25 Cdo 2927/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2927/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 11. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2927/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2927.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění Pojištění odpovědnosti za škodu Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1 písm. g) předpisu č. 168/1999 Sb. § 10 odst. 3 předpisu č. 168/1999 Sb. § 3 předpisu č. 361/2000 Sb. § 5 předpisu č. 361/2000 Sb. § 10 předpisu č. 361/2000 Sb. § 80 předpisu č. 361/2000 Sb. § 82 předpisu č. 361/2000 Sb. § 84 předpisu č. 361/2000 Sb. § 89 předpisu č. 361/2000 Sb. § 94 předpisu č. 361/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2927/2024-161 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Allianz pojišťovna, a. s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, proti žalované: ROBUS, s. r. o., IČO 25045792, se sídlem Na Kolečku 2418, 413 01 Roudnice nad Labem, zastoupená JUDr. Tomášem Machem, advokátem se sídlem Viktora Huga 377/4, 150 00 Praha 5, o 324 697 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 116/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2024, č. j. 17 Co 28/2024-128, takto: I. Dovolání proti rozhodnutí ve věci samé se zamítá, ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 12 003 Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Macha do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení 324 697 Kč s příslušenstvím z titulu regresního práva podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném v době dopravní nehody, tj. ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020, dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“. 2. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 15 C 116/2023-96, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 324 697 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 324 697 Kč od 8. 6. 2022 do 31. 1. 2023 (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Vyšel ze zjištění, že dne 18. 2. 2019 došlo k dopravní nehodě autobusu, který vlastnila a provozovala žalovaná podnikající v oboru silniční dopravy a který řídil její zaměstnanec F. S. (dále též jen „řidič“), přičemž příčinou dopravní nehody byla náhlá a přechodná nedokrevnost mozku řidiče způsobená srdeční arytmií a ztráta jeho vědomí. Při dopravní nehodě vznikla majetková škoda a zranily se dvě cestující. Autobus žalovaná pojistila pro případ odpovědnosti z jeho provozu u žalobkyně. F. S. pro žalovanou pracoval na základě dohod o provedení práce uzavřených 1. 1. 2018 a 1. 1. 2019. Nejpozději v roce 2015 si byl vědom, že u něj byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav představovaný pokročilou diabetickou neuropatií, která s sebou nese zvýšené riziko náhlé poruchy srdečního rytmu či náhlé srdeční příhody s poruchami vědomí. Byl držitelem řidičského oprávnění skupiny D. Žalovaná v době uzavření první dohody (v roce 2018) zdravotní stav řidiče neověřila a nezajistila, aby se podrobil vstupní lékařské prohlídce, resp. s ohledem na jeho věk (66 let v době nehody) další lékařské prohlídce. F. S. dne 17. 7. 2018 předložil žalované lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Prohlídku však absolvoval pouze jako amatér s ohledem na dovršení věku 65 let a navíc při ní lékařce nesdělil, že řídí autobus jako profesionál. Žalovaná i F. S. byli za své jednání, které vyústilo v dopravní nehodu, pravomocně uznáni vinnými ze spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Žalovaná částka představuje část pojistného plnění vyplaceného žalobkyní. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 10 odst. 1 písm. j) a g), odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. Uzavřel, že žalovaná svěřila řízení autobusu osobě, aniž by si ověřila, zda je zdravotně způsobilá k výkonu takovéto konkrétní činnosti, přestože o její nezpůsobilosti k řízení vozidla měla a mohla vědět. Zdůraznil svou vázanost rozhodnutím vydaným v trestním řízení podle § 135 o. s. ř. Řidič byl formálně držitelem řidičského oprávnění skupiny D, a podle soudu tím, že lékařce zatajil, že pracuje jako profesionální řidič, porušil zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění účinném od 1. 1. 2019, tedy ve znění účinném v době nehody (dále jen „zákon o silničním provozu“). Dospěl však k závěru, že § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. se vztahuje i na situace, kdy někdo řídí vozidlo vědom si své faktické nezpůsobilosti k takové činnosti, a postihuje též provozovatele vozidla, který takové osobě řízení svěřil, ačkoliv si měl a mohl být vědom její nezpůsobilosti k řízení. Zmínil rovněž, že podle zjištění v trestním řízení by řidič při zákonem předvídaném běhu věcí k datu nehody již příslušným řidičským oprávněním nedisponoval ani formálně, neboť pokud by sdělil své lékařce všechny podstatné informace, pravděpodobně by jeho zdravotní nezpůsobilost oznámila příslušnému úřadu, který by mu řidičské oprávnění pro skupinu D odebral. 3. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 6. 2024, č. j. 17 Co 28/2024-128, změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, avšak neztotožnil se s jeho právním hodnocením. Odkázal na § 3 odst. 2 a odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu, podle něhož může vozidlo řídit pouze dostatečně tělesně a duševně způsobilá osoba a k řízení motorového vozidla se vyžaduje příslušné řidičské oprávnění. Schopnosti řidiče se posuzují jak při udělení řidičského oprávnění, tak i později. Otázka zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel je otázkou odbornou, kterou posuzuje lékař. Zdůraznil, že řidič bez platného posudku o zdravotní způsobilosti není podle § 89 zákona o silničním provozu zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel, a to bez ohledu na jeho skutečný zdravotní stav. Avšak zdravotní nezpůsobilost nemá automaticky za následek zánik řidičského oprávnění, představuje však podle § 94 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu důvod pro jeho odnětí. Přes existenci koncesního principu, na němž se zakládá řízení motorových vozidel, není mezi faktickou schopností a oprávněním řídit motorové vozidlo přímá vazba. Po řidiči nelze žádat, aby sám vyhodnocoval svůj zdravotní stav a na základě toho činil závěr o své zdravotní způsobilosti. Ztráta zdravotní způsobilosti nemusí nutně znamenat omezení, popř. vyloučení, faktické schopnosti řídit motorové vozidlo. Odvolací soud zdůraznil zákonné důvody, které zakládají regresní nárok pojišťovny s tím, že § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. je vázán na řidičské oprávnění (jeho koncesní povahu), a nikoli (též) na zdravotní způsobilost, a to zcela záměrně a nejedná se o pochybení či nedůslednost zákonodárce. Jeho účelem je postihnout ty, kteří nerespektují koncesní povahu řidičského oprávnění, nikoli ty, kteří řídili, aniž toho byli fakticky schopni. Ohledně argumentu zatajením profesionálního řízení autobusu ze strany F. S. jeho lékařce odvolací soud poukázal na to, že jeho pochybení nespočívalo v držení řidičského oprávnění pro skupinu D, ale v tom že o lékařskou prohlídku ve vztahu ke skupině D vůbec nepožádal. Jednání F. S., potažmo žalované, je dle odvolacího soudu srovnatelné s jakýmkoliv jiným vědomým porušením povinností řidiče, s nímž zákon č. 168/1999 Sb. regresní nárok nespojuje (např. nedodržení nejvyšší povolené rychlosti, bezpečné vzdálenosti nebo nedání přednosti v jízdě). Neshledal ani důvody pro analogickou aplikaci § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. 4. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v řešení v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešené otázky, zda má pojistitel podle § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže pojištěný způsobil dopravní nehodu z důvodu své faktické zdravotní indispozice, jíž si byl při započetí jízdy plně vědom. Současně z procesní opatrnosti formuluje i otázku, zda má pojistitel podle § 10 odst. 1 písm. g) zák. č. 168/1999 Sb. proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže pojištěný způsobil dopravní nehodu z důvodu své faktické zdravotní indispozic