25 Cdo 2728/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2728/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 9. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2728/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2728.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Osobnost člověka (o. z.) Dotčené předpisy:§ 81 o. z. § 89 o. z. § 90 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2728/2024-115 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: H. B., zastoupený JUDr. Jindřichem Rajchlem, advokátem se sídlem Povltavská 829/36a, Praha 7, proti žalované: Česká televize, IČO 00027383, se sídlem Na hřebenech II 4432/4, Praha 4, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 22 Co 59/2024-98, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, č. j. 22 Co 59/2024-98, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 16 C 10/2023-62, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se dalších neoprávněných zásahů do práv na ochranu osobnosti žalobce, tedy zejména v budoucnu nepublikovat jakékoli osobní údaje, včetně osobních údajů citlivé povahy ve vztahu k žalobci (výrok I), aby žalované byla uložena povinnost stáhnout dehonestující reportáž z veřejné datové sítě tak, aby nebyla veřejnosti dostupná (výrok II), aby žalované byla uložena povinnost omluvit se žalobci formou veřejné omluvy za porušení práv na ochranu osobnosti žalobce, a to formou ústního sdělení šéfredaktora pořadu Reportéři ČT zveřejněného v nejbližším následujícím pořadu Reportéři ČT odvysílaném po právní moci rozsudku (výrok III), a aby žalovaná zaplatila žalobci finanční zadostiučinění 25 000 Kč (výrok V). Uložil žalované, aby zaplatila žalobci 25 000 Kč (výrok IV), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI). Předmětem sporu byla reportáž pořadu Reportéři ČT s názvem „XY“, která byla odvysílána dne XY a zabývala se především aktuální problematikou šíření tzv. dezinformací. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, č. j. 22 Co 59/2024-98, k odvolání obou účastníků změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že uložil žalované, aby odstranila ze stránek www.ceskatelevize.cz obrazovou část reportáže s názvem „XY“, která byla odvysílána v pořadu Reportéři ČT dne XY, od okamžiku prvního záběru na dům žalobce až do konce slov „…který ho k rozesílání lživých zpráv přivedl“, kdy žalobce zavře okno, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil; potvrdil napadený rozsudek též ve výroku IV o platební povinnosti žalované a změnil rozsudek v zamítavém výroku V tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci dalších 25 000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, že ve sporné reportáži od času cca 8:20 je záběr na rodinný dům se zahradou (bez názvu ulice nebo čísla popisného) a poté bližší záběr na cedulku na domě nesoucí příjmení žalobce. Následuje záběr na žalobce stojícího v županu na podestě u dveří do domu. V tomto okamžiku redaktor žalované je již na zahradě (pozemku) u domu a říká: „Dobrý den, já hledám pana H. B., to jste Vy?“ a dále sděluje, že by se ho potřeboval na něco zeptat. Na to se žalobce zeptá, koho redaktor žalované hledá. Ve chvíli, kdy se redaktor znovu zeptá žalobce, zda je H. B., a začne mu sdělovat, že se ho chce zeptat, zda je jedním z největších rozšiřovatelů řetězových e-mailů, začne žalobce mávat rukou a odcházet směrem ke dveřím do domu. Následně je v témže záběru vidět redaktor, jak jde po vstupní cestě k domu žalobce a ptá se ho, proč e-maily posílá. Během toho se zobrazí titulek se jménem žalobce a podtitulkem „rozesílatel řetězových e-mailů“. Žalobce se následně ptá redaktora, proč se ho na to ptá, načež mu redaktor odpoví, že ho to zajímá. Žalobce odpoví, že ho nezajímá, proč to redaktora zajímá, na což redaktor reaguje tak, že to samozřejmě respektuje a že se chce jen zeptat, kde žalobce bere ty informace a proč a jak je rozesílá. Žalobce na toto reaguje, že je bere z internetu a že do toho redaktorovi nic není; poté už jen pokyne rukou a odejde dovnitř do domu. Po tomto následuje záběr na žalobce stojícího uvnitř domu u okna s mobilním telefonem v ruce před sebou. Redaktor se žalobce ptá, jestli by ho mohl poprosit, zda by nesešel za nimi ven. Žalobce mezitím hovoří, přičemž je jen slyšet konec věty „…že posílám e-maily a má s sebou nějakýho kameramana, ten se támhle schovává“. Poté už je jen záběr na redaktora jdoucího po ulici a krátký záběr na žalobce zavírajícího okno, během kterého zní komentář redaktora o tom, že se nestačili žalobce zeptat, jaký je jeho životní příběh, který ho k rozesílání lživých zpráv přivedl (čas cca 9:28). Dále se už žalobce v reportáži nevyskytuje. Tyto skutečnosti odvolací soud po právní stránce zhodnotil tak, že reportáž je televizním zpravodajstvím podle § 89 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a že žalovaná při pořizování a zveřejňování záběrů žalobce a jeho domu porušila ustanovení § 90 o. z. Sporná reportáž nepřinášela zprávy, jejichž zveřejnění nesnese odkladu, neboť neinformovala o denních událostech, které je třeba veřejnosti co nejdříve přinést; šlo o obecnější a dlouhodobou problematikou, jejíž neurgentnost je zřejmá i z toho, že byla zveřejněna v pořadu vysílaném žalovanou jednou za týden. Z povahy a obsahu reportáže je zřejmé, že na její aktuálnosti by nijak neubralo, pokud by byla zveřejněna později v řádu třeba i týdnů. Za této situace pak není obhajitelný zásah žalované do soukromí žalobce, k němuž došlo pořízením, a zejména pak zveřejněním obrazového záznamu žalobce a jeho domu, aniž by žalobce byl předem vyrozuměn žalovanou, že má zájem s ním rozhovor pořídit. Obsah reportáže a zejména absence naléhavosti neprodleného zveřejnění daného tématu zjevně neodůvodňují, aby žalovaná pořídila a zveřejnila záběry nepřipraveného a zaskočeného žalobce v domácím úboru (snad v županu) na vlastní zahradě (na pozemku přímo přiléhajícím k domu) a záběry obydlí žalobce. Soukromý prostor, tedy i to, kde a jak lidé bydlí, je nedílnou součástí lidského soukromí. Nepochybně je téma reportáže věcí veřejného zájmu, ovšem žalované v daném případě nic nebránilo v tom, aby žalobce nejprve kontaktovala (jeho adresu znala) a nabídla mu možnost rozhovoru či vyjádření pro danou reportáž. Až pokud by žalobce odmítl, mohla by teprve žalovaná volit další vhodné a přiměřené kroky. Žalovaná tak zákonný důvod zpravodajské licence využila nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy žalobce. Žalobce v řízení nepopíral, že rozesílal tzv. řetězové maily s dezinformačním obsahem (předmětem řízení neučinil otázku pravdivosti sdělení, která o něm v reportáži zazněla), takže nemá právo na anonymitu, neboť sám svou aktivitou do veřejného života vstupuje. Tedy odvolací soud neviděl neoprávněný zásah do osobnosti žalobce v tom, že žalovaná zveřejnila jeho jméno a příjmení. Ani samotné zveřejnění podobizny žalobce by právu neodporovalo, pokud by k němu ovšem došlo za jiných okolností, tedy pokud by bylo šetřeno také žalobcovo právo dané ustanovením § 90 o. z. Neoprávněné rovněž není, že žalovaná zveřejnila zvukový záznam žalobcových slov, neboť to v daném kontextu samo o sobě nijak soukromí či jiný osobnostní statek žalobce nesnižuje. Odvolací soud tak shledal důvodným požadavek žalobce, aby žalovaná ze svých internetových stránek odstranila předmětnou reportáž, ovšem jen v té části, která popsaným způsobem neoprávněně zasáhla do soukromí žalobce. Dále odvolací soud uznal, že žalobce má právo na odčinění nemajetkové újmy též odpovídajícím peněžitým zadostiučiněním. Soukromí žalobce bylo narušeno jak při pořizování záznamu, tak zejména při jeho zveřejnění v rámci známého a sledovaného pořadu Reportéři ČT celostátně vysílaného prvním programem žalované v hlavním vysílacím čase. Rovněž nelze přehlédnout, že reportáž je dále k dispozici veřejnosti na internetových stránkách žalované po dobu již cca jednoho a půl roku. Tedy k neoprávněnému zásahu do žalobcova soukromí došlo v širokém rozsahu v kontextu celé republiky. Za této situace je žalobcem požadovaná částka 50 000 Kč minimální (s ohledem na to, že při neoprávněných zásazích do osobnostních práv člověka způsobených v rámci celostátního zpravodajství je soudní praxí obvykle přiznáváno peněžité zadostiučinění v řádu set tisíc), a pro její přiznání tak není nutno zjišťovat další specifické okolnosti, např. konkrétní