25 Cdo 3268/2008 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3268/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 12. 2010 Spisová značka:25 Cdo 3268/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3268.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 420a obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3268/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, IČ 42196451, proti žalované: Alpiq Generation (CZ) s.r.o., se sídlem v Kladně, Dubí, Dubská 257, IČ 26735865, zastoupené JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, o 588.983,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 205/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2008, č. j. 6 Cmo 194/2006-128, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 29. 7. 2004, č. j. 6 Cmo 180/2003-45, Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek ze dne 21. 5. 2003, č. j. 48 Cm 205/2002-26, jímž Krajský soud v Praze zamítl žalobu na náhradu škody způsobené exhalacemi na lesních porostech za rok 2000 ve výši 588.983,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, a věc vrátil krajskému soudu s tím, že byl prokázán vznik škody na lesních porostech žalobce v příčinné souvislosti s provozní činností žalované a v dalším řízení je třeba se zabývat výší škody a tvrzenými liberačními důvody. Rozsudkem ze dne 11. 1. 2006, č. j. 48 Cm 205/2002-74, Krajský soud v Praze opětovně zamítl žalobu na zaplacení částky 588.983,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu. Provedl důkaz žalobcem dodatečně předloženým posudkem Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, J. – S., jenž přestože podporuje tvrzení žalobce, připouští, že ke zjištění a výpočtům imisní škody za rok 2000 na každé organizační jednotce žalobce by bylo zapotřebí mít k dispozici kromě potřebného kvalitního softwarového vybavení i několik odborných pracovníků, kteří by odhadem tuto činnost vykonávali několik měsíců. Ač vázán právním názorem odvolacího soudu o prokázání vzniku škody v příčinné souvislosti s provozní činností žalované, přiklonil se soud prvního stupně k závěru revizního znaleckého posudku v dalším řízení ustanoveného znaleckého ústavu PROFI-TEN, a. s., že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi provozní činností žalované a vznikem eventuální škody, jež mohla žalobci vzniknout na lesním porostu v roce 2000. Současně konstatoval, že byl-li by v plném rozsahu akceptován právní názor odvolacího soudu, pak by se podle § 420a odst. 3 obč. zák. žalovaná zprostila své odpovědnosti za škodu, neboť škodní dopady imisí jsou plně závislé na neodvratitelných událostech nemajících původ v samotném provozu žalované. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 3. 2008, č. j. 6 Cmo 194/2006-128, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobci částku 300.000,- Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu jej potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů. Po částečném zopakovaní dokazování a jeho doplnění výslechem pracovníka ustanoveného znaleckého ústavu se neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, jenž při rozhodování vycházel z revizního znaleckého posudku, neboť tyto závěry jsou zcela odlišné od dosavadních závěrů znalců vyjádřených v jiných obdobných případech, a to aniž by výchozí podmínky pro znalecké zkoumání doznaly zásadních změn odůvodňující takový odklon. Neshledal tak důvodu pro změnu právního názoru uvedeného též ve zrušovacím usnesení, že žalobci v důsledku provozní činnosti žalované, která v roce 2000 vypustila do ovzduší látky (4.788,61 t SO2 a 2.867,54 t NOx) toxicky působící na lesní porosty a lesní půdu, vznikla na lesních porostech, jejichž je správcem, škoda za niž odpovídá žalovaná podle § 420a obč. zák. Při rozhodování o výši škody postupem podle § 136 o.s.ř. vyšel ze závěrů znaleckého posudku RNDr. Hadaše, v němž neshledal nedostatky vytýkané revizním znalcem, a žalobci přiznal náhradu škody ve výši odpovídající účasti provozní činnosti žalované na výsledné škodě způsobené více škůdci, a to na základě tzv. Gaussova matematického modelu a rozptylové studie. Při zohlednění skutečnosti, že aplikace metody používající indikátor H+ vykazuje vyšší úroveň metodické chyby v řádu desítek procent, stanovil částku náhrady škody ve výši 300.000,- Kč. Proti měnícímu výroku tohoto rozsudku podala žalovaná dovolání, jež odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu a je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud nepřihlédl k některým důkazům (zejména znaleckému posudku revizního znalce) a skutkovým tvrzením žalované, ani k rozporům obsaženým v tvrzeních a důkazech předložených žalobcem, aniž tento postup řádně odůvodnil. Dovolatelka dále namítá, že splňuje emisní limity, nepřekračuje je v souladu s § 8 odst. 2 zákona č. 17/1992 Sb., z čehož dovozuje, že dochází pouze ke znečišťování životního prostředí, resp. jeho složky – ovzduší, nikoliv k jeho poškozování, jak tyto pojmy zaměňuje žalobce i odvolací soud. V souvislosti s výkladem pojmu poškozování životního prostředí poukazuje na čl. 11 odst. 3 a čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, z nichž vyvozuje spolu se shora uvedeným, že existují určité zásahy do životního prostředí, kterým nelze nijak předejít, a jež jsou v určité míře státem vyžadovány (resp. připuštěny jako neodvratitelný důsledek státem vyžadované činnosti), a tedy a priori předpokládány a tak i zákonem povoleny, přičemž přiměřené znečišťování životního prostředí je aprobováno i normami ústavní síly. Podle dovolatelky se nelze domáhat náhrady za produkci emisí vypouštěných do ovzduší na soukromém subjektu jednajícím v souladu s právním řádem, nýbrž na státu, neboť vybírá za produkci emisí poplatky a existuje zde obecná povinnost státu použít tyto prostředky na nápravu škod způsobených těmito emisemi; nelze přiznat ani jakoukoliv náhradu škody žádnému ze subjektů, neboť by byl neopodstatněně zvýhodněn oproti ostatním subjektům na trhu. Z výše uvedených důvodů je dovolatelka přesvědčena, že žalobou je požadováno plnění bez právního důvodu. Namítá nesprávný výklad a aplikaci § 420a obč. zák. (potažmo i § 415 obč. zák.), když vlivy provozu ve smyslu § 420a obč. zák. se rozumí pouze vlivy právní normou či úředně nepovolené, popř. vlivy povolené, avšak překračující jejich povolený rozsah. Za citace odborné literatury dovozuje nenaplnění předpokladů občanskoprávní odpovědnosti za škodu, je-li zřejmé, že dodržovala povinnosti stanovené zákonem, a že díky značným investicím do nových technologií vyvíjí maximální úsilí k omezení množství vypouštěných emisí. Je přesvědčena, že v daném případě nedošlo k prokázání vzniku či výše škody (výpočet škody je neobjektivní, nepřesný a věcně nesprávný), když veškeré podklady poskytnuté žalobcem vychází pouze z obecného tvrzení, že dochází ke zhoršování stavu předmětných lesů oproti stavu, kdy by na ně nepůsobily žádné vnější negativní vlivy, a to není doloženo žádným konkrétním důkazem prokazujícím, že v roce 2000 skutečně došlo ke vzniku tvrzené škody. Výši škody prokazoval žalobce pouze interními podklady, aniž doložil způsob získání primárních dat, z nichž vychází i znalecký posudek RNDr. Hadaše, jenž se nedostatečně či vůbec nezabýval vlivem dalších faktorů na vznik celkové škody, jejich kumulací a dalšími otázkami, navíc předložil pouze výsledky a nikoliv hodnoty dosazované do matematických vzorců, soud však jeho závěry bez bližšího zkoumání a dostatečného odůvodnění akceptoval, přičemž námitkami vycházejícími z revizního znaleckého posudku se nezabýval. Dovolatelka dále tvrdí, že svojí činností znečišťuje složku životního prostředí (ovzduší), za což platí poplatky; k poškozování lesů dochází přímo až vlivem některé ze složek životního prostředí, které na ně působí, ty nejsou jakožto veřejné statky ve vlastnictví žalované, která nemůže garantovat jejich kvalitu, což činí stát, nelze jí tak činit odpovědnou za působení ovzduší, jež je působením objektivním a zhoršení