25 Cdo 263/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 263/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2023 Spisová značka:25 Cdo 263/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.263.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Solidarita škůdců Pozemní komunikace Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 26 předpisu č. 13/1997 Sb. § 27 předpisu č. 13/1997 Sb. § 41 předpisu č. 104/1997 Sb. § 2915 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:23. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 263/2022-355 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: V. H., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice, proti žalované: o. K. Ú., IČO XY, se sídlem XY, zastoupená Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, 370 01 České Budějovice, o zaplacení 82 080 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 140/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 9. 2021, č. j. 19 Co 885/2021-312, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 5 711 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Ladislava Dusila. Odůvodnění: V řízení o náhradu věcné škody na vozidle uložil Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 5. 2021, č. j. 15 C 140/2019-278, žalované povinnost zaplatit žalobci 82 080 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně od 19. 3. 2019 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že žalovaná nese objektivní odpovědnost za vznik škody podle § 26 a § 27 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „silniční zákon“) a § 41 vyhlášky č. 104/1997 Sb., ale i podle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť porušila povinnost tzv. generální prevence (§ 415 obč. zák., resp. § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. 9. 2021, č. j. 19 Co 885/2021-312, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po částečném doplnění dokazování vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že slečna H. dne 20. 1. 2018 v ranních hodinách řídila vozidlo ve vlastnictví žalobce v obci XY. Jela pomalu ulicí Třešňová, která byla pokryta neprohrnutým sněhem. Z této ulice odbočila doprava do ulice Plavnická směrem k železničnímu přejezdu vzdálenému asi 18 m. Na přejezdu byl aktivní zvukový i světelný signál, řidička ho viděla. Ulice Plavnická byla prohrnutá ale neposypaná, pod zpluhovaným sněhem bylo náledí. Po odbočovacím manévru, kdy jela minimální rychlostí, se snažila před přejezdem brzdit, ale auto se začalo sunout jako saně až ke kolejím, kde došlo ke střetu s projíždějící vlakovou soupravou a tím k poškození vozidla žalobce (řidička zraněna nebyla). Na silnici před přejezdem byla ledovka, těžko se tam dalo udržet i na nohou, a i vyprošťovací vozidlo následně sjelo do příkopu. Náledí začalo vznikat 19. 1. 2018 od 18:00, v době nehody (20. 1. 2018 v 8:20 hod.) byla ulice Plavnická prohrnutá, ale nebyla ošetřena posypem (k ošetření posypem došlo až po nehodě v 9:15 hod.). Vlastníkem této komunikace je žalovaná, která podle plánu údržby komunikací obce XY měla zajistit její sjízdnost způsobem uvedeným ve vyhlášce č. 104/1997 Sb. ve lhůtě 4 hodin. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce Ing. Milana Utla vyplynulo, že střetová rychlost vozidla byla 4,2 km/hod, řidička by mohla střetu za daných podmínek zabránit pouze v případě, že by reagovala o 0,3 s dříve než ve skutečnosti, a to ať by před vjezdem na ulici Plavnickou na tzv. stopce zastavila či nikoli. Přestupkové řízení vedené proti slečně H. bylo zastaveno. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil věc podle § 26 a § 27 silničního zákona. Jestliže řidička vyjížděla ze zasněžené ulice, kterou bez potíží projela, na pluhem upravenou silnici, nemohla předpokládat radikální a nečekanou změnu povrchu spočívající v tom, že se pod prohrnutou, sněhem pokrytou vozovkou nachází náledí. Řidička jela minimální rychlostí, jízdu tak přizpůsobila povětrnostní situaci, respektovala stav komunikace a důsledky povětrnostních vlivů. Nebylo v lidských možnostech posoudit, že prohrnutá Plavnická ulice se nachází v horším stavu než ulice Třešňová. Jedná se proto o natolik významnou změnu ve sjízdnosti, kterou řidička ani při obezřetné jízdě nemohla předpokládat a reagovat na ni, přičemž možnost za daných okolností zabránit střetu s jedoucím vlakem byla minimální. Odvolací soud uzavřel, že příčinou vzniku škody je závada ve sjízdnosti, a proto žalovaná odpovídá za škodu podle § 27 odst. 2 silničního zákona. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala okolnosti, které by vedly k její liberaci, neboť bylo v jejích možnostech závadu způsobenou povětrnostní situací spočívající v námraze pod souvislou vrstvou sněhu zmírnit nebo na ni předepsaným způsobem upozornit. Důvody zvláštního zřetele hodné pro to, aby rozhodl o povinnosti žalované nahradit škodu podle účasti na škodlivém následku, odvolací soud neshledal. Takovým důvodem není příbuzenský poměr mezi poškozeným a řidičkou vozidla. Odvolací soud rovněž dovodil, že za situace, kdy je dána odpovědnost za škodu podle příslušných ustanovení silničního zákona, je nadbytečné posuzovat existenci obecné odpovědnosti žalované za škodu. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalovaná dovoláním. Přípustnost dovolání spatřuje v odklonu od ustálené judikatury dovolacího soudu při výkladu § 26 a § 27 silničního zákona. Za nesprávný považuje právní závěr odvolacího soudu ohledně nemožnosti předvídat změnu ve sjízdnosti vozovky a odkazuje zejména na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 25 Cdo 3886/2014 a 25 Cdo 1257/2005. V této souvislosti klade otázky: 1) zda je dána objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, jestliže si je její uživatel vědom změny jejího povrchu předtím, než na ni vjede; 2) zda přizpůsobil uživatel prohrnuté komunikace svou jízdu jejímu stavu a povětrnostním podmínkám, pokud se choval stejně jako na místní komunikaci neprohrnuté a 3) zda náledí pod prohrnutou sněhem pokrytou vozovkou odpovídá pojmu závada ve sjízdnosti a je důvodem pro dovození objektivní odpovědnosti vlastníka komunikace. Obsáhle rekapituluje průběh celého řízení a zdůrazňuje, že řidička změnu kvality povrchu vozovky zaznamenala a musela či alespoň mohla změnu v jízdních vlastnostech očekávat – předvídat. Nebyla proto pro ni nepředvídatelnou bez ohledu na to, zda náledí bylo vidět nebo bylo skryté pod zbytkovou vrstvou sněhu po prohrnutí. Nesprávně soud dovodil, že řidička přizpůsobila jízdu stavu vozovky a panujícím podmínkám, jestliže se chovala stejně na neprohrnuté komunikaci (ulice Třešňová), jako na komunikaci prohrnuté (ulice Plavnická), vlastnosti vozovky pro ni byly předvídatelné, avšak nereagovala na ně. Navíc nerespektovala dopravní značku „Stůj, dej přednost v jízdě“, čímž porušila povinnost stanovenou § 28 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, k čemuž odvolací soud nepřihlédl, ačkoli součástí právního posouzení, zda řidička přizpůsobila jízdu stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostní situaci a jejím důsledkům, musí být úvaha o spáchání přestupku. V souvislosti s otázkou ad 3) dovolatelka namítá, že nelze zaměňovat důsledky povětrnostní situace, kterým je řidič povinen se přizpůsobit, se závadou ve sjízdnosti. K nehodě došlo v lednu při jízdě do zatáčky z neprohrnuté silnice na zasněženou neposypanou, avšak prohrnutou silnici. Je tedy zřejmé, že takovou okolnost, jakou je zhoršení adheze a ztráta přilnavosti kol vozidla k vozovce (smyk), mohla řidička předvídat a samotná existence náledí tak ještě nepředstavuje závadu ve sjízdnosti. Za dosud v judikatuře neřešenou považuje dovolatelka otázku, zda příbuzenský vztah mezi poškozeným a potenciálním škůdcem představuje důvod zvláštního zřetele hodný odůvodňující postup podle § 2915 odst. 2 o. z. Ke stanovení dělené odpovědnosti měl odvolací soud přistoupit i proto, že řidička spáchala přestupek, když nerespektovala značku „Stůj, dej přednost v jízdě“, takže v zásadní míře odpovídá za způsobenou škodu. Dovolací soud rovněž dosud neřešil otázku, zda se vlastník místní komunikace (obec) zprostí objektivní odpovědnosti, prokáže-li, že učinil obvyklé úkony zimní údržby a splnil technologický postup podle plánu zimní údržby (prohrnul místní komunikaci), byť tento p