopisu, který vnímá žalobce jako obecnou nabídku „formulářového typu“, neprojevil žalovaný de facto žádný pokus o omluvu. Z výslechu původní žalobkyně b) M. B. soud zjistil, že si na úmrtí své dcery nepamatovala, byla již 10 let umístěna v Domově pro seniory XY v Brně, kde se jí líbilo; předtím bydlela s dcerou a vnukem na adrese Brno, XY. Jak dlouho zde bydlela, nevěděla, rovněž neznala, kdy se přestěhovala z XY do Brna. Na základě výslechu dalších svědků soud dospěl ke skutkovému závěru, že před tragickou událostí vykazovala rodina zemřelé standardní rodinné vztahy nikterak nevybočující z obvyklých rodinných, sociálních, zdravotních či ekonomických vazeb v rámci rodiny. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by některý z členů rodiny byl finančně, sociálně, majetkově či podobně odkázán na dalšího člena rodiny, a pokud se tyto osoby vzájemně navštěvovaly, popřípadě spolu vedly společnou domácnost, tato vazba nevykazovala jiné znaky než znaky standardních, rodinných vztahů. Žalovaná vyplatila žalobcům celkem 507 952 Kč, a to nejprve dne 22. 10. 2013 částku 253 976 Kč představující 50% zálohu náhrad na jednorázové odškodnění syna ve výši 120 000 Kč, jednorázové odškodnění matky ve výši 120 000 Kč a náklady spojené s pohřbem v částkách 12 299 Kč, 808 Kč, 569 Kč a 300 Kč. Dne 27. 6. 2014 byly doplaceny totožné částky. 4. Po právní stránce soud prvního stupně nejprve vyložil přechodné ustanovení § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tak, že sice není pochyb o protiprávnosti a společensky neakceptovatelném počínání žalovaného, nelze to však považovat za mimořádný důvod hodný zvláštního zřetele, který by umožňoval aplikovat na odčinění nemajetkové újmy aktuální právní úpravu podle druhého odstavce tohoto ustanovení. Jelikož v dané věci jde o právní poměry (práva a povinnosti) vzniklé před 1. 1. 2014 a k porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy (respektive ke škodní události, s níž zákon spojuje vznik povinnosti k náhradě škody bez ohledu na zavinění) došlo před tímto datem, soud rozhodl podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Neztotožnil se s názorem žalobce, že odčinění újmy paušálními částkami podle § 444 odst. 3 obč. zák. je nedostatečnou sati