25 Cdo 3697/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3697/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 2. 2022 Spisová značka:25 Cdo 3697/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3697.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ztížení společenského uplatnění Splatnost pohledávky Pojištění odpovědnosti za škodu Dotčené předpisy:§ 2958 o. z. § 1958 odst. 2 o. z. § 1968 o. z. § 9 odst. 1 předpisu č. 168/1999 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3697/2020-543 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: M. J., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 28, Praha 2, proti žalovaným: 1. ALD Automotive, s. r. o., IČO 61063916, se sídlem U Stavoservisu 527/1, Praha 10, zastoupená Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem Washingtonova 1624/5, Praha 1, a 2. Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o zaplacení 2 500 000 Kč s příslušenstvím a 71 921 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 349/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 189/2020-502, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 189/2020-502, v části výroku I, kterou byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 10. 2019, č. j. 9 C 349/2017-362, tak, že se žaloba proti žalované 1) zamítá co do 8,05% ročního úroku z prodlení z částky 872 382 Kč od 10. 10. 2017 do 30. 5. 2019, a ve výrocích II a IV o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1) se zrušuje a věc se Městskému soudu v Praze v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žalobkyně a žalovaná 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 25. 10. 2019, č. j. 9 C 349/2017-362, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit jí 1 627 618 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od 18. 12. 2018 do zaplacení, s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované 1) bylo uloženo zaplatit jí 8,05% roční úrok z prodlení z částky 1 627 618 Kč od 10. 10. 2017 do 17. 12. 2018 (výrok II), uložil žalovaným, aby žalobkyni zaplatily 872 382 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 18. 12. 2018 do zaplacení, s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované (výrok III), oběma žalovaným uložil, aby žalobkyni zaplatily 71 921 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od 18. 12. 2018 do zaplacení, s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované (výrok IV), žalované 1) uložil, aby žalobkyni zaplatila 8,05% roční úrok z prodlení z částky 872 382 Kč od 10. 10. 2017 do 17. 12. 2018 (výrok V) a 8,05% roční úrok z prodlení z částky 71 921 Kč od 10. 10. 2017 do 17. 12. 2018 (výrok VI) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky VII a VIII). Obvodní soud tak rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně požadovala náhradu za bolest 74 875 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění 2 300 000 Kč a náhradu za další nemajetkovou újmu 200 000 Kč, vše s úrokem z prodlení od 10. 10. 2017. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně utrpěla těžká zranění, když byla dne 8. 10. 2015 na přechodu pro chodce sražena osobním vozidlem provozovaným žalovanou 1) a pojištěným pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalované 2). Žalobkyně vyzvala žalovanou 1) k zaplacení bolestného 74 875 Kč dopisem ze dne 13. 11. 2017 a k náhradě za ztížení společenského uplatnění a za další nemajetkovou újmu 2 500 000 Kč dopisem ze dne 2. 10. 2017, vždy s požadavkem na zaplacení do pěti dnů. Žalovanou 2) vyzvala žalobkyně k náhradě za bolest, za ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy výzvou ze dne 6. 12. 2018, doručenou druhé žalované 11. 12. 2018 s požadavkem na zaplacení do pěti dnů. Obvodní soud uplatněné nároky posoudil podle § 2927 a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalobu shledal důvodnou vůči oběma žalovaným co do náhrady za bolest ve výši 71 921 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 872 386 Kč, které vyplynuly z posudku zpracovaného v souladu s Metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní východiska byla publikována pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Metodika“) znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a stanovení nemateriální újmy na zdraví (od 1. 1. 2021 „hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví“), proto jí v tomto rozsahu vyhověl. S odkazem na § 1968 a § 1970 o. z. soud žalované 1) uložil, aby žalobkyni zaplatila bolestné s úrokem z prodlení od 21. 11. 2017 a náhradu za ztížení společenského uplatnění s úrokem z prodlení od 10. 10. 2017, tedy od prvního dne prodlení následujícího vždy po uplynutí lhůty obsažené ve výzvě k plnění. Počínaje dnem 18. 12. 2018 pak soud ze stejných důvodů vyhověl i žalobě o zaplacení úroku z prodlení u bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění, které je povinna zaplatit žalobkyni žalovaná 2), jíž byla výzva k plnění doručena 11. 12. 2018. Co do 1 427 618 Kč soud žalobu na náhradu za ztížení společenského uplatnění zamítl jako nedůvodnou, stejně jako žalobu o nahrazení další nemajetkové újmy žalobkyně ve výši 200 000 Kč, kterou neměl za prokázanou, a to včetně úroku z prodlení z těchto částek. Městský soud v Praze k odvolání obou žalovaných rozsudkem ze dne 8. 7. 2020, č. j. 18 Co 189/2020-502, potvrdil rozsudek obvodního soudu v části výroku III, kterou bylo oběma žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni 8,05% roční úrok z prodlení z částky 872 382 Kč od 31. 5. 2019 do zaplacení, s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé z žalovaných a zamítl žalobu proti oběma žalovaným co do 8,05% ročního úroku z prodlení z částky 872 382 Kč od 18. 12. 2018 do 30. 5. 2019 (čímž změnil uvedenou část výroku III rozsudku soudu prvního stupně). Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V tak, že zamítl žalobu proti žalované 1) co do 8,05% ročního úroku z prodlení z částky 872 382 Kč od 10. 10. 2017 do 17. 12. 2018, potvrdil výrok o poplatkové povinnosti a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V odvolacím řízení, jehož předmětem odvolatelky učinily jen úrok z prodlení se zaplacením náhrady za ztížení společenského uplatnění, vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k jinému závěru o splatnosti nároku vůči každé z žalovaných. Vysvětlil, že proti každé z nich byl uplatněn jiný typ nároku s odlišně upraveným vznikem povinnosti k plnění. Žalovaná 1) jako provozovatelka vozidla je povinna zaplatit žalobkyni náhradu za ztížení společenského uplatnění podle § 2927 a § 2958 o. z., a to na základě výzvy žalobkyně. Výzva k plnění ze dne 2. 10. 2017 však podle odvolacího soudu neobsahovala „skutkové vylíčení důvodů, v nichž žalobkyně spatřovala ztížení svého společenského uplatnění ve vazbě na výpočet celkového stupně postižení podle Metodiky, respektive kvantifikaci dílčích postižení způsobem, zdůvodňujícím požadavek na zaplacení 2 500 000 Kč, ani důkazy osvědčující tvrzení o existenci ztížení společenského uplatnění žalobkyně“. Řádnou výzvou k plnění pak nebyla ani žaloba, podaná k soudu dne 17. 10. 2017, když ani ta neobsahovala dostatek skutkových tvrzení a musela být upřesněna postupem podle § 43 o. s. ř. Poprvé byl rozsah ztížení společenského uplatnění ve vztahu k žalované 1) objektivizován až znaleckým posudkem, doručeným žalované 1) dne 14. 5. 2019, proto nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně se stal ve vztahu k žalované 1) splatným až dne 15. 5. 2019. Žalované 2) teprve doručení znaleckého posudku o ztížení společenského uplatnění dne 15. 5. 2019 umožnilo ukončit šetření podle § 9 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti, proto se nárok vůči ní stal splatným dne 30. 5. 2019, neboť výzva žalobkyně k zaplacení pojistného plnění za ztížení jejího společenského uplatnění ze dne 2. 10. 2017, doručená žalované 2) dne 6. 10. 2017 prostřednictvím žalované 1), vykazovala shora