25 Cdo 3990/2019 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3990/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 1. 2021 Spisová značka:25 Cdo 3990/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3990.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Smlouva příkazní Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 420 předpisu č. 40/1964Sb. § 730 předpisu č. 40/1964Sb. § 237 předpisu č. 99/1963Sb. § 238 odst. 1 písm. k) předpisu č. 99/1963Sb. § 236 odst. 2 předpisu č. 99/1936Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 3. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 448/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3990/2019-690 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: J. M., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Zdeňkem Poštulkou, advokátem se sídlem U Javorky 976, Česká Třebová, proti žalované: První privátní chirurgické centrum, spol. s. r. o., se sídlem Labská kotlina 1220/69, Hradec Králové, IČO 49813692, zastoupená JUDr. Josefem Matyášem, advokátem se sídlem Hořická 974/19, Hradec Králové, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, o náhradu škody na zdraví, vrácení peněz za lékařský zákrok a náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 33/2012, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2019, č. j. 19 Co 11/2019-626, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Dovolání žalované se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 1. 2019, č. j. 16 C 33/2012-555, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 1.172.382 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným, rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Požadovaná částka představuje náhradu za ztížení společenského uplatnění (300.000 Kč), náhradu bolestného (210.306 Kč), vrácení ceny uhrazené za zákrok u žalované (71.700 Kč), náhradu nákladů na další operace v USA, Chrudimi a Praze (470.320 Kč), náhradu nákladů na překlady a cestovné (24.056 Kč) a zadostiučinění z titulu ochrany osobnosti (100.000 Kč). Žalobkyně svůj nárok odůvodňuje tím, že s žalovanou dne 27. 11. 2011 uzavřela dohodu o modelaci obou prsů a za příslušný zákrok uhradila částku 71.700 Kč. Po operaci dne 28. 11. 2011 vyvstaly potíže, které vedly k revizní operaci dne 19. 12. 2011, přičemž i po ní přetrvávaly obtíže, pod pravým prsním dvorcem vytékal z uvolněného švu sekret, žalovaná však nezkoumala, zda se nejedná o infekci, a povolila žalobkyni odlet do USA dne 24. 2. 2012. Během pobytu v USA se žalobkyně pro infekci v pravém prsu musela podrobit operaci za účelem odstranění implantátu. Následně se podrobila další operaci v Chrudimi za účelem vynětí implantátu i z levého prsu a několika dalším operačním zákrokům na klinice Esthé v Praze, kde jí byl pomocí metody transplantace tukových buněk upraven stav jejích prsou. Na základě provedeného dokazování soud dovodil, že žalobkyni se od žalované dostalo ústní formou poučení o zvýšeném riziku zákroku z důvodu předchozího onkologického onemocnění a že žalobkyně si byla vědoma možných rizik operace s ohledem na předchozí operace prsů a zdravotní potíže (první plastika v roce 1997, další v roce 2005 po autohavárii a pak kvůli rakovinnému onemocnění v roce 2008); žalovaná tak neodpovídá za škodu pro nedostatečné poučení o povaze a rizicích operace. Protože riziko komplikací se za dané situace podle znalce zvyšuje o 10 %, lze mít za to, že by se jí žalobkyně, velmi pečující o svůj vzhled a na počátku nového partnerského vztahu, podrobila i tak. Žalované rovněž nelze klást k tíži, že nepoučila žalobkyni o alternativě zákroku spočívající v transplantaci tukových buněk, která tehdy ještě nebyla obecně akceptována, metoda použití vlastní prokrvené tkáně pak předpokládá vyšší statnost pacientky a zanechává velmi dlouhé jizvy, což vylučovalo vhodnost použití u žalobkyně. Na základě závěrů znalce dospěl soud k závěru, že žalovaná při operačních zákrocích i následné pooperační péči postupovala v souladu s tehdejšími zásadami dobré klinické praxe, nedopustila se žádného pochybení a nemohla učinit více, aby zabránila pooperačním komplikacím. Píštěl, jež se u žalobkyně objevila po revizní operaci, vzniká do 10 % zákroků, jejímu vzniku nejde zcela předejít, přičemž sekretující píštěl je možné léčit jak operativně, tak konzervativně. Žalovanou zvolený konzervativní přístup pak označil znalecký ústav za správný. Chybou nebylo ani nenasazení antibiotik, neboť průnik antibiotik do dutiny kolem implantátu je problematický. Infekce u žalobkyně nenastala po operaci, ale až jako sekundární po odjezdu do USA, přičemž při transoceánském letu objektivní okolnosti mohly znesnadňovat péči o ránu a mohlo dojít k zavlečení infekce do rány. Neprovedení bakteriologického vyšetření sekretu a nepředepsání antibiotik nelze mít za příčinu rozvoje zánětu, poučení o řádné ošetřovatelské péči a pokrytí antibiotiky mohlo rozvoj infekce oddálit s 50% šancí, nemohlo však vést ke zhojení píštěle, jemuž by nejvíce napomohlo odstranění implantátu. Poučení samo o sobě přitom k vyloučení infekce nepostačí a ani okolnost, že žalovaná nezakázala žalobkyni cestu do USA, není příčinou vzniku škody na zdraví. Soud tedy neshledal žalobu na náhradu škody po právu, stejně tak nedovodil zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti za neoprávněný zásah do osobnostních práv, neboť veškeré zákroky byly prováděny oprávněně. Jelikož smluvní ujednání mezi účastnicemi odpovídá příkazní smlouvě obstarání věci ve smyslu § 733 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy účinném znění (dále též jen „obč. zák.“), u níž při absenci jiného ujednání je příkazník povinen poskytnout odměnu, přestože výsledek nenastal, ledaže nezdar způsobí porušením svých povinností (což nebylo prokázáno), nelze vyhovět ani požadavku na vrácení částky zaplacené za operaci. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 6. 2019, č. j. 19 Co 111/2019-626, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně částky 409.099 Kč a ve výroku blíže specifikované části příslušenství (výrok I), v části výroku, jíž byla zamítnuta žaloba co do částky 71.700 Kč s příslušenstvím, rozsudek soudu prvního stupně změnil a uložil žalované tuto částku žalobkyni zaplatit (výrok II), ve zbývající části pak rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 695.583 Kč zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok III). Odvolací soud dospěl po částečném zopakování dokazování k závěru, že žalovaná porušila svou poučovací povinnost podle § 23 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, účinného v době operace, nepoučila-li žalobkyni o alternativním způsobu provedení zákroku, neboť v rozhodné době již dvě pracoviště prováděla v úvahu přicházející metodu použití tukových buněk. Nepoučení žalobkyně o této alternativě zákroku vylučuje, aby byl postup žalované hodnocen jako lege artis. Rozdílné hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků vedlo odvolací soud k závěru, že neobstojí ani závěr, že žalobkyně by se zákroku podrobila i při vědomí jeho rizik. Žalobkyně měla být též poučena o možnosti provést operaci ve dvou fázích, což by snížilo její rizikovost. Pravděpodobnost pooperačních komplikací zvýšilo i zbytečné použití příliš velkého implantátu, přímou kontraindikací operace žalobkyně byl navíc i její špatný psychický stav v době zákroku. S ohledem na nedostatečné poučení o alternativách a rizicích zákroku odpovídá žalovaná podle § 420 obč. zák. za škodu vzniklou v příčinné souvislosti se zákrokem, který u ní žalobkyně podstoupila, a to bez ohledu na to, že jinak postupovala lege artis. Z popisu průběhu operace, jež představovala náročný a komplikovaný výkon, u nějž se dala předpokládat dlouhodobě se hojící rána, se podle odvolacího soudu též podává, že nasazení antibiotik jako prevence infekce u takovéto rány bylo třeba již po reoperaci dne 19. 12. 2011. Riziko vzniku infekce přitom umocňovalo i to, že byla operována ozářená oblast, u níž může být hojení problematické. Podávání antibiotik při rozestupu operační rány je přitom standartní postup způsobilý vyléčit infekci. Nepostupovala-li tak žalovaná, která navíc nenasadila antibiotika ani později, ani neprovedla bakteriologický rozbor sekretu z rány, pochybila a povinnost řádné péče porušovala až do doby odletu žalobkyně do USA. I s ohledem na tyto skutečnosti nelze její postup hodnotit jako le