25 Cdo 3354/2011 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3354/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2013 Spisová značka:25 Cdo 3354/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3354.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 415 a 420 obč. zák. § 444 odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 4. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3354/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně nezletilé M. O., zastoupené zákonnou zástupkyní L. O., zastoupenou JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalovanému Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, IČO 42196451, zastoupenému Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, za účasti České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, IČO 63998530, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 175.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24 C 4/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. března 2011, č. j. 69 Co 283/2010-320, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný a vedlejší účastnice jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 22.590,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Leoše Viktorina, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova 12. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 3. 2010, č. j. 24 C 4/2009-233, uložil žalovanému státnímu podniku [původně žalovaný 1)] povinnost zaplatit žalobkyni 175.000,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu ohledně zákonného úroku z prodlení z 175.000,- Kč od 2. 7. 2007 do 3. 9. 2008 a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu. Vyšel ze skutkových zjištění, že vlastníkem lesního pozemku p. č., k. ú. Hrubá Voda (dále též jen „pozemek“), je Česká republika a právo hospodařit na něm má žalovaný. Pozemek je od roku 2001 součástí přírodní rezervace Hrubovodské sutě s ponecháním bez zásahu a vede jím cyklotrasa č. 6108, která byla zřízena z iniciativy Okresního úřadu Olomouc. Dne 1. 7. 2007 kolem 16:30 hod. tuto cyklotrasu projížděla na kole nezletilá L. D. (sestra žalobkyně, dále též jen „poškozená“), spadla na ni část přelomeného buku a usmrtila ji. Na kmeni předmětného buku, který spadl na cyklostezku, byly viditelné plodnice dřevokazné houby troudnatce kopytovitého (fomes fomentarius), byla zjištěna hniloba v dutině kmene v jeho patní části. V době a na místě nehody se nenacházelo žádné dopravní značení a v lokalitě bylo bezvětří. V trestním řízení byla věc odložena, neboť nešlo o podezření ze spáchání trestného činu, bylo však zjištěno, že v předmětném místě se na svahu nacházelo více buků napadených hnilobnou chorobou. Soud prvního stupně zjistil, že veškeré lesnické zásahy a opatření na pozemku je možné provádět v součinnosti s Okresním úřadem, referátem životního prostřední v Olomouci nebo na základě jeho pověření s odborným pracovištěm Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Olomouci, na základě platného lesního hospodářského plánu a schváleného plánu péče. Do dne nehody nebyla na pozemku prováděna žádná hospodářská opatření, tudíž ani vyhledávání a likvidace suchých nebo poškozených stromů. Žalovaný podal žádost o souhlas s těžbou a mechanickou asanací kůrovcové hmoty až dne 16. 7. 2009, v letech 2003 až 2007 nebyla žádná taková žádost projednávána. Žalovaný se vyjadřoval ke zřízení cyklotrasy tak, že neměl žádné námitky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba vůči správci lesa je důvodná, neboť byly splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za vznik škody. Žalovaný nesplnil svou povinnost generální prevence zajistit bezpečnost osob pohybujících se po cyklotrase, nekontroloval-li stav lesního porostu bezprostředně souvisejícího s cyklotrasou a povolil-li pohyb osob po cyklotrase vedoucí přes pozemek. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že se jednalo o lokalitu s omezenými zásahy do lesního porostu. Žalovaný je totiž oprávněn v souladu s plněním povinnosti generální prevence ve smyslu zajištění ochrany veřejného zájmu na životech a zdraví osob pohybujících se na pozemku navrhovat taková opatření, aby zabránila vzniku popsané újmy třetím osobám. Žalovaný však žádné opatření nenavrhl, nepožádal příslušný orgán ochrany přírody o souhlas s kácením nemocných a nebezpečných stromů vyskytujících se v blízkosti cyklotrasy. Tím, že žalovaný trpěl závadný stav porostu a neprováděl žádná opatření k tomu, aby ke škodě nedošlo, porušil právní povinnost podle § 415 obč. zák. a odpovídá za škodu způsobenou usmrcením nezletilé cyklistky podle § 420 obč. zák. Soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že vstup do lesa je pouze na vlastní nebezpečí; spadl-li totiž strom na cyklistku jedoucí po cestě vedoucí lesním pozemkem, tedy v místě, kde se zvýšený pohyb osob musí předpokládat, měl žalovaný tomuto místu věnovat větší pozornost. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na jednorázové odškodnění podle § 444 odst. 3 písm. e) obč. zák. za usmrcení její sestry. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 3. 2011, č. j. 69 Co 283/2010-320, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 175.000,- Kč s příslušenstvím od 4. 9. 2008 do zaplacení, náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek, změnil jej tak, že vedlejšímu účastníkovi se povinnost k úhradě soudního poplatku neukládá, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po částečném zopakování důkazů se ztotožnil také s právním posouzením věci, že žalovaný porušil prevenční povinnost ve smyslu § 415 obč. zák., když neučinil taková opatření, aby vyloučil, či alespoň minimalizoval možnost vzniku škody na zdraví, majetku a jiných hodnotách, třebaže tato opatření na něm bylo možno spravedlivě požadovat při zachování běžné míry opatrnosti (bedlivosti). Žalovanému jako subjektu hospodařícímu na lesních pozemcích při alespoň občasných prohlídkách lesního porostu mohlo a mělo být známo, že v dané lokalitě bezprostředně hrozí pád více stromů. Odvolací soud odmítl obranu žalovaného poukazem na dodržení principů uvedených v § 38 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále též jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), a to s ohledem na význam ohroženého zájmu, tedy život osob pohybujících se v daném území, a skutečnost, že územím vedla značená cyklotrasa, kde lze předpokládat zvýšený pohyb osob. Žalovaný souhlasil s navrhovaným vedením cyklotras vyjma lokalit, které se nevztahovaly k inkriminovanému území. Třebaže se jednalo o tzv. bezzásahové území, žalovaný mohl a měl požádat orgán ochrany přírody a krajiny o provedení těžby vybraných stromů nebo jasným a srozumitelným způsobem upozornit na rizika průjezdu přes danou lokalitu. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že na straně poškozené nelze dovozovat spoluzavinění podle § 441 obč. zák., neboť do lesa vstoupila po značené cyklotrase v době, kdy nebylo možno očekávat vyvrácení stromu v důsledku počasí. Ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (dále též jen „lesní zákon“), o právu vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí nevylučuje odpovědnost vlastníka (správce) lesa za škodu v případě, že ke škodě došlo v příčinné souvislosti s jeho protiprávním jednáním. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Za otázky zásadního právního významu dovolatel pokládá 1) míru, předpoklady a podmínky existence spravedlivého požadavku generální prevence individuálního právního subjektu, 2) zohlednění plnění povinností podle zvláštních právních předpisů při posuzování míry spravedlivého požadavku na dodržování generální prevence, 3) rozsah a meze odpovědnosti za škodu ve vztahu k § 19 lesního zákona, 4) vzájemný vztah ustanovení zvláštních právních předpisů (lesní zákon a zákon o ochraně přírody a krajiny) a ustanovení § 415 a 420 obč. zák. Dovolatel opakuje argumentaci uvedenou v odvolacím řízení a zejména vytýká soudům příliš absolutní posuzování prevenční povinnosti bez dostatečného zohlednění skutečností a okolností typických pro danou věc, přestože z dokazování vyplynula specifika zbavující žalovaného odpovědnosti za škodu. Soudy mu uložily povi