25 Cdo 3480/2023 – Nejvyšší soud

25 Cdo 3480/2023-459 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: P. H., zastoupený Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem Dvorek 16, Laškov, proti žalovanému: KOVO DRUŽSTVO Olomouc, IČO 00031186, se sídlem Dukelských hrdinů 29, Hlubočky, zastoupený Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem Pavelčákova 441/14, Olomouc, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 137/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2023, č. j. 16 Co 159/2022-403, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Marka Svojanovského. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Olomouci rozsudkem pro uznání ze dne 24. 6. 2015, č. j. 11 C 137/2015-66, který nabyl právní moci 13. 7. 2015, zcela vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost přidělovat žalobci práci se specifikovanou pracovní náplní (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II), neboť žalovaný nárok žalobkyně uznal co do důvodu i výše ve vyjádření ze dne 2. 6. 2015. Proti uvedenému rozsudku pro uznání podal žalovaný 11. 4. 2018 žalobu pro zmatečnost, v níž uplatnil důvody zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Konkrétně žalovaný tvrdil, že v původním řízení za něj jednal Ing. Josef Peřina, který v té době nebyl zaměstnancem, členem ani statutárním orgánem žalovaného, a nebyl tedy oprávněn jeho jménem jednat. Ing. Peřina však s žalobcem využili skutečnosti, že byli zapsáni v obchodním rejstříku jako statutární orgány žalovaného a měli k dispozici přístupové údaje do jeho datové schránky. Žalovaný tak nemohl v původním řízení před soudem vystupovat a nebyl řádně zastoupen, čímž mu byla odňata možnost jednat před soudem. Navíc zájmy Ing. Peřiny byly v rozporu se zájmy žalovaného družstva, a zastupování tak bylo nepřípustné také podle § 21 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný dále tvrdil, že o důvodech pro podání žaloby pro zmatečnost se dozvěděl v březnu 2018. 2. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 3. 2022, č. j. 11 C 137/2015-362, zrušil rozsudek téhož soudu ze dne 24. 6. 2015, č. j. 11 C 137/2015-66. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že byla zachována jak objektivní tříletá, tak subjektivní tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost podle § 234 odst. 2 o. s. ř. O dodržení objektivní lhůty neměl okresní soud pochybnosti, ohledně subjektivní lhůty uvedl, že s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1254/2017, a ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 940/2019, je dosud sporné, kdo je osobou oprávněnou za žalované družstvo jednat. Je sice pravda, že v obchodním rejstříku je již od 15. 6. 2016 jako předsedkyně družstva zapsána Vladimíra Peřinová, která byla do funkce zvolena na členské schůzi 15. 6. 2016 (jakož i na schůzích předchozích, tedy 22. 7. 2015 a de facto i 2. 5. 2014), všechny tyto její volby jsou však relevantním způsobem zpochybňovány závěry obsaženými v uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Z tohoto důvodu je podle okresního soudu zřejmé, že lhůta 3 měsíců zakotvená v § 234 odst. 2 o. s. ř. fakticky nezačala běžet, neboť žalovanému nebyl dosud ustanoven zástupce a překážka, pro kterou nemohl před soudem samostatně jednat nebo pro kterou nemohl před soudem vystupovat, prozatím neodpadla. To pak obzvláště platí za situace, kdy dosud není ukončeno řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 122/2015, v jehož rámci je zpochybňována platnost usnesení členské schůze konané 22. 7. 2015, na níž byla Vladimíra Peřinová znovuzvolena předsedkyní družstva. Žalobu tak soud prvního stupně vyhodnotil jako včasnou a rovněž důvodnou. Okresní soud poukázal na to, že právnické osoby mají procesní způsobilost v plném rozsahu, může však nastat situace, že nemohou před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ně jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ně jednat; jestliže taková situace nastala a soud takové právnické osobě neustanovil podle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka, jde o zmatečnost. Dále konstatoval, že ačkoli v době podání žaloby ve věci samé (12. 5. 2015) již byl znám ustálený právní názor krajského a vrchního soudu na otázku členství Josefa Peřiny a žalobce v žalovaném družstvu, neboť z rozhodnutí ve věcech sp. zn. 30 Cm 27/2011 a 23 Cm 116/2014 jednoznačně vyplynulo, že nejsou členy družstva, a nemohou být tedy ani osobami oprávněnými za ně jednat v občanském soudním řízení, bylo přesto ze strany těchto osob přistoupeno k podání žalob na plnění (na uložení povinnosti přidělovat práci) a především pak k navazujícím úkonům v podobě uznání uplatněných nároků v zastoupení žalovaného. Ačkoliv tedy jmenované osoby věděly, jakým směrem se ubírají úvahy soudů v otázce jejich členství a postavení v družstvu, zneužily skutečnosti, že byly dosud zapsány v obchodním rejstříku jako statutární zástupci žalovaného s odpovídajícím přístupem do datové schránky, a docílily tak vydání účelových rozsudků pro uznání, jimiž posléze operovaly v navazujících řízeních. V dané době bylo přinejmenším sporné, kdo je osobou oprávněnou za družstvo jednat, a tvrzený důvod zmatečnosti tak byl naplněn. Soud prvního stupně zvažoval ustanovení procesního opatrovníka žalovanému pro řízení o žalobě pro zmatečnost, dospěl však k závěru, že tento postup bude namístě teprve rámci nového projednání žaloby ve věci samé. 3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 4. 2023, č. j. 16 Co 159/2022-403, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba pro zmatečnost zamítá (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Odvolací soud konstatoval, že pokud by vskutku nastala situace, že by žalovaný neměl osobu oprávněnou za něj jednat nebo by bylo sporné, kdo je takovou osobou, nebylo by možné v řízení o žalobě pro zmatečnost pokračovat, aniž by byl takové právnické osobě ustanoven opatrovník. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, a ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, dovodil, že pokud dosud nebylo rozhodnuto o neplatnosti usnesení členských schůzí o volbách Vladimíry Peřinové do funkce předsedkyně družstva konaných 22. 7. 2015, 15. 6. 2016 a 24. 4. 2018, je jmenovaná oprávněna za žalované družstvo coby jeho předsedkyně jednat i v tomto řízení (včetně udělení plné moci advokátovi), a nejedná se tak o stav předvídaný v § 29 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud dále uzavřel, že Ing. Josef Peřina byl na členské schůzi konané 2. 5. 2014 odvolán z funkce předsedy družstva a nebyl v rozhodném období (od 13. 5. 2015 do 13. 7. 2015) jeho statutárním orgánem. Naopak zvolenou předsedkyní družstva byla od 2. 5. 2014 Vladimíra Peřinová. V době od 12. 5. 2015 (podání žaloby v této věci) do 10. 7. 2015 (doručení napadeného rozsudku pro uznání do datové schránky žalovaného) žalovaný měl statutární orgán (předsedkyni družstva). Podstata problému tedy nespočívá v tom, že by žalovaný neměl osobu oprávněnou za něj jednat v řízení před soudem nebo že by bylo sporné, kdo je touto osobou, ale že za něj procesně jednal Ing. Peřina, který k tomu nebyl podle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. oprávněn a jehož zájmy mohly být dokonce v rozporu se zájmy žalovaného družstva (§ 21 odst. 4 o. s. ř.). Namítaná překážka však podle názoru odvolacího soudu odpadla nejpozději 7. 8. 2015, kdy byla do obchodního rejstříku zapsána Vladimíra Peřinová, a to na základě usnesení členské schůze konané 22. 7. 2015, na něž je třeba dosud nahlížet jako na platné. Žalovanému pak nic nebránilo v tom, aby v řízení procesně jednal. Odvolací soud dále dovodil, že i kdyby nebylo možné považovat napadený rozsudek za doručený okamžikem přihlášení Ing. Peřiny (osoby s jeho přihlašovacími údaji) do datové schránky žalovaného 10. 7. 2015, tak k doručení rozsudku žalovanému došlo nejpozději 1. 9. 2015 (tj. v době, kdy již žalovaný měl statutární orgán), kdy substituční zmocněnkyně žalovaného nahlížela do spisu a pořizovala si kopie vlastním záznamovým zařízením, čemuž nasvědčuje též skutečnost, že v souvisejícím sporu sp. zn. 16 C 135/2015 podal žalovaný proti rozsudku odvolání. Právě uvedený závěr odvolací soud podpořil odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3026/20, ve kterém byla zdůrazněna přednost materiálního přístupu k doručování, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit. Tříměsíční lhůta ve smyslu § 234 odst. 1 a 2 o. s. ř. tedy uplynula 1. 12. 2015, a žaloba pro zmatečnost byla žalovaným podána opožděně. 4. Usnesení odvolacího soudu napadl v rozsahu všech jeho výroků žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolání je podle jeho názoru důvodné,