25 Cdo 3034/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3034/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 5. 2022 Spisová značka:25 Cdo 3034/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3034.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrady při ublížení na zdraví [ Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení (o. z.) ] Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 420 odst. 1 obč. zák. § 444 obč. zák. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 8. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3034/2021-161 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobkyně: L. R., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Igorem Velebou, advokátem se sídlem Koliště 259/55, Brno, proti žalovanému: Masarykův onkologický ústav, IČO 00209805, se sídlem Žlutý kopec 543/7, Brno, o náhradu škody na zdraví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 63 C 271/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2021, č. j. 44 Co 38/2021-145, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 11. 2020, č. j. 63 C 271/2015-113, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 55.200 Kč s úrokem z prodlení, zamítl žalobu co do 750.000 Kč s úrokem z prodlení, 207.300 Kč s úrokem z prodlení a úroku z prodlení z částky 55.200 Kč od 3. 11. 2015 do 15. 11. 2015 a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění, další nemajetkové újmy a na náhradu nákladů za vypracování znaleckých posudků. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně, které bylo diagnostikováno onkologické onemocnění, podstoupila dne 20. 11. 2013 na pracovišti žalovaného lékařský zákrok spočívající v zavedení PICC katetru do žíly, při němž došlo k vytlačení jemného ultratenkého drátu, tzv. zavaděče, do prostoru pravé srdeční síně žalobkyně. V době od zavedení PICC katetru do žíly do odstranění zavaděče z cévního řečiště na pracovišti Fakultní nemocnice u sv. Anny, tj. od 20. 11. 2013 do 26. 11. 2013, žalobkyně subjektivně pociťovala arytmie, pálení pod levým prsem, zvýšenou bolestivost při zmáčknutí bez vazby na námahu, stále se zhoršující potíže s dechem, tedy potíže odpovídající arytmiím vzniklým drážděním srdečních oddílů tzv. zaplavaným kovovým vodičem. Soud prvního stupně neshledal mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pro aplikaci tohoto nového předpisu a věc posoudil podle § 421a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), vzhledem k tomu, že nebylo prokazatelně zjištěno pochybení při provádění zákroku ze strany zdravotnického personálu. Žalobkyni vznikla újma v příčinné souvislosti s nepříznivým působením okolností, jež přímo vyplývají z povahy přístroje, který byl použit jako prostředek při poskytnutí zdravotnické služby, kdy jemný ultratenký zavaděč PICC katetru byl pravděpodobně tlakem fyziologického roztoku vytlačen do prostoru pravé srdeční síně žalobkyně. Při rozhodování o výši náhrady vyšel soud ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného znalcem doc. MUDr. Ivanem Čundrlem, CSc., a znalkyní MUDr. Evou Matějů, Ph.D., a bolestné stanovil na 62.400 Kč (520 bodů x 120 Kč podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, dále též jen „vyhláška“). Protože žalovaný mimosoudně uhradil 32.400 Kč, uložil mu zaplatit žalobkyni zbývajících 30.000 Kč. Ze znaleckého dokazování vyplynulo, že zdravotní potíže způsobené cizím tělesem v cévním řečišti ze somatického hlediska nevedly k žádným trvalým následkům na zdraví žalobkyně, šlo o komplikace, které zhoršily stávající psychiatrické symptomy žalobkyně rozvinuté na podkladě jejího onkologického onemocnění. Na náhradě za ztížení společenského uplatnění proto soud přiznal žalobkyni 25.200 Kč, tedy částku vycházející z 210 bodů podle znalkyně MUDr. Evy Matějů, Ph.D. Neshledal okolnosti pro požadované trojnásobné zvýšení bolestného ani náhrady za ztížení společenského uplatnění a uvedl, že ačkoli není pochybnost o tom, že u žalobkyně se projevily psychické potíže i dlouhodobá ztráta radosti ze života, primárním spouštěčem těchto potíží bylo diagnostikované onkologické onemocnění a nikoliv lékařský zákrok ze dne 20. 11. 2013. Soud prvního stupně tak neshledal důvody ani pro přiznání náhrady nemajetkové újmy ve výši 750.000 Kč podle § 11, § 13 obč. zák. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 6. 2021, č. j. 44 Co 38/2021-145, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na rozdíl od něj však nedovodil odpovědnost žalovaného za škodu podle § 421a obč. zák., nýbrž podle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť šlo o chybný postup lékařského personálu, který při výkonu dne 20. 11. 2013 ponechal v těle žalobkyně část nástroje (zaváděcího katetru), tedy újma na zdraví žalobkyně byla způsobena postupem non lege artis. Ze znaleckých posudků podle odvolacího soudu vyplynulo, že spouštěčem psychických potíží žalobkyně byla onkologická diagnóza; jestliže se v důsledku zákroku ze dne 20. 11. 2013 tyto obtíže prohloubily, důvodně soud prvního stupně přiznal žalobkyni právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění v základní výši. Jelikož potíže žalobkyně po zákroku v intenzitě zasluhující odškodnění trvaly pouze do 26. 11. 2013, kdy došlo k nápravě nežádoucího stavu, nelze shledat důvod pro mimořádné navýšení odškodnění. Ani ostatní žalobkyní tvrzené důvody pro odškodnění nemajetkové újmy z titulu ochrany osobnosti nebyly v řízení prokázány (arytmie trvající téměř dva roky, hrubá nedbalost lékařů, jejich závažné selhání, tvrzení o dopadech na manželský, rodinný a sexuální život). Nárok na náhradu nákladů vynaložených za znalecké posudky odvolací soud považoval za příslušenství žalobou neúspěšně uplatněné pohledávky. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při stanovení výše peněžité náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění; nesprávně právně posoudil otázku, kterou Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil, a to kdy se jedná o mimořádně nepříjemný lékařský zákrok; nesprávně právně posoudil zjištěný skutkový stav, na jehož základě neshledal důvod pro zvýšení odškodnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb.; nesprávně posoudil právo žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 obč. zák. Žalobkyně namítá, že se odvolací soud nezabýval kritérii pro zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky tak, jak je vymezil Ústavní soud v nálezu z 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03, a nevzal v potaz, že žalobkyně zažívala vysoké bolesti hrudníku, pocity pálení, obtížné dýchání, obávala se o svůj život, musela podstoupit mimořádně nepříjemný zákrok při vytahování drátku z krevního řečiště a při novém zavedení PICC katetru do žíly, měla dlouhodobé arytmie a musela se vypořádávat s psychickými traumaty. Předmětný lékařský výkon je nutné považovat za mimořádně nepříjemný o to více, musí-li jej pacient absolvovat opakovaně z důvodu chyby lékaře. Odvolací soud dále nepřihlédl k tomu, že drátek způsobil žalobkyni arytmie trvající minimálně rok a půl, že k chybnému postupu lékaře došlo hrubou nedbalostí, a rezignoval na porovnání, jakým způsobem následky zákroku ze dne 20. 11. 2013 omezily žalobkyni ve společenském uplatnění oproti stavu před ním. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1032/2011 a 21 Cdo 1622/2010. Žalobkyně byla v důsledku způsobené újmy indisponována ve všech činnostech, které jí za normálních okolností způsobovaly radost – tedy potkávání známých a přátel, navštěvování kulturních událostí, cestování, sport apod. Rodina měla v období minimálně od 20. 11. 2013 do 26. 11. 2013 vážný strach o její život. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že žalobkyně napadá skutková zjištění soudů obou stupňů, předkládá vlastní skutkové závěry a její odkazy na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu jsou zcela nepřípadné. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl, příp. je pro vady odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo