25 Cdo 3099/2007 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3099/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2010 Spisová značka:25 Cdo 3099/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3099.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 82/1998Sb. § 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 32 předpisu č. 151/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 3. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.       25 Cdo 3099/2007 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Telefónica O2 Czech Republic, a.s. (dříve Český Telecom, a.s.), se sídlem v Praze 3, Olšanská 55/5, IČ: 60193336, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křižovnické nám. 1, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 164/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2007, č.j. 29 Co 386/2006-142, takto: I. Dovolání proti výrokům I. a II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2007, č.j. 29 Co 386/2006-142, jimiž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 6. 2006, č.j. 9 C 164/2005-77, se zamítá. II. Dovolání proti ostatním výrokům rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2007, č.j. 29 Co 386/2006-142, se odmítá. III.      Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č.j. 9 C 164/2005-77, uložil žalované České republice povinnost zaplatit žalující společnosti (dále „žalobkyně“) úrok z prodlení ve výši 2 % p.a. z částky 133.536.594,- Kč od 11. 1. 2004 do zaplacení (výrok I.), řízení o zaplacení částky 133.536.594,- Kč zastavil (výrok II.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částek 2.841.194.176,- Kč s příslušenstvím (výrok III.), 103.109.744,- Kč s příslušenstvím (výrok IV.), a zaplacení úroků ve výši PRIBID z částky 2.974.730.770,- Kč od 10. 1. 2004 do zaplacení (výrok V.), a rozhodl o  náhradě nákladů řízení (výrok VI.). Žalobkyně požadovala nahradit škodu způsobenou tím, že ačkoliv v r. 2001 byla poskytovatelem univerzální služby a podle zákona o telekomunikacích má nárok na náhradu prokazatelné ztráty, Český telekomunikační úřad (dále „ČTÚ“) jednak svým rozhodnutím neověřil výši prokazatelné ztráty v plném rozsahu a jednak nevystavil doklad opravňující žalobkyni čerpat finanční prostředky, jež jí svým správním aktem přiznal. Jako ušlý zisk žalobkyně požaduje úrok v sazbě PRIBID z částky neuhrazené prokazatelné ztráty za r. 2001, neboť v důsledku toho, že neobdržela úhradu, nemohla finanční prostředky investovat za účelem jejich rozmnožení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 30. 8. 2002 vydal ČTÚ rozhodnutí č.j. 21701/2002-611 o výpočtu a úhradě prokazatelné ztráty za poskytování univerzální služby za rok 2001 (dále „rozhodnutí“), na jehož základě žalobkyni vznikl nárok čerpat z účtu univerzální služby částku ve výši 135.683.169,- Kč, a na základě příkazů k úhradě bylo převedeno z účtu univerzální služby na účet žalobkyně celkem 5.823.936,- Kč. Soud dospěl k závěru, že uvedené rozhodnutí je pravomocným správním rozhodnutím, vydaným v rámci pravomoci a působnosti ČTÚ svěřené mu zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, a to v zákonné lhůtě dle § 32 odst. 3 tohoto zákona.  Protože částka 133.536.594,- Kč byla rozhodnutím ČTÚ žalobkyni pravomocně přiznána, soud řízení ohledně této částky z důvodu překážky věci rozsouzené zastavil. Protože ČTÚ neučinil úkon, jímž by na základě uvedeného rozhodnutí vyplatil žalobkyni vyčíslenou prokazatelnou ztrátu ve výši 133.536.594,- Kč, popř. nevystavil finanční doklad k čerpání této částky, dopustil se nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a nárok na zaplacení úroků z prodlení z této částky je proto důvodný. Další žalobou uplatněné nároky včetně požadovaných úroků ve výši PRIBID z částky 2.974.730.770,- Kč neshledal soud důvodnými, neboť o prokazatelné ztrátě za poskytování univerzální služby za rok 2001 bylo rozhodnuto rozhodnutím ČTÚ z 30. 8. 2002, navíc nebylo prokázáno, že by žalobkyně tyto své nároky na úhradu prokazatelné ztráty za poskytování univerzální služby u žalované uplatnila. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2007, č.j. 29 Co 386/2006-143, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o úrocích z prodlení z částky 133.536.594,- Kč a ve výroku o zastavení řízení ohledně této částky změnil tak, že zamítl žalobu na zaplacení 133.536.594,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % p.a. z částky 133.536.594,- Kč od 11. 1. 2004 do zaplacení, v zamítavých výrocích a ve výroku o náhradě nákladů řízení jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, řízení doplnil listinným důkazem - rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 12. 2006, č.j. 42 478/06-611/V, z nějž zjistil, že výše ztráty za poskytování univerzální služby za rok 2001 byla ověřena v částce 195.042.676,- Kč, toto rozhodnutí bylo vydáno poté, co na základě žaloby žalobkyně Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí ČTÚ ze dne 30. 8. 2002, č.j. 210701/2002-611 a vrátil mu věc k dalšímu rozhodnutí. Žalobkyně uvedla, že proti rozhodnutí ze dne 8. 12. 2006 podala rozklad, o němž zatím nebylo rozhodnuto. Odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba proti státu dle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. na náhradu škody, kterou žalobkyně spatřuje v neuspokojeném nároku na úhradu prokazatelné ztráty za poskytování univerzální služby, nemůže být důvodná, neboť příslušné správní řízení dosud skončeno nebylo, a nemůže se jednat ani o odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí dle § 7, § 8 uvedeného zákona, protože zatím ani neexistuje pravomocné rozhodnutí. Tvrzená škoda spočívá v tom, že dosud nebylo zcela vyhověno požadavkům žalobkyně uplatněným v rámci správního řízení. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje  z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že vydání správního rozhodnutí ze dne 8. 12. 2006 nemělo vliv na trvání nesprávného úředního postupu, neboť do výpočtu nebyla v plném rozsahu zahrnuta prokazatelná ztráta za poskytování všech služeb z univerzální služby za rok 2001, tj. nad rámec stanovený vyhl. č. 235/2001 Sb., a v rozporu se zákonem č. 151/2000 Sb. i ústavními právy žalobkyně byla část prokazatelné ztráty dále zkrácena a omezena na období 7. 4. 2001 až 31. 12. 2001, ačkoliv žalobkyně se souhlasem ČTÚ fakticky univerzální službu poskytovala již od 1. 1. 2001. Dosud nebyl vydán doklad opravňující žalobkyni čerpat finanční prostředky z účtu univerzální služby, na něž má na základě vydaného správního rozhodnutí nárok, a v tomto ohledu je i nadále žalovaná strana zcela nečinná. Uvádí, že rozhodnutí ze dne 8. 12. 2006 bylo v plném rozsahu potvrzeno rozhodnutím předsedy Českého telekomunikačního úřadu ze dne 14. 2. 2007, č.j. 2616/2007-603, správní řízení bylo skončeno, aniž byla napravena nečinnost ČTÚ, a v dohledné době nelze očekávat vydání definitivního rozhodnutí o ověření prokazatelné ztráty za rok 2001 a vydání dokladu umožňujícího čerpání prostředků z účtu univerzální služby, na něž má žalobkyně nárok, neboť ČTÚ „evidentně není schopen“ vydat správní rozhodnutí, jež by „obsahově správným a procesně nenapadnutelným způsobem“ splňovalo požadavky § 32 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb. Vzhledem k tomu, že dosavadní správní rozhodnutí trpí velkým množstvím hmotněprávních i procesních vad, lze předpokládat, že tato rozhodnutí budou soudy opakovaně rušena a správním orgánem znovu vydávána a žalobkyně bude nucena veškerou prokazatelnou ztrátu za rok 2001 nést zcela sama. V důsledku poskytování univerzální služby vznikla  žalobkyni ztráta, která podle zákona o telekomunikacích měla být do 30. 7. 2002 uhrazena, avšak uhrazena nebyla, a tento nesprávný úřední postup lze napravit toliko tím, že jí bude v plném rozsahu přiznána náhrada vzniklé škody. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání. Ve vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud danou věc posoudil v souladu s hmotným právem. Řízení o náhradě