25 Cdo 2630/2017 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2630/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2017 Spisová značka:25 Cdo 2630/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2630.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Podnik Smlouva Dotčené předpisy:§ 829 odst. 1 obč. zák. § 5 odst. 1 obč. zák. § 476 odst. 1 obč. zák. § 477 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2630/2017ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, IČO 29414873, insolvenční správkyně úpadce VESKO Jičín, spol. s r. o., se sídlem v Jičíně, Dělnická 15, IČO 48154393, proti žalovanému F. R., se sídlem v Podůlší 62, IČO 12956031, zastoupenému JUDr. Hanou Desenskou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Fortna 40, o 2.921.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 14 C 370/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2016, č. j. 47 Co 331/2015-307, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 24.587 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Hany Desenské, advokátky se sídlem v Jičíně, Fortna 40. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č. j. 14 C 370/2011-162, zamítl žalobu na zaplacení 2.921.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný a Ing. V. K. založili v roce 1998 sdružení podle § 829 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), které provozovalo podnik, jenž smlouvou o prodeji podniku sdružení s názvem „Zahrada + Domov VESKO plus“ prodali v roce 2009 žalobkyni, a následně došlo k rozpuštění a vypořádání sdružení. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně není aktivně legitimována ve sporu, v němž se na žalovaném domáhá náhrady škody způsobené krácením tržeb v době trvání sdružení, neboť poškozeným mohl být pouze druhý účastník sdružení, nikoli žalobkyně jako nabyvatelka podniku, neboť pohledávka na náhradu škody neslouží a ani nemůže sloužit k provozování podniku, a nepřešla proto na žalobkyni spolu s převodem podniku sdružení. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy neexistuje žádný hmotněprávní vztah, jenž by žalobkyni opravňoval danou pohledávku na žalovaném vymáhat. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. 4. 2016, č. j. 47 Co 331/2015-307, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a dovodil, že pokud ke krácení tržeb ze strany žalovaného skutečně došlo, stalo se tak v souvislosti s provozováním podniku sdružení, takže případný nárok na náhradu takto vzniklé škody není podle § 5 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“), součástí podniku a podle § 477 odst. 1 a 2 obch. zák. nepřechází prodejem podniku na jeho nabyvatele. Získala-li žalobkyně podnik sdružení za dohodnutou cenu, zjištěnou znaleckým posudkem, včetně práv a závazků uvedených v účetní evidenci, nemá právo ani na přiměřenou slevu z kupní ceny podle § 486 obch. zák. Pokud by byl prokázán vznik škody, příp. bezdůvodného obohacení, byl by oprávněným z tohoto nároku pouze druhý účastník sdružení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. tím, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. rozhodná právní otázka nebyla doposud Nejvyšším soudem judikována. Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily zásadní otázku, zda je nárok na náhradu škody právem, které na žalobkyni přešlo spolu s převodem podniku. Dovozuje, že pohledávka, kterou uplatnila jako náhradu škody, zjevně s podnikáním a podnikem souvisí. Jedná se v podstatě o „nárok na vydání tržeb“, které vznikly při provozu podniku, jsou součástí podniku, a také škoda jako důsledek protiprávního jednání, ke kterému došlo v souvislosti s provozováním podniku, danému podniku náleží. Proto uplatněná pohledávka byla a je součástí podniku a spolu s ním i na žalobkyni přešla. Odkazy obou soudů na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu nejsou přiléhavé, neboť se týkají vztahů mezi obchodními společnostmi a jejich statutárními orgány, zatímco sdružení osob podle § 829 obč. zák. nemá právní subjektivitu a jeho účastníci nemají zákonem stanovenou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Na projednávaný případ lze aplikovat princip spravedlnosti a dobrého uspořádání vzájemných práv a povinností, neboť je spravedlivé, aby se nároků spojených s provozem podniku domáhala žalobkyně, na kterou nárok spolu s prodejem podniku přešel. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření vyvracel důvody dovolání a odmítl, že by žalobkyni způsobil škodu, tvrzení o krácení tržeb považuje za nepravdivé. Poukazuje na to, že Ing. K. byl seznámen se znaleckým posudkem, neměl žádné námitky k jeho obsahu ani ke smlouvě o prodeji podniku, která byla soudem shledána platnou. Žalovaný se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že předmětná pohledávka z odpovědnosti za škodu nepřešla na nabyvatelku podniku, protože k provozování podniku nemůže sloužit. V průběhu dovolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 9. 2016, č. j. KSHK 35 INS 7171/2016-A-23, zjištěn úpadek původní žalobkyně VESKO Jičín, spol. s r. o., na majetek úpadce byl prohlášen konkurs a insolvenční správkyní byla ustanovena společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. Protože insolvenční správkyně soudu prvního stupně sdělila, že hodlá pokračovat v řízení proti žalovanému a plně se ztotožňuje s obsahem podaného dovolání, podle § 264 odst. 1 zákona č. 82/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), se v přerušeném řízení pokračuje a insolvenční správkyně se stala účastníkem řízení místo původní žalobkyně. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, shledal, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení hmotněprávní otázky přechodu pohledávky z odpovědnosti za škodu smlouvou o prodeji podniku sdružení, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolání není důvodné. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Vzhledem k ustanovením § 3028 odst. 3 a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obč. zák.“), a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obch. zák.“), neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014. Podle § 829 odst. 2 obč. zák. sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem. Podle § 5 odst. 1 obch. zák. podnikem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. Podle § 476 odst. 1 obch. zák. smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Podle § 477 odst. 1 obch. zák. na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení přechod pohledávek se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek. Podnik je v právní teorii i praxi chápán jako objekt obchodněprávních vztahů, jde o určitý celek organizovaný za účelem dosahování zisku. Jednotlivé složky podniku patří podnikateli, a buď slouží jeho podnikání, nebo alespoň vzhledem k své povaze tomuto účelu sloužit mají. Hmotnou složku podniku představují budovy, stroje, materiál a jiné věci. Osobní složka záleží především v úrovni podnikatele, řídících pracovníků a ve struktuře, kvalifikaci a zkušenostech zaměstnanců, jakož i jiných osob podílejícíc