25 Cdo 2751/2008 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2751/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2009 Spisová značka:25 Cdo 2751/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.2751.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2751/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Ing. E. K., proti žalovanému Z. o. d. J., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 301/90, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2008, č. j. 44 Co 92/2007 -349, takto:           I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby domáhala, aby žalovanému zemědělskému družstvu (jeho právnímu předchůdci J. V. - dále též jen „J.“) byla uložena povinnost nahradit škodu ve výši 200.000,- Kč s odůvodněním, že v důsledku terénních úprav pozemků před rokem 1990, užívaných právním předchůdcem žalovaného a sousedících s pozemky a domem žalobkyně, dochází ke stékání srážkových vod na její nemovitosti a v důsledku toho k odplavení ornice a úrody a k promáčení obvodových  zdí a sklepů jejího domu. Rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 1. 1996, č. j. 6 C 301/90-62, jímž byla žaloba zamítnuta, byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 1998, č. j. 38 Co 205/96-79, pro vady žaloby zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; následný rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 10. 2. 1999, č. j. 6 C 301/90-110, jímž byla žaloba zamítnuta, byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2002, č. j. 21 Co 514/99-141, zrušen pro vady řízení a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Okresní soud v Hodoníně poté rozsudkem ze dne 6. 9. 2006, č. j. 6 C 301/90 - 295, žalobu na zaplacení 200.000,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že v souvislosti s výstavbou dálniční stavby byla od roku 1987 prováděna rekultivace erodovaných půd v lokalitě J., k. ú. O., původně investorsky připravovaná J. Na rekultivaci erodovaných půd na pozemcích v k. ú. O. (v němž se nacházely též pozemky žalobkyně) bylo dne 31. 8. 1987 vydáno rozhodnutí M. n. v. – stavebního úřadu B. u B. o využití území, investorem stavby bylo Ř. d. P., pracoviště B., dodavatelem stavebních prací D., závod U. H., a subdodavatelem technické části byla S. t. s. U. H. Na provedenou náhradní rekultivaci vydal M. n. v. - stavební úřad B. u B. dne 17. 1. 1989 kolaudační rozhodnutí. H. smlouvou o převodu práva hospodaření s národním majetkem podle § 347 a 349 hospodářského zákoníku ze dne 5. 12. 1989 byl objekt k 1. 1. 1990 Ř. d. P. předán J. (J. „R. říjen“ J.), jež provádělo biologickou rekultivaci pozemků. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ačkoli byla existence škody na domě žalobkyně (stanovená znaleckým posudkem na 82.000,- Kč) prokázána, samotnou rekultivaci neprovádělo J., nýbrž Ř. d. P., pracoviště B., a taktéž další - shora uvedené - subdodavatelské právnické osoby. Právo hospodaření k uvedeným nemovitostem bylo na J. převedeno až po vzniku škodné události ke dni 1. 1. 1990; žalovaný proto není ve sporu pasivně legitimován. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 1. 2008, č. j. 44 Co 92/2007-349, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 82.000,- Kč, jinak jej v meritorní části potvrdil, změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po zopakování a doplnění dokazování vyšel ze zjištění, že nejpozději od roku 1987 prováděla třetí osoba prostřednictvím různých dodavatelů (mimo jiné i J.) tzv. terasování svažitých pozemkových poměrů protilehlého svahu vůči štítu domu žalobkyně, spojené s odstraňováním stávajících porostů v rámci investiční akce „Rekultivace erodovaných půd O.“, jejíž první tzv. stavební část předala J. k provedení tzv. biologické rekultivace ke dni 17. 1. 1989, a pozemky do užívání pak smlouvou o převodu práva hospodaření ke dni 1. 1. 1990; že nejdříve v prosinci roku 1988 stekly srážkové vody z povrchu pozemku, který se nachází na protilehlém svahu vůči jihozápadnímu štítu domu a k němuž mělo J. právo družstevního užívání, k patě domu a zaplnily sklep vodou a splaveninami. Podle odvolacího soudu zůstala spornou otázka, zda právo družstevního užívání zaniklo, popř. se přerušilo, v souvislosti se započetím rekultivace třetí osobou. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval zákon č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví, zákon č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, a jeho prováděcí vyhlášku č. 36/1987 Sb. a dovodil, že jelikož právo družstevního užívání vznikalo sdružením pozemků ke společnému družstevnímu hospodaření, zanikalo pouze s jejich převodem do tzv. socialistického společenského vlastnictví (výjimečně vzdáním se pozemku nebo převodem nepotřebné budovy na něm), a jelikož obsahem práva družstevního užívání bylo i právo družstva provádět na sdružených pozemcích úpravy potřebné k zajištění nebo zvýšení zemědělské výroby (jehož přímým výkonem byla dotyčná rekultivace sdružené a dočasně neobdělávané půdy), bylo to právě J., k jehož návrhu či v jehož zájmu byla od roku 1987 vydávána rozhodnutí o využití území, o stavebním povolení a o schválení projektu vlastní rekultivace užívané půdy, přičemž je podružná okolnost, že se tato rekultivace stala investiční akcí třetí osoby (Ř. d. P.), která jednala v zájmu a mezích práv a povinností J. vyplývajících z právních předpisů o zemědělském družstevnictví a ochraně zemědělského půdního fondu, aniž by zároveň sledovala převzetí těchto pozemků, stejně jako smluvní dodavatelské postavení J. v ní a právní způsob provádění rekultivace (svépomocný či dodavatelský). Pokud by tedy J. splnilo právní povinnost při provádění rekultivačních úprav předmětných pozemků provést současně dostatečná opatření k vyloučení ohrožení stavby žalobkyně na sousedícím pozemku účinky terénem nejímané srážkové vody ve smyslu § 130a odst. 1 obč. zák. ve znění do 31. 12. 1991, navíc za situace, kdy provedení těchto opatření bylo možné i dobře dosažitelné jeho úsilím již v době předcházející vzniku škodné události, k poškození domu by nedošlo; odpovědnost žalovaného za škodu podle § 421 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31. 12. 1991 je proto dána. Ohledně výše škody na domě žalobkyně (82.000,- Kč) pak odvolací soud uvedl, že byla stanovena srozumitelným a přezkoumatelným znaleckým posudkem ing. F. D. ke dni jejího vzniku, tj. k cenovým relacím roku 1988. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a to v otázce pasivní legitimace a výše škody. Tvrdí, že po dobu provádění náhradní rekultivace neměl jeho právní předchůdce nad předmětnými pozemky „moc“, neboť práva a povinnosti podle vyhlášky č. 36/1987 Sb. spojená s náhradní rekultivací vykonával investor Ř. d. P., pracoviště B., a dovolateli k dotčeným pozemkům svědčilo právo družstevního užívání pouze před náhradní rekultivací a po ní. Úpravy pozemků sousedících s pozemky žalobkyně probíhaly v letech 1987 až 1989 v souladu s uvedenou vyhláškou, o čemž svědčí provedené listinné důkazy. Žalovaný nesouhlasí ani se znalcem vyčíslenou výší škody, která byla podle něj vyčíslena v cenách po roce 2000 a nikoli v době vzniku této škody v letech 1988 až 1989, tak jak ukládá § 443 obč. zák.; je také přesvědčen o nemožnosti zkoumání výše škody po 15 letech od jejího vzniku a namítá, že se znalec nevypořádal s možností vzniku škod na domě zatékáním z pozemků žalobkyně nacházejících se ve svahu přímo před jejím domem. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a  věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že škoda na majetku žalobkyně vznikla terasováním, demoliční práce a jímku na svod všech kalů ze stavby teras těsně k domu prováděli pracovníci J. a mezi jejich jednáním a vznikem znalcem vyčíslené škody existuje příčinná souvislost. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci pod