25 Cdo 3133/2023 – Nejvyšší soud

25 Cdo 3133/2023-611 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: M. Ř., zastoupená Mgr. Adélou Hořejší, advokátkou se sídlem Václavkova 343/20, Praha 6, proti žalovanému: Ústav pro péči o matku a dítě, příspěvková organizace, se sídlem Podolské nábřeží 157/36, Praha 4, IČO 00023698, zastoupená JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem se sídlem Veleslavínova 59/3, Praha 1, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 48/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 22 Co 67/2023-554, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný poskytoval žalobkyni předporodní, porodní i poporodní péči v souvislosti s narozením její dcery AAAAA (pseudonym), přičemž jednáním žalovaného mělo být zasaženo do práva žalobkyně na soukromý a rodinný život a do jejího práva na ochranu cti a důstojnosti. Za zásahy byly považovány zejména zabránění přítomnosti osoby blízké (manžela) v průběhu první i druhé doby porodní, vystavení žalobkyně ponižujícímu zacházení, ostrakizace a odepření soukromí, porušení práva na informovaný souhlas, respektive neposkytování informací v souladu se zákonnými požadavky, poskytnutí péče bez nabídnuté alternativy zákroku, omezení osobní svobody a zdravotní péče o dítě bez souhlasu zákonných zástupců. Žalobkyně musela v souvislosti s těmito zásahy vyhledat terapeutickou pomoc a ovlivnily ji v jejím dalším reprodukčním rozhodování. 2. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j. 16 C 48/2018-214, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaslal omluvu ve znění: „Vážená paní Ř., omlouváme se Vám za to, že jsme zasáhli do Vašich osobnostních práv, když jsme Vám závadně a nezákonným způsobem poskytovali zdravotní služby, a způsobili Vám tak újmu s obtížně odčinitelnými následky, které se citelně promítly do Vašeho osobního života.“ (výrok I), dále zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy 50.000 Kč a 150.000 Kč (výroky II a III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). Po provedeném dokazování obvodní soud uzavřel, že nebyly prokázány rozhodné skutečnosti o nepřípustném jednání žalovaného v míře, která by odůvodňovala vyhovění žalobě na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o. z.“). Současně konstatoval, že žalovanou vznesená námitka promlčení je důvodná ve vztahu k zásahům v rámci předporodní péče. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. 3. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2019, č. j. 22 Co 221/2019-293, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I, jímž tento soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaslání omluvy v požadovaném znění (výrok I), ve výroku II jej v rozsahu zamítnuté částky 20.000 Kč potvrdil a v rozsahu 30.000 Kč jej zrušil (výrok II), ve výroku III ohledně zamítnutí žaloby v částce 150.000 Kč jej zrušil (výrok III) a v rozsahu zrušení věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby ohledně omluvy z důvodu její nekonkrétnosti i z důvodu promlčení ve vztahu k předporodní péči. Za věcně správné pak označil zamítnutí žaloby v rozsahu 20.000 Kč, a to 10.000 Kč na odčinění nemajetkové újmy v souvislosti s tvrzením, že žalovaný neposkytl žalobkyni před umělým vyvoláním porodu informaci, že poté bude hospitalizována na oddělení rizikového těhotenství, kde s žalobkyní (na rozdíl od oddělení porodního) nebude moci být přítomen manžel, a že tak noc z 5. na 6. 3. 2015 stráví v zařízení bez jeho přítomnosti, a dalších 10.000 Kč za přístup personálu žalovaného k žalobkyni po porodu. Pokud by totiž tyto zásahy byly prokázány a bylo by je možno považovat za neoprávněné, skutečnou a dostatečně účinnou satisfakcí by zde byla (řádná) omluva, kterou však žalobkyně nežádala. Důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích podle § 2951 odst. 2 o. z. neshledal. Odvolací soud konstatoval, že ve zbylé části předmětu řízení si obvodní soud dostatečně neujasnil, o kterých zásazích do osobnosti žalobkyně rozhoduje, v důsledku čehož pak ani nevedl k těmto zásahům potřebné dokazování. Pro posouzení odborných otázek nevycházel ze závěrů nestranného znalce, ale nepřípustně jen ze svědeckých výpovědí lékařů a dalšího personálu žalovaného. Některé relevantní otázky pak zcela pominul. Ohledně nároku na 150.000 Kč bylo jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. 4. K dovolání žalobkyně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1638/2020, dovolací soud zamítl dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu o zamítnutí žaloby na omluvu. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolatelkou požadovaný text omluvy je natolik nekonkrétní, že objektivně postrádá satisfakční efekt. Nevyplývá z něj, čím konkrétně mělo být zasaženo do jejích práv, přičemž sama dovolatelka ani netvrdí, že by všechny zdravotní služby poskytnuté jí žalovanou byly závadné a nezákonné. Žalobou požadovaná forma morálního zadostiučinění (omluva) je zcela obecná, není tudíž objektivně s ohledem na okolnosti posuzované věci přiměřená, a tím z hlediska § 2951 odst. 2 o. z. postačující k nápravě vzniklé újmy a účinná. 5. Ústavní stížnost proti rozsudku dovolacího soudu byla Ústavním soudem odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. II. ÚS 2351/22. 6. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 17. 2. 2023, č. j. 16 C 48/2018-473, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 3. 2023, č. j. 16 C 48/2018-484, zamítl výrokem I žalobu o zaplacení 15.000 Kč, 150.000 Kč a 15.000 Kč. Výrokem II uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení a doplňujícím výrokem rozhodl o náhradě nákladů státu. Obvodní soud opřel své skutkové závěry o rozsáhlé dokazování, především o znalecký posudek prof. MUDr. Zdeňka Hájka, a uzavřel, že v žádném z jednání žalovaného nelze spatřovat neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně, neboť pokud jde o nárok na zaplacení 15.000 Kč za porod v plné anestezii bez účasti manžela, nedošlo k pochybení žalovaného, urgentní císařský řez byl indikován správně pro patologický nález, ohledně dalších 15.000 Kč za separaci dcery po porodu odkázal soud na předchozí závěr o důvodnosti ukončení těhotenství císařským řezem v plné anestezii, a tedy nutnosti separace dcery po dobu nemohoucnosti rodičky. Co do částky 150.000 Kč za podání opiátů (morfinu) proti vůli žalobkyně soud uzavřel, že ze znaleckého posudku vyplývá, že podání opiátů po porodu bylo postupem lege artis, že morfium se stále někde používá („dokonce i v cizině“), a tedy nedošlo k podání nepřípustných léčivých prostředků, k podání těchto léčiv není třeba souhlasu pacienta, proto ani v tomto nároku nemůže být žalobkyně úspěšná. Jelikož byla žaloba zamítnuta v plném rozsahu, uložil soud žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 7. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. 22 Co 67/2023-554, výrokem I rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a v doplněném výroku o náhradě nákladů státu potvrdil a ve výroku II změnil jen do výše přiznaných nákladů, jinak jej i v tomto výroku potvrdil a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud nejprve obsáhle rekapituloval dosavadní průběh řízení, zopakoval dokazování porodním plánem žalobkyně a její zdravotní dokumentací, z níž vyplývá podání opiátů, a podklady k užívání morfia v českém porodnictví. Odmítl námitku promlčení vznesenou žalovanou a konstatoval, že žalobkyně za nejvýraznější újmu označila hospitalizaci v noci před porodem bez přítomnosti manžela a separaci od dcery po porodu. K nároku žalobkyně na odškodnění za porod v plné anestezii bez přítomnosti manžela a bez možnosti přivítat se s novorozencem odvolací soud vyšel ze skutkového závěru soudu prvního stupně podloženého znaleckým posudkem o nutnosti provést urgentní císařský řez v plné narkóze, který byl postupem v souladu s dostupnými vědeckými posudky, tj. lege artis, přičemž odmítl námitky žalobkyně proti znaleckému posudku. Dále odvolací soud konstatoval, že z podání žalobkyně vyplývá, že ani ona nezpochybňuje, že ranní patologický nález vedl správně k císařskému řezu v plné anestezii, a že lze pochopit její zklamání, že porod neproběhl dle jejích představ, ale že z toho nelze vinit žalovaného. V části nároku na náhradu nemajetkové újmy za separaci dcery po porodu po dobu pobytu na oddělení JIP odvolací soud neshledal zásah do osobnostních práv žalobkyně, neboť byla z oddělení JIP propuštěna ihned poté, co byla schopna se o sebe i novorozence postarat, a k zásahu do osobnostních práv za separaci dcery od otce nebyla aktivně věcně legitimována. Konečně v podání morfinu odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal zásah do osobnostních pr