25 Cdo 3725/2019 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3725/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 7. 2021 Spisová značka:25 Cdo 3725/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3725.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Promlčení Sázka a hra Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3725/2019-293 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: R. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Michaelem Mannem, advokátem se sídlem 517 61 Bartošovice v Orlických horách 34, proti žalované: R. K., narozená XY, IČO XY, advokátka se sídlem XY, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 43/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2019, č. j. 44 Co 420/2017-244, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 2. 2017, č. j. 43 C 43/2011-198, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 627 784 Kč příslušenstvím, zamítl žalobu co do 200 172 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení, v němž se žalobce (po úpravách žaloby) domáhal zaplacení částky 616 000 Kč, již plnil poškozeným na základě rozsudků pro uznání, nákladů vynaložených v exekuci ve výši 200 172 Kč a nákladů na znalecký posudek v částce 11 784 Kč, vyšel ze zjištění, že žalovaná jako advokátka zastupovala žalobce v řízeních vedených proti němu jako žalovanému u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 158/2007 (o 202 000 Kč, žalobce M. J.), sp. zn. 11 C 159/2007 (o 213 000 Kč, žalobce J. S.) a sp. zn. 11 C 160/2007 (o 201 000 Kč, žalobce L. J.) – dále jen „původní řízení“. V těchto řízeních bylo žalobám vyhověno rozsudky pro uznání ze dne 7. 2. 2008, č. j. 11 C 158/2007-21, 11 C 159/2007-20 a 11 C 160/2007-19, neboť nastala fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 (soud nesprávně uvádí odst. 4) ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. v důsledku nepodání kvalifikovaného vyjádření k podaným žalobám. Rozsudky nabyly právní moci dne 7. 6. 2010 a v exekuci, která na základě nich proběhla, byly vymoženy a vynaloženy žalované částky. V původním řízení se žalobci domáhali finančních prostředků (sázek na online sázení) vložených na účet vedený na společnost hypertip.com Inc., s nímž však disponoval výhradně žalovaný, který provozoval internetovou sázkovou kancelář a který jim výhry ze sázek nevyplatil ani vložené peníze nevrátil (internetová sázková kancelář přestala komunikovat). Žalobce byl za neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry (§ 118a odst. 1 trestního zákona) pravomocně odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2006, č. j. 89 T 123/2006-154, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2006. Právně soud věc posoudil podle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a dovodil, že žalovaná pochybila při výkonu advokacie jako zástupkyně žalobce, když nedodržela lhůtu určenou soudem pro podání kvalifikovaných vyjádření k žalobám a způsobila tak zmeškání lhůt a vydání rozsudků pro uznání. V případě včasného kvalifikovaného vyjádření by však žalobci v původních řízeních nebyli úspěšní z důvodu promlčení těchto nároků, neboť již v průběhu roku 2004 měli vědomost o bezdůvodném obohacení a nároky měli možnost vymáhat civilní žalobou. Proto finanční prostředky vyplacené žalobcem v exekučním řízení vedeném na základě shora citovaných exekučních titulů z původního řízení v částce 616 000 Kč představují škodu vzniklou žalobci v příčinné souvislosti s pochybením žalované při výkonu advokacie. Za škodu vzniklou žalobci soud považoval i částku 11 784 Kč, již vynaložil na znalecký posudek v souvislosti s prodejem své nemovitosti v exekučním řízení. Ohledně částky 200 172 Kč, již žalobce požadoval jako náhradu nákladů exekuce, žalobu zamítl, neboť nárok shledal promlčeným, když o tuto částku se majetek žalobce zmenšil dne 13. 4. 2011 a žaloba byla podána až dne 1. 10. 2014, tedy po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 4. 2019, č. j. 44 Co 420/2017-244, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku tak, že žalobu na zaplacení 627 784 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po doplnění (opakování) dokazování po skutkové stránce nad rámec zjištění soudu prvního stupně uzavřel, že žalobce vytvořil vlastní sofistikovaný systém internetového sázení se záměrem obcházet zákon č. 202/1990 Sb., neboť pro legální provozování tohoto typu sázení neměl dostatek finančních prostředků (složení jistoty 10 000 000 Kč) ani předchozí povolení ministerstva financí. Založil účet u banky pro provozovatele loterie nebo jiné podobné hry, kterým může podle § 1 odst. 6 zákona č. 202/1990 Sb. být jen právnická osoba se sídlem na území České republiky (žalobce zřídil v USA firmu hypertip.com Inc., jež v České republice sídlila na doručovací adrese žalobce); k tomuto účtu byl jediným disponentem a fakticky z něho také získával majetkový prospěch. Internetové stránky umožňující sázení veřejnosti na sportovní zápasy pomocí internetu nechal vytvořit a provozoval pod adresou www.hypertip.com na serveru umístěném v Brně, vypisoval kurzové sázky, přijímal je a vyplácel výhry. Původní žalobci na těchto stránkách online sázeli, a to i v roce 2005, avšak na jaře roku 2005 se internetová sázková kancelář stala nekontaktní, vložené sázky nevrátila. Webové stránky byly původním žalovaným (žalobcem) zrušeny a původní žalobci neměli žádnou možnost společnost kontaktovat a vrácení částek si nárokovat. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že žalovaná sice nepostupovala v souladu s § 16 zákona o advokacii, nepodala-li včasné kvalifikované vyjádření k žalobám, avšak toto pochybení není příčinou neúspěchu žalobce v původních řízeních, neboť nároky původních žalobců nebyly promlčené a proti pasivně legitimovanému původně žalovanému byly podány důvodně. Sázení probíhalo i v roce 2005 a ještě na počátku roku 2006 původní žalobci nevěděli, kdo za škodu odpovídá, neboť trestní oznámení podali na neznámého pachatele, který byl pak zjištěn až v průběhu trestního stíhání. Ohledně pasivní legitimace žalobce v původních řízeních soud dovodil, že to byl právě on, kdo jako jediný disponoval s účtem, který zřídil na firmu hypertip.com Inc. a byl rovněž účastníkem smluv o sázkové hře. Jestliže žalobce vytvořil systém internetového sázení se záměrem obcházet zákon, jsou smlouvy podle § 39 obč. zák. absolutně neplatné, a proto by jeho pasivní legitimace v původních řízeních byla dána. I pro případ původně platného uzavření smlouvy o sázkové hře prostřednictvím internetu mezi účastníky původních řízení, by se původní žalobci po žalovaném mohli důvodně domáhat bezdůvodného obohacení (plnění z právního důvodu, který odpadl podle § 451 odst. 2 a § 457 obč. zák.), neboť on odmítl vyplatit výhry, pokračovat v sázkové hře, jednostranně zrušil webové stránky a tím ukončil sázkovou hru; ke zrušení smlouvy tak došlo z jeho strany. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v odklonu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dále v otázce hmotného práva, která dosud nebyla vyřešena, již však žádným způsobem nevymezuje. Nesprávné právní posouzení spatřuje v posouzení otázky promlčení nároků žalobců v původních řízeních, kdy odvolací soud spojil počátek běhu subjektivní promlčecí doby s podáním trestního oznámení. Původní žalobci sázeli od září 2004 do začátku roku 2005, trestní oznámení podali v lednu 2006 a civilní žaloby pak v květnu 2007. Jejich vědomost o případném bezdůvodném obohacení se váže nejpozději k únoru 2005, kdy portál společnosti přestal fungovat. S ohledem na § 107 obč. zák. by tak námitka promlčení v původních řízeních byla úspěšná. Dovolatel dále s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3404/2010 a 28 Cdo 715/2014 namítá odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce pasivní legitimace žalovaného v původních řízeních, neboť provozovatelem sázkové kanceláře a majitelem účtu, na k