25 Cdo 3307/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3307/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 2. 2026 Spisová značka:25 Cdo 3307/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.3307.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Obnova řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3307/2025-470 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) Spolek na obnovu XY, b) J. P., c) M. K., žalobce c) zastoupen Mgr. Ing. Tomášem Střelečkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: J. H., zastoupený Mgr. Lenkou Navrátilovou, advokátkou se sídlem Ulrichovo náměstí 737/3, 500 02 Hradec Králové, o ochranu osobnosti, o žalobě žalobců b) a c) na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 12 C 144/2022, o dovolání žalobce c) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 9. 2025, č. j. 21 Co 226/2025-452, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se žalobou na ochranu osobnosti domáhali, aby se žalovaný zdržel sporných tvrzení a zveřejnil omluvu v periodickém tisku (Mladá fronta DNES) a v místním rozhlase v obci XY a XY, neboť měli za to, že výroky žalovaného uvedené v článku publikovaném dne 7. 3. 2022 v Mladé frontě DNES v rubrice Hradecký kraj nazvaném „XY“ a v článku ze dne 8. 3. 2022 publikovaném na iDnes.cz a impuls.cz nazvaném „XY“ zasáhly do jejich osobnostních práv. 2. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 26. 6. 2023, č. j. 12 C 144/2022-266, žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobců b) a c), jež směřovalo pouze proti zamítnutí žaloby ohledně druhého výroku, Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 21 Co 387/2023-307, v napadeném rozsahu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odvoláním napadeném rozsahu zhodnotil sporný výraz „bílý kůň“ jako oprávněnou kritiku, přiměřenou co do obsahu, formy a místa, neboť žalovaný a pan S. jen skutkově kritizovali (v té souvislosti byl zmíněn výraz „bílý kůň“) tu skutečnost, že žalobce b) z pohledu širší veřejnosti osobně nevykonává žádnou řídící činnost jako předseda spolku, ačkoliv tuto funkci formálně zastává a bylo by to od něj žádoucí a logické očekávat. Dovolání žalobců b) a c) Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. 25 Cdo 613/2024, odmítl. 3. Následně podali žalobci b) a c) žalobu na obnovu řízení, kterou odůvodňovali existencí dvou důkazů, a to výpovědí svědka T. H. v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 8 C 185/2023, protože v ní dne 11. 12. 2023 řekl, že si „pamatuje, že jeden z účastníků (V. S.) tohoto rozhovoru užil výrazu bílý kůň a druhý z účastníků (žalovaný) přikyvoval“, s tím, že tento důkaz může zpochybnit skutkový závěr soudu v původním řízení, že výraz bílý kůň použil jen V. S. nikoli žalovaný. A dále důkazu rešerší „bílý kůň“ zpracovanou společností Newton Media za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023, z níž podle nich má vyplývat negativní vnímání tohoto pojmu (dále jen „rešerše“). Tvrdili, že tyto důkazy bez své viny nemohli použít v původním řízení, a mohou pro ně přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. 4. Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 1. 4. 2025, č. j. 12 C 144/2022-422, žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 12 C 144/2022 a řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 Co 387/2023 zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně postupoval podle § 228 odst. 1, § 235a odst. 1 a § 235e odst. 1 o. s. ř. a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení není přípustná, neboť výslech svědka T. H. ani rešerše nemohou pro žalobce b) a c) přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Předmětem řízení je použití slovního spojení „bílý kůň“ v článcích, které má tyto žalobce difamovat. V celkovém kontextu a smyslu obou článků se sporné tvrzení co do použitého slovního obratu „bílý kůň“ jeví jen jako tvrzení směřující k vysvětlení skutečnosti (poukázání na ni příměrem), že ve vedení určitého subjektu formálně figuruje jiná, nastrčená osoba [žalobce b)], než která ho fakticky řídí [žalobce c)]. Články byly psány vyváženě, poskytly prostor i pro vyjádření dalších osob s odlišnými názory. Jedná se tak o přípustnou kritiku, u níž nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky, přiměřenou i co do obsahu, formy a místa. Žalovaný (i kdyby se prokázalo, že s V. S. souhlasil nebo sám tvrzení o bílém koni vyslovil) spolu s V. S. neměli v úmyslu upozorňovat na nějakou kriminální činnost žalobců, ale kritizovali „neosobní“ angažovanost žalobce b) prostřednictvím žalobce c). 5. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 9. 2025, č. j. 21 Co 226/2025-452, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Doplnil, že žalobci veškeré své nově tvrzené skutečnosti a důkazy mohli použít už v původním řízení, a i kdyby tak učinit nemohli, tak tyto skutečnosti a důkazy by pro ně stejně nemohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci samé. Obnova řízení může sloužit k dodatečnému zjednání nápravy ve skutkovém stavu věci toliko tam, kde skutkový stav nemohl být náležitě zjištěn již v původním řízení (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 381/2018). Redaktor T. H. byl jako svědek vyslechnut i v původním řízení, proto se nemůže jednat o nový důkaz předvídaný § 228 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o. s. ř. Žalobci se snaží zpochybnit nikoliv rozsah, resp. neúplnost dokazování, ale jen hodnocení důkazů, které bylo již provedeno v původním řízení. Domáhají se tedy jiného vyhodnocení už jednou hodnocené svědecké výpovědi na základě výpovědi téhož svědka v jiném řízení. Současně soud uzavřel, že i kdyby se prokázalo, že se žalovaný přikyvováním hlavy ztotožnil s výše popsaným tvrzením proneseným V. S., nepřivodilo by to pro žalobce b) a c) příznivější rozhodnutí ve věci samé, neboť právní závěr, že se jednalo o kritiku přiměřenou, přípustnou a oprávněnou, která do osobnosti žalobců b) a c) nepřípustně nezasáhla, by tím nemohl být ovlivněn. Odvolací soud doplnil, že zamítnutí žaloby na základě závěru soudu o tom, že kritika byla přiměřená a že nebyla s to do osobnosti žalobců b) a c) zasáhnout, již nelze nijak přezkoumávat, přehodnocovat či jinak se jím skutkově či právně zabývat, neboť žalobci proti němu v původním řízení dovolání nepodali. Odvolací soud dále uvedl, že důvodem obnovy řízení nemůže být tvrzení žalobců o tom, že v původním řízení soudy nesprávně vyložily pojem „bílý kůň“, neboť tím se již nepřípustně domáhají toliko přezkumu právního posouzení věci v původním řízení. 6. Usnesení odvolacího soudu ve výroku I napadl žalobce c) dovoláním. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil § 81 a § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), když neposkytl ochranu proti zásahu do cti, vážnosti a důstojnosti dovolatele použitím tvrzení žalovaného o bílém koni, a nesprávně právně posoudil otázku pasivní legitimace žalovaného, který je za tento výrok odpovědný. Soud rovněž nesprávně vyložil § 4 odst. 1 o. z., pokud vyhodnotil, že tvrzení o bílém koni není dehonestující, přestože si žalovaný musel být vědom, že průměrní čtenáři daných periodik a posluchači ho budou vnímat jako dehonestující. Zdůraznil, že výklad a aplikace § 81 a § 82 o. z. na pojem bílý kůň dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, stejně jako otázka, zda za sdělení dehonestujících výrazů jako je „bílý kůň“, typu metafory, příměru, je dána odpovědnost podle § 81 a § 82 o. z., tj. zda je v těchto případech dána pasivní věcná legitimace. Za neřešenou označuje i aplikaci § 4 o. z. v souvislosti s § 81 a § 82 o. z. při řešení otázky, zda se nepoctivost, jednání proti dobrým mravům a nevhodné chování promítá do posouzení pasivní věcné legitimace při zásahu do osobnostních práv. Soud se dle dovolatele dále nezabýval tím, že žalovaný nepodal důkaz pravdy o tom, že by dovolatel byl bílým koněm, čímž se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1524/2002, sp. zn. 30 Odo 5021/2008 nebo sp. zn. 30 Cdo 2797/2008. Neposuzoval-li soud objektivní způsobilost daných slov přivodit újmu, postupoval v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 154/