25 Cdo 2819/2011 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2819/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2013 Spisová značka:25 Cdo 2819/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.2819.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 415 a 420 obč. zák. § 444 odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2819/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně L. O., zastoupené JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalovanému Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, IČO 42196451, zastoupenému Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, za účasti České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, IČO 63998530, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 240.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 5/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. února 2011, č. j. 69 Co 205/2010-407, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný a vedlejší účastnice jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.620,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Leoše Viktorina, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova 12. Odůvodnění: Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 3. 2010, č. j. 19 C 5/2009-313, ve spojení s usneseními ze dne 12. 4. 2010, č. j. 19 C 5/2009-323, 13. 4. 2010, č. j. 19 C 5/2009-329, a 10. 9. 2010, č. j. 19 C 5/2009-375, uložil žalovanému státnímu podniku [původně žalovaný 1)] povinnost zaplatit žalobkyni 240.000,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu na zaplacení části příslušenství a v celém rozsahu žalobu vůči původnímu žalovanému 2) – Olomouckému kraji, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu. Vyšel ze skutkových zjištění, že vlastníkem lesního pozemku p. č., k. ú. Hrubá Voda (dále též jen „pozemek“), je Česká republika a právo hospodařit na něm má žalovaný. Pozemek je od roku 2001 součástí přírodní rezervace Hrubovodské sutě a vede jím cyklotrasa č. 6108, která byla zřízena z iniciativy Okresního úřadu Olomouc. Dne 1. 7. 2007 kolem 16:30 hod. tuto cyklotrasu projížděla na kole nezletilá L. D. (dcera žalobkyně, dále též jen „poškozená“), spadla na ni část přelomeného buku a usmrtila ji. V trestním řízení byla věc odložena, bylo však zjištěno, že v předmětném místě se na svahu nacházelo více buků napadených hnilobnou chorobou, nicméně pád stromu nebyl způsoben porušením pracovních nebo technologických postupů při pracích na lesním majetku, případně zanedbáním požadavků bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nebo kombinací některých těchto skutečností. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba vůči správci lesa je důvodná, neboť prevenční povinnost, kterou ukládá zákon v § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), každému ve vztahu ke všem subjektům, znamená pro vlastníka nebo správce nemovitosti povinnost užívat a spravovat svůj majetek tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu jinému, tedy dbát i o to, aby na jeho pozemku byla provedena opatření zamezující či snižující možnost vzniku škody na zdraví, majetku a jiných hodnotách, a pokud již škoda hrozí, učinit opatření k jejímu odvrácení. Přestože se jedná o lesní pozemek, který je součástí přírodní rezervace, neznamená to, že jde o tzv. bezzásahové území, jak žalovaný tvrdil. Z omezení obsažených v § 38 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále též jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), a nařízení Okresního úřadu v Olomouci ze dne 15. 3. 2001, nevyplývá, že by žalovaný nebyl oprávněn na území přírodní rezervace provádět jakýkoliv zásah, byť si k němu musí nejprve vyžádat souhlas příslušného orgánu ochrany přírody. Žalovaný však do roku 2009 o souhlas nepožádal, neprováděl pozvolnou těžbu stromů a jejich obnovu, nekontroloval zdravotní stav stromů, čímž zapříčinil jejich onemocnění parazitní dřevokaznou houbou – troudnatcem kopytovitým (fomes fomentarius) a zasažení hnilobou, které neodvratně ústí do spontánní destrukce napadeného stromu rozlomením koruny nebo zlomením kmenové části jako v tomto případě. Nákaza desítek stromů v daném místě, včetně samotného spadlého buku, byla patrná pouhým okem bez provádění sond, neboť na kmeni stromu se nacházely typické plodnice. V řízení nebylo prokázáno, že by vyvrácení stromu bylo způsobeno nepředvídatelnými okolnostmi, např. silným větrem, srážkami, naopak hydrometeorologický ústav sdělil, že v daný okamžik bylo v lokalitě jasno, slunečno, bezvětří. Tím, že žalovaný trpěl závadný stav porostu a neprováděl žádná opatření k tomu, aby ke škodě nedošlo, porušil právní povinnost podle § 415 obč. zák. a odpovídá za škodu způsobenou usmrcením nezletilé cyklistky podle § 420 obč. zák. Soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že vstup do lesa je pouze na vlastní nebezpečí; spadl-li totiž strom na cyklistku jedoucí po cestě vedoucí lesním pozemkem, tedy v místě, kde se zvýšený pohyb osob musí předpokládat, měl žalovaný tomuto místu věnovat větší pozornost. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na jednorázové odškodnění podle § 444 odst. 3 písm. c) obč. zák. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 2. 2011, č. j. 69 Co 205/2010-407, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 240.000,- Kč s příslušenstvím od 22. 1. 2009 do zaplacení a povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek, změnil jej tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni další úrok z prodlení za období od 4. 9. 2008 do 21. 1. 2009, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po zopakování důkazů v odvolacím řízení upřesnil, že pozemek byl určen k ponechání bez zásahu a nebyly zjištěny žádné výstražné tabule, které by upozorňovaly na nebezpečí pádu stromu před a za místem smrtelného úrazu. Žalovaný s návrhem vedení cyklistických tras souhlasil, pouze zřizovatele upozornil, že je třeba mít na zřeteli bezpečnost cyklistů na lesních cestách s ohledem na nekvalitní povrch cest a provoz lesních mechanismů, a že je třeba počítat s možností úrazu náhodně padajícími větvemi, kmeny stromů, např. za větrného počasí. Odvolací soud dále zdůraznil, že na kmeni předmětného buku byly registrovány plodnice dřevokazné houby – troudnatce kopytovitého a hniloba v dutině kmene. Ztotožnil se proto s právním posouzením věci soudem prvního stupně a s jeho závěrem, že žalovaný nedostál povinnosti plynoucí z § 415 obč. zák. zachovat takový stupeň opatrnosti, který lze vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat; neučinil taková opatření, aby vyloučil či alespoň minimalizoval možnost vzniku škody na zdraví, majetku a jiných hodnotách, třebaže tato opatření na něm bylo možno spravedlivě požadovat při zachování běžné míry opatrnosti (bedlivosti). Žalovanému jako subjektu hospodařícímu na lesních pozemcích při alespoň občasných prohlídkách lesního porostu mohlo a mělo být známo, že v dané lokalitě bezprostředně hrozí pád více stromů. Odvolací soud odmítl obranu žalovaného poukazem na dodržení principů uvedených v § 38 zákona o ochraně přírody a krajiny, a to s ohledem na význam ohroženého zájmu, tedy život osob pohybujících se v daném území, a skutečnost, že územím vedla značená cyklotrasa, kde lze předpokládat zvýšený pohyb osob. Třebaže se jednalo o tzv. bezzásahové území, žalovaný mohl a měl požádat orgán ochrany přírody a krajiny o provedení těžby vybraných stromů nebo jasným a srozumitelným způsobem upozornit na rizika průjezdu přes danou lokalitu, vykácení lesa nebylo jedinou možností plnění prevenční povinnosti. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že na straně poškozené nelze dovozovat spoluzavinění podle § 441 obč. zák., neboť do lesa vstoupila po značené cyklotrase v době, kdy nebylo možno očekávat vyvrácení stromu v důsledku počasí. Ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (dále též jen „lesní zákon“) o právu vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí nevylučuje odpovědnost vlastníka (správce) lesa za škodu v případě, že ke škodě došlo v příčinné souvislosti s jeho protiprávním jednáním. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Za otáz