25 Cdo 3617/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3617/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2022 Spisová značka:25 Cdo 3617/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3617.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Znalecký posudek Náhrada škody Znalci Spolu způsobení si újmy poškozeným Dotčené předpisy:§ 420 odst. 1 obč. zák. § 441 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3617/2020-427 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: I. Ř., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Vojtěchem Kolaříkem, advokátem se sídlem Bělocerkevská 1037/38, Praha 10 - Vršovice, proti žalovanému: Z. G., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Martinem Neumannem, advokátem se sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice, o 621 927 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 9 C 214/2015, o dovolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 2020, č. j. 9 Co 61/2020-390, 9 Co 62/2020, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 2020, č. j. 9 Co 61/2020-390, 9 Co 62/2020, v části výroku I písm. b), jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 7. 2019, č. j. 9 C 214/2015-336, ve znění usnesení ze dne 12. 2. 2020, č. j. 9 C 214/2015-374, tak, že žaloba byla zamítnuta co do 302 007 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z této částky od 26. 3. 2015 do zaplacení, a ve výrocích II, III a IV o nákladech řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení, jinak se dovolání žalobkyně odmítá. II. Dovolání žalovaného proti části výroku I písm. a) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 2020, č. j. 9 Co 61/2020-390, 9 Co 62/2020, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 7. 2019, č. j. 9 C 214/2015-336, ve znění usnesení ze dne 12. 2. 2020, č. j. 9 C 214/2015-374, o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 307 840 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z této částky od 26. 3. 2015 do zaplacení, se odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 10. 7. 2019, č. j. 9 C 214/2015-336, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 12. 2. 2020, č. j. 9 C 214/2015-374, uložil Okresní soud v Teplicích žalovanému zaplatit žalobkyni 621 927 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 26. 3. 2015 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezí účastníky a náhradě nákladů státu. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 598 007 Kč, která jí vznikla tím, že na základě elektronické dražby v exekučním řízení zaplatila za bytovou jednotku vyšší částku, než jaká byla její obvyklá cena, a to z důvodu nesprávného určení obvyklé ceny bytové jednotky, které pro účely exekučního řízení provedl žalovaný jako znalec, a o nároku na náhradu škody ve výši 23 920 Kč, která jí vznikla zaplacením daně z nabytí nemovitosti ve výši 4 % z částky 598 007 Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k bytové jednotce č. 698/13 spolu se spoluvlastnickým podílem ve výši id. 1231/7734 na společných částech budovy č. p. XY a pozemku p. č. XY, vše v katastrálním území XY (dále jen „jednotka“), udělením příklepu v elektronické dražbě v exekučním řízení. Soudní exekutor nařídil elektronickou dražbu jednotky na 24. 10. 2014 dražební vyhláškou, jejíž součástí bylo poučení, že vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitost s příslušenstvím dnem následujícím po vydání usnesení o příklepu. Podle protokolu o průběhu elektronické dražby učinili dražitelé 153 příhozů, žalobkyně podala poslední příhoz. Několikrát přitom učinila příhoz i na svůj vlastní příhoz. Soudní exekutor udělil příklep žalobkyni jako vydražitelce usnesením ze dne 24. 10. 2014, č. j. 063 EX 2229/11-157, které nabylo právní moci 26. 11. 2014, za nejvyšší podání 3 090 000 Kč. I součástí tohoto usnesení bylo poučení, že vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitost s příslušenstvím dnem následujícím po udělení příklepu. Žalovaný, jako znalec ustanovený soudním exekutorem, určil obvyklou cenu jednotky pro účely shora uvedené dražby částkou 3 300 000 Kč znaleckým posudkem ze dne 5. 8. 2013. Vyšel z ceny 39 000 Kč za m2 a obytné plochy jednotky 85 m2. Obytnou plochu jednotky odhadl na základě výpisu z katastru nemovitostí, kopie katastrální mapy, informací od správkyně domu a podle stavební dispozice ostatních bytů, neboť vlastník jednotky mu do ní neumožnil vstup. Ve znaleckém posudku znalec uvedl, že výměra 123,1 m2 obytné plochy uvedená ve výpisu z katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, neboť údaje byly převzaty ze smlouvy o výstavbě, která plánovala vybudování jednotky jako mezonetového bytu, avšak jednotka byla nakonec provedena jako jednopodlažní s výměrou asi 85 m2. Podle kolaudačního rozhodnutí, které si žalovaný pro účely znaleckého posudku neopatřil, byla však obytná plocha jednotky pouze 68,55 m2. Podle revizního znaleckého posudku pořízeného pro účely tohoto řízení dokonce jen 58,26 m2. Žalobkyně zjistila, že skutečná výměra obytné plochy jednotky neodpovídá posudku podanému žalovaným, až při jejím převzetí, k němuž došlo poté, co po právní moci usnesení o udělení o příklepu dne 1. 12. 2014 doplatila nejvyšší podání. Okresní soud posoudil nárok žalobkyně podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a shledal odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006, lze uplatnit nárok na náhradu škody vůči znalci za předpokladu, že jeho pochybení vyšlo najevo až po právní moci rozhodnutí v původním sporu – zde po elektronické dražbě v exekučním řízení. Vadu znaleckého posudku žalobkyně zjistila až 1. 12. 2014, tedy po právní moci usnesení o udělení příklepu, a její námitky tudíž nemohly směřovat do exekučního řízení. Žalovaný porušil § 8 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích, určil-li plochu jednotky na 85 m2, aniž by si zajistil přístup do jednotky či alespoň opatřil potřebné podklady – zejména kolaudační rozhodnutí. Nepostupoval řádně a odborně, pokud se spokojil pouze s informací od správkyně domu, navíc když zjistil, že z původně plánované mezonetové jednotky vznikla pouze jednopodlažní jednotka. Porušením citovaného ustanovení zasáhl do vlastnického práva žalobkyně. V důsledku chybného znaleckého posudku obdržela na základě příklepu horší plnění, než které znalec deklaroval, čímž jí vznikla škoda odpovídající rozdílu mezi obvyklou cenou jednotky popsané ve znaleckém posudku a obvyklou cenou jednotky skutečně vydražené a také škoda odpovídající rozdílu na odvedené dani z nabytí jednotky. Znalecký ústav v revizním znaleckém posudku stanovil obvyklou cenu jednotky ke dni 26. 11. 2014, kdy ji žalobkyně převzala, v částce 2 202 000 Kč. Rozdíl mezi žalobkyní uhrazenou cenou jednotky (3 090 000 Kč) a cenou jednotky k okamžiku převzetí (2 202 000 Kč) ve výši 880 000 Kč představuje spolu s odvedenou daní z nabytí nemovitosti ve výši 4 % z této částky (35 520 Kč) žalobkyni způsobenou škodu, tj. celkem škodu ve výši 923 520 Kč. Nic na tom nemění ani to, že žalobkyně po provedení rekonstrukce jednotku dne 5. 11. 2015 prodala za kupní cenu 4 220 000 Kč. Rozsudkem ze dne 12. 5. 2020, č. j. 9 Co 61/2020-390, 9 Co 62/2020, Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozsudek okresního soudu v rozsahu, ve kterém uložil žalovanému zaplatit částku 307 840 Kč s příslušenstvím [výrok I písm. a)], v rozsahu, ve kterém uložil žalovanému zaplatit 314 087 Kč s příslušenstvím, rozsudek změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl [výrok I písm. b)], dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a o náhradě nákladů státu (výrok III a IV). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním uzavřel, že žalovaný podle § 2910 o. z. odpovídá za škodu vzniklou podáním vadného znaleckého posudku. Soud shledal příčinnou souvislost mezi pochybením znalce a vzniklou škodu, odkázal přitom zejména na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, kde Ústavní soud dovodil příčinnou souvislost v obdobné věci. Současně však posoudil jednání žalobkyně v intencích § 2918 o. z. Žalobkyně měla možnost jednotku převzít bezprostředně po vydání usnesení o příklepu, jak byla poučena v dražební vyhlášce i v usnesení o příklepu. Pokud by tak učinila, seznámila by se se stavem jednotky před právní moci usnesení o příklepu a mohla by uplatnit příslušné opravné prostředky v exekučním řízení. Svou pasivitou se žalobkyně podílela ve smyslu § 2918 o. z. na vzniklé škodě v rozsahu 2/3, žalovaný