25 Cdo 2908/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2908/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2024 Spisová značka:25 Cdo 2908/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.2908.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Náhrada za ztrátu na výdělku Dotčené předpisy:§ 431 obč. zák. § 445 obč. zák. § 447 odst. 1 obč. zák. § 22 odst. 3 předpisu č. 361/2000 Sb. § 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2908/2024-565 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: R. K., zastoupený JUDr. Martinou Hojdn Čejkovou, advokátkou se sídlem Francouzská 299/98, Praha 10, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupená JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem U Střešovických hřišť 621/15, Praha 6, o 1.010.056 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 286/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. 11 Co 92/2024-538, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 14.810 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Antonína Mokrého. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, č. j. 28 C 286/2016-487, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 107.711,93 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do 902.344,07 Kč s příslušenstvím (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III), mezi žalobcem a státem (výrok IV) a mezi žalovanou a státem (výrok V) a uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok VI). Rozhodl tak o části žaloby, jíž se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 10. 4. 2015 do 31. 12. 2017. O nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti za období od 30. 10. 2014 do 9. 4. 2015 bylo pravomocně rozhodnuto (poté, co první rozhodnutí ve věci bylo odvolacím soudem zrušeno) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 9. 2020, č. j. 28 C 286/2016-273, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, č. j. 11 Co 75/2021-310, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3830/2022, a to tak, že žaloba byla zamítnuta pro neunesení důkazního břemene. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 75/2021-310 však byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně č. j. 28 C 286/2016-273, ohledně náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, takže tento nárok je nadále předmětem tohoto řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že D. D., jehož vozidlo bylo v době nehody pojištěno z titulu odpovědnosti za škodu u žalované, se 25. 11. 2012 při řízení motorového vozidla dostatečně nevěnoval dopravní situaci a nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem. V místě, kde byla nejvyšší povolená rychlost 70 km/hod., jel rychlostí 109 km/hod. Při projíždění křižovatkou se střetl s osobním vozidlem řízeným žalobcem, který utrpěl mnohočetná zranění. Soud prvního stupně měl k dispozici tři znalecké posudky z oboru dopravy, které popisovaly průběh nehody v zásadě podobně. Znalci Ing. Libor Kopal a Ing. Zdeněk Mrázek, Ph.D., akcentovali vysokou rychlost D. D., Ing. Zdeněk Bačkovský zase to, že žalobce neměl do křižovatky vůbec vjíždět, když zprava jela vozidla, která odbočovala doleva a žalobce jim měl dávat přednost. Z posudku Ing. Bačkovského pak vyplynulo, že hlavní příčinou nehody bylo vjetí vozidla žalobce do levého jízdního pruhu a následné zastavení. Zakrytí vozidla žalobce vozidlem, které kolem něj odbočovalo, zapříčinilo nulovou reakci D. D. a jeho vysoká rychlost vedla ke vzniku vážných následků. Žalobce pracoval jako programátor, jeho pracovní poměr byl ukončen dohodou ze dne 13. 4. 2015, neboť podle lékařského posudku nebyl dlouhodobě způsobilý k výkonu práce z důvodu následků dopravní nehody. Naposled žalobce vykonával práci v říjnu 2014. Od 11. 4. 2015 mu byl přiznán invalidní důchod v České republice a Slovenské republice. Z několika znaleckých posudků v oboru zdravotnictví soud prvního stupně zjistil, že žalobci zůstala v rozhodném období zachována pracovní schopnost v rozsahu 40 % a že je schopen vykonávat práci na úrovni absolventa střední školy. Po právní stránce posoudil věc podle § 3028 odst. 3 o. z., § 427 odst. 1, § 431, § 441, § 445 a § 447 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen „obč. zák.“, § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a § 352, § 354 odst. 1, § 355 a § 356 odst. 1 a 2 zákona č. 226/2006 Sb., zákoníku práce. Dospěl k závěru, že žalobci vznikl přímý nárok na náhradu za ztrátu na výdělku proti žalované jako pojistiteli D. D. Jde-li o podíl obou účastníků nehody na jejím způsobení, uvedl soud prvního stupně, že je dán u obou z 50 %. D. D. výrazně překročil nejvyšší povolenou rychlost, žalobce vjel do křižovatky z vedlejší komunikace způsobem, jímž vytvořil překážku pro vozidla přijíždějící z obou stran po hlavní komunikaci. Žalobce neměl do křižovatky vůbec vjíždět, jestliže jí s ohledem na vozidla přijíždějící zprava nemohl projet. Rozhodným obdobím pro stanovení hrubého průměrného výdělku je v daném případě první čtvrtletí roku 2015. Od vypočtených částek odečetl soud příslušné částky invalidního důchodu pobíraného žalobcem v České republice i Slovenské republice. Po zohlednění zachované pracovní schopnosti v rozsahu 40 % (přičemž počítal s průměrnou mzdou v České republice), spoluzpůsobení si škody samotným žalobcem v rozsahu 50 % a částek, které žalovaná již dříve žalobci vyplatila, soud prvního stupně žalobci přiznal částku, jež je patrná z výroku I jeho rozsudku, a ve zbytku žalobu zamítl. 2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 11 Co 92/2024-538, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích II, III, V a VI a výrok IV změnil tak, že je žalobce povinen zaplatit státu náklady řízení (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Ohledně míry účasti žalobce na dopravní nehodě poukázal odvolací soud na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž skutečnost, zda některý z provozovatelů při střetu dvou nebo více provozů škodu zavinil porušením právní povinnosti, není sama o sobě rozhodující a může být při posuzování právního vztahu a obsahu i rozsahu závazku hodnocena jen v souvislosti s hodnocením všech faktorů objektivní povahy. Okruh okolností významných pro posouzení účasti na způsobení škody při střetu provozů dopravních prostředků je širší než jen posouzení podílu zaviněného protiprávního jednání řidičů dopravních prostředků, i když porušení pravidel silničního provozu má zpravidla velmi významný podíl na vzniku kolize. V daném případě se jedná o komplikovanou křižovatku a posuzovaný případ nelze srovnat s dopravní situací dvou vozidel, z nichž jedno jede (byť nepřiměřenou rychlostí) po hlavní silnici a druhé po vedlejší silnici a poruší pravidla silničního provozu nedáním přednosti v jízdě. S ohledem na to se odvolací soud stejně jako soud prvního stupně ztotožnil s názorem znalce Ing. Bačkovského, že žalobce neměl do takové křižovatky s několika pruhy vjíždět, neboť právě to bylo hlavní příčinou dopravní nehody. Znalec rovněž vyvrátil přesvědčení žalobce, že si počínal opatrně. D. D. bezprecedentně překročil maximální povolenou rychlost a choval se protiprávně, nicméně žalobce porušil pravidla silničního provozu tím, že nedal přednost v jízdě a vytvořil překážku pro další vozidla, která ho musela objíždět. Na tom nic nemůže změnit ani tzv. princip omezené důvěry v dopravě, když navíc žalobcem citovaná rozhodnutí byla vydána v trestních kauzách a za jiných skutkových okolností. Odvolací soud dále zdůraznil, že rozhodným obdobím pro stanovení výše ušlého výdělku není kvartál předcházející nehodě, jak se domnívá žalobce. Poškozením se podle ustálené soudní praxe nemíní samotný úraz, ale až nepříznivý dopad změny pracovní způsobilosti do majetkové sféry poškozeného, tedy teprve ztráta, popřípadě snížení, výdělku žalobce. Žalobce byl po nehodě v pracovní neschopnosti do 31. 10. 2013, následně nastoupil k původnímu zaměstnavateli a pobíral shodnou hrubou mzdu jako v období před nehodou. Škoda tedy žalobci vznikla okamžikem snížení příjmu ze zaměstnání v souvislosti s přiznáním invalidního důchodu, a průměrným výdělkem rozhodným pro stanovení výše náhrady, je tedy výdělek, jehož žalobce dosahoval