25 Cdo 3653/2011 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3653/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2012 Spisová značka:25 Cdo 3653/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.3653.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada za ztrátu na výdělku Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 447 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 9. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3653/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně M. T., zastoupené JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Praha 4, Budějovická 5, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Brno, Výstaviště 1, adresa pro doručování Praha 2, Londýnská 59, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 277/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2011, č.j. 13 Co 129/2011-132, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.467,- Kč k rukám JUDr. Zuzany Špitálské, advokátky se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala na žalované pojišťovně zaplacení 96.414,- Kč s příslušenstvím na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 14. 4. 2007 do 30. 6. 2008; škoda jí vznikla v důsledku dopravní nehody ze dne 26. 6. 2006, za škodu odpovídá pojištěnec žalované a povinnost žalované k plnění vyplývá z ustanovení § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19. 11. 2010, č.j. 23 C 277/2008-103, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 96.414,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně utrpěla úraz při dopravní nehodě ze dne 26. 6. 2006, kdy se její vozidlo střetlo s vozidlem Škoda Fabia, jehož řidič dopravní nehodu zavinil. Vozidlo, jehož řidič nehodu zavinil, bylo pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované. Při dopravní nehodě žalobkyně mimo jiné utrpěla výhřez meziobratlové ploténky mezi 6. a 7. krčním obratlem, následně se podrobila operaci a rozhodnutím ze dne 9. 3. 2007 byla uznána plně invalidní, nebyl jí však přiznán invalidní důchod, neboť nesplňovala podmínky nároku na něj (délku doby důchodového pojištění). Podle znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce MUDr. Josefa Efflera podstatnou a důležitou příčinou vzniku škody byl předmětný úraz s tím, že předchozí onemocnění páteře žalobkyně, spočívající v degenerativním onemocnění páteře, následky úrazu neovlivnilo. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že není možné od náhrady odečítat jakýsi fiktivní důchod, na který by žalobkyně měla nárok, pokud by podmínky pro přiznání důchodu splnila, neboť v době, kdy se starala o domácnost, nespadala mezi osoby, které byly povinny k účasti na důchodovém pojištění. Soud prvního stupně vyčíslil ztrátu na výdělku s tím, že průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně stanovil za pomoci výdělku zaměstnanců v obdobném postavení jako žalobkyně u stejného zaměstnavatele, jejichž průměrný hrubý výdělek za první čtvrtletí roku 2007 činil 9.511,- Kč. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2011, č.j. 13 Co 129/2011-132, změnil ve výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu co do částky 19.728,- Kč s příslušenstvím, co do částky 76.686,- Kč s příslušenstvím rozsudek potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že výhřez meziobratlové ploténky žalobkyně vznikl při traumatu krční páteře způsobeném autonehodou dne 26. 6. 2006, což vyplývá nejen ze závěrů znaleckého posudku MUDr. Efflera, ale též z posudku prof. MUDr. Štefana, který byl vypracován pro potřeby Policie ČR v souvislosti s trestním stíháním řidiče vozidla, který zavinil nehodu. Odvolací soud odmítl námitky žalované, že pokud žalobkyně nesplnila podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro nedostatek odpracovaných let, je třeba vycházet z důchodu fiktivního. Konstatoval, že žalobkyně v této souvislosti neporušila žádnou povinnost, v důsledku níž by neměla nárok na invalidní důchod, neboť nebyla jako osoba starající se o domácnost osobou povinnou na důchodové pojištění přispívat. Odvolací soud odlišně pouze určil výši průměrného výdělku poškozené, z něhož se vypočítává náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Při jeho určení podle § 351 a násl. zákoníku práce č. 262/2006 Sb., účinného od 1. 1. 2007, za rozhodný považoval průměrný výdělek zjištěný za kalendářní čtvrtletí předcházející vzniku nároku žalobkyně na náhradu škody. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v rozhodném období (tj. v 1. čtvrtletí r. 2007) v pracovní neschopnosti, vyšel z výdělku fiktivního, který byl zjištěn na základě mzdy zaměstnanců zařazených na obdobné pozici jako žalobkyně, jejíž výši zjistil soud prvního stupně chybně. Uzavřel, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti představuje celkovou částku 119.954,- Kč, ale vzhledem k tomu, že částka 43.268,- Kč byla již žalobkyni žalovanou vyplacena, zavázal odvolací soud žalovanou doplatit 76.686,- Kč. Proti výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé zčásti změněn a zčásti potvrzen, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů upravených v ustanoveních § 241a odst. 2 písm. a), písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Současně s dovoláním podala žalovaná návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu. V dovolání nesouhlasí se skutkovými závěry, které vyplývají ze znaleckého posudku MUDr. Efflera, jelikož ten dostatečně nezohlednil degenerativní změny páteře poškozené, a je tak v rozporu s dalšími předloženými znaleckými posudky MUDr. Střelečkové, CSc., a prof. Štefana. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatelka v závěru odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a škodným následkem spočívajícím v poškození zdraví žalobkyně. Zpochybňuje též způsob, jakým byla stanovena výše ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, když soudy vycházely z průměrných výdělků zaměstnanců pracujících na stejné pozici jako žalobkyně za období I. čtvrtletí roku 2007, nikoli z průměrného platu samotné žalobkyně, kterého dosahovala před dopravní nehodou. Žalobkyně podle dovolatelky v řízení neprokázala skutečnou výši škody, která jí měla vzniknout. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání označuje dovolání žalované směřující do měnící části výroku I. rozsudku odvolacího soudu za nepřípustné, jelikož v této části nebylo žalobkyni vyhověno a žalované touto změnou nebyla způsobena žádná újma na jejích právech. Dovolání směřující do potvrzující části výroku I. rozsudku odvolacího soudu není též podle žalobkyně přípustné, a to pro absenci otázky zásadního právního významu. Žalobkyně se kromě toho ztotožňuje se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), zčásti je však podané neoprávněnou osobou a zčásti směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. K dovolání směřujícímu do měnící části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byla zamítnuta žaloba co do částky 19.728,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 11. 2008 do zaplacení, není žalovaná subjektivně oprávněna, neboť v této části bylo rozhodnuto v její prospěch. Z povahy dovolání jako opravného prostředku totiž plyne, že je oprávněn ho podat pouze ten, v jehož právní sféře nastala újma odstranitelná zrušením napadeného rozsudku (jeho části). Přípustnost dovolání proti té části rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 76.686,- Kč s příslušenstvím, není dána podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (měnící rozhodnutí) ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (odlišné rozhodnutí soudu prv