25 Cdo 3453/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3453/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2025 Spisová značka:25 Cdo 3453/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.3453.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Předběžné opatření Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 77a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3453/2024-266 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Social Media Insights s. r. o., IČO 17619327, se sídlem Javorová 3096, Most, zastoupená Mgr. Janem Krabcem, LL.M., advokátem se sídlem Václavská 316/12, Praha 2, proti žalované: Cinemart, a. s., IČO 45272514, se sídlem Národní 60/28, Praha 1, zastoupená JUDr. Mgr. Rudolfem Leškou, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Apolinářská 445/6, Praha 2, o 203 446 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cm 7/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 57/2023-229, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2023, č. j. 12 Cm 7/2021-99, zamítl žalobu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně (petacloud, a. s., IČO 04172159, se sídlem Javorová 3096, Most) domáhala po žalované zaplacení 789 086 Kč s příslušenstvím a 3 600 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu škody vzniklé z předběžného opatření vyšel ze zjištění, že usnesením ze dne 8. 12. 2020, č. j. 1 Nc 27/2020 -14, tentýž soud na návrh žalované (tehdy navrhovatelka) uložil žalobkyni (tehdy odpůrkyně) povinnost zdržet se do 20. 8. 2030 bez souhlasu navrhovatelky „umožnění veřejného zpřístupňování digitálních souborů“ (specifikovaných příponami) obsahujících záznam audiovizuálního díla Šarlatán (2020) režisérky Agnieszky Holland, prostřednictvím webového vyhledávače provozovaného odpůrkyní. K odvolání odpůrkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2021, č. j. 3 Co 3/2021-60, rozhodnutí změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, a odpůrkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 400 Kč. Žalobkyně za zastupování v odvolacím řízením advokátní kanceláří Pelikán Krofta Kohoutek a za vypracování právních analýz uhradila celkem 209 846 Kč. Ke splnění uložené povinnosti žalobkyně vynaložila 585 640 Kč, které zaplatila společnosti digicloud s.r.o. za monitoring úložiště ohledně výskytu souborů obsahujících záznam audiovizuálního díla, tak jak byly specifikovány v předběžném opatření. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 77a o. s. ř., § 18, § 40, § 41, § 79 a § 80 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, a podle § 5 a § 6 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti (dále jen „zákon o službách“). Ve vztahu k jednotlivým uplatněným nárokům uvedl, že náklady, jež žalobkyně vynaložila v souvislosti se zajištěním svého právního zastoupení v rámci řízení o předběžném opatření, nepředstavují škodu, kterou by bylo možno hradit v režimu založeném ustanovením § 77a o. s. ř., jak vyplývá z ustálené soudní praxe (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3403/2012). Náklady za právní analýzu společnosti FORLEX s.r.o. (10 164 Kč), která měla řešit otázky spojené s předběžným opatřením, nejsou v příčinné souvislosti se zrušeným předběžným opatřením. Nelze přehlédnout, že žalobkyně si nechala zpracovat dvě samostatné analýzy předběžného opatření, přičemž obě odpovídaly na stejné otázky (tedy vynaložení nákladů na stejnou věc dvakrát je naprosto neúčelné), a současně nejde o nic jiného než o náklady vynaložené v souvislosti s odvolacím řízením (advokátní kancelář Pelikán Krofta Kohoutek převzala zastoupení žalobkyně a zjevně prvním úkonem, který ve věci prováděla, bylo převzetí věci, které podle přílohy k faktuře spočívalo v řešení účinků předběžného opatření). Ani nárok na zaplacení částky 585 640 Kč za monitoring v období od 9. 12. 2020 do 31. 3. 2021 není podle soudu prvního stupně pro nepřiměřenost a neúčelnost důvodný. Vrchní soud v Praze poté, co usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 3 Cmo 57/2023-128, rozhodl, že v řízení bude na místě původní žalobkyně pokračováno s nynější žalobkyní (§ 107 o. s. ř.), k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 57/2023-229, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně 203 446 Kč s příslušenstvím potvrdil, ve zbývajícím rozsahu tento výrok spolu s výrokem o náhradě nákladů zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se s jeho závěrem, že náklady žalobkyní vynaložené v souvislosti se zajištěním právního zastoupení v řízení o předběžném opatření nepředstavují škodu, kterou by bylo možno hradit v režimu založeném ustanovením § 77a o. s. ř.; to, jak žalobkyně náklady pojmenovala a do které části žaloby je zahrnula, nemá význam z hlediska skutečné povahy nároku. Právní rozbor povahy rozhodnutí, povinností jím ukládaných a možné obrany proti předběžnému opatření je standardní součástí právních služeb a spadá do obsahu úkonu převzetí a příprava zastoupení, tedy jde o náklad vynaložený v souvislosti s odvolacím řízením. Protože si žalobkyně nechala vypracovat dvě analýzy, jsou zčásti neúčelné náklady vynaložené duplicitně. Oproti tomu shledal odvolací soud neúplným, a tudíž nesprávným, závěr soudu prvního stupně, že byly neúčelnými též náklady vynaložené na monitoring obsahu ukládaných souborů, neboť jejich potřeba byla vyvolána nutností splnit povinnost uloženou později zrušeným předběžným opatřením. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ohledně 203 446 Kč s příslušenstvím, napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena, resp. částečně byla vyřešena, ale odvolací soud ji vyřešil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Jde o otázku, „zda v případě nároku na náhradu škody způsobené předběžným opatřením podle § 77a odst. 1 o. s. ř. může tento nárok zahrnovat i náhradu nákladů na právní služby vynaložené za účelem plnění předběžného opatření, pokud nebyly vynaloženy v souvislosti s obranou proti předběžnému opatření u soudu“. Namítá, že soudy nesprávně posoudily právní otázku rozsahu nákladů na právní služby, které jsou součástí přísudku v rámci rozhodnutí o nákladech řízení, že nezohlednily právní možnost existence jiných nákladů na právní služby, které byly vynaloženy v příčinné souvislosti s předběžným opatřením, a že závěr o neúčelnosti nákladů za dvě údajně stejné analýzy nemá oporu ve skutkových zjištěních. Ačkoli žalobkyně svůj nárok na náhradu nákladů vynaložených na plnění předběžného opatření v žalobě z pohledu převládající judikatury poněkud nevhodně označila a zahrnula do jedné skupiny nákladů v souvislosti s obranou proti předběžnému opatření, z popisu dílčích právních služeb, které byly v řízení doloženy, byl obsah jednotlivých právních služeb zřejmý. Podle žalobkyně se jedná o dvě odlišné kategorie nákladů na právní služby. První směřuje k procesní obraně proti předběžnému opatření, tj. k účelnému bránění práva u soudu. Posouzením možnosti domáhat se náhrady těchto nákladů v rámci řízení o náhradě škody prostřednictvím nároku podle § 77a odst. 1 o. s. ř. se zabývá rozhodovací praxe dovolacího soudu, se kterou však žalobkyně nesouhlasí (neobstojí v současné ekonomicko-právní realitě, není vyvážená a nerespektuje zájmy obou skupin účastníků řízení o předběžném opatření). Na druhou kategorii nákladů za právní služby příslušná rozhodovací praxe nedopadá a lze ji vymezit jako množinu nákladů, která nesměřuje k procesní obraně před soudem, nýbrž jde o náklady na právní služby vynaložené k plnění předběžného opatření (náklady na řešení hmotněprávních následků procesního rozhodnutí, tj. náklady na posouzení rozsahu technického řešení faktických opatření ke splnění uložené povinnosti a náklady na praktickou implementaci těchto řešení). Tyto náklady by žalobkyni vznikly, i kdyby se proti předběžnému opatření nijak procesně nebránila. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a vrátil k dalšímu projednání. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání nepovažuje za přípustné, neboť v dovolání vymezená právní otázka je postavena na jiném skutkovém základě, než z jakého vyšel odvolací soud. Žalobkyně neprokázala, že by jí vznikly náklady na právní služby, které nesouvisely s právním zastoupením v řízení o předběžném opatření.