25 Cdo 423/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 423/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2024 Spisová značka:25 Cdo 423/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.423.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bankovní záruka Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 2029 o. z. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 10. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.12.2024IV.ÚS 3338/24 Milan Hulmák odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost25. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 423/2024-1081 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyň: a) LKN s. r. o., IČO 25991361, se sídlem Rybná 716/24, Praha 1, b) CAPITALIA s. r. o., IČO 27941701, se sídlem Martinická 987/3, Praha 9, obě zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, proti žalovanému: Lesy České republiky, s. p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, o 6.562.549 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 92/2017, o dovolání žalobkyně b) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2023, č. j. 47 Co 115/2023-1034, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 10. 2023, č. j. 47 Co 115/2023-1044, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 3. 2023, č. j. 21 C 92/2017-998, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) 76.786,50 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně a) domáhala zaplacení 0,53 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni b) 918.263,10 Kč s příslušenstvím (výrok III), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně b) domáhala zaplacení 5.567.498,87 Kč s příslušenstvím a specifikovaných kapitalizovaných úroků z prodlení (výrok IV), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu (výroky V až VIII). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a) a žalovaný dne 20. 6. 2014 uzavřeli tři smlouvy o dílo (instalace plotů v oborách a opravy lesních cest podle projektové dokumentace) s termíny dokončení díla u Smlouvy 1 do 30. 9. 2014, u Smlouvy 2 do 31. 10. 2014 a u Smlouvy 3 do 15. 11. 2014. V čl. XII Smlouvy 2 účastníci sjednali, že žalovaný je oprávněn obrátit se na banku uvedenou v záruční listině za účelem uspokojení jakéhokoliv peněžitého nebo penězi ocenitelného práva (nároku) vzniklého žalovanému jako objednateli z této smlouvy či postupu jejího plnění nebo z jejího porušení žalobkyní a) jako zhotovitelem (včetně smluvní pokuty, náhrady škody, vydání bezdůvodného obohacení apod.). Žalobkyně a) neprovedla práce podle smluv ve sjednaných termínech a byla v prodlení s řádným protokolárním předáním díla delším než 65 dnů, proto žalovaný od smluv odstoupil ohledně nesplněného zbytku plnění. Za účelem uspokojení smluvní pokuty vyúčtované podle Smlouvy 2 mu banka poskytla plnění z bankovní záruky ve výši 406.688 Kč. Pohledávku ze Smlouvy 2 ve výši 1.772.673,61 Kč žalobkyně a) v průběhu řízení platně postoupila na žalobkyni b). Soud prvního stupně dospěl k závěru o částečné důvodnosti žaloby. S ohledem na skutečnost, že smluvní pokuta uplatněná za prodlení podle Smlouvy 2 ve výši 406.688 Kč nebyla splatná ke dni předložení záruční listiny bance žalovaným (30. 1. 2015), neměl žalovaný právo výplatu bankovní záruky k tomuto dni uplatnit. Splatnost smluvní pokuty totiž nastala až 10. 3. 2015, jak vyplývá z faktury č. 1515700048, kterou dne 18. 2. 2015 žalovaný zaslal žalobkyni a). Z čl. XII Smlouvy 2 vyplývá, že z bankovní záruky je možno uspokojit jakéhokoliv peněžité právo, ovšem podle soudu prvního stupně musí jít o právo existentní. V situaci, kdy plnění z bankovní záruky bylo uplatněno již dne 30. 1. 2015, ale výzva k zaplacení smluvní pokuty byla žalobkyni a) zaslána až dne 18. 2. 2015, nelze pohledávku žalovaného ke dni uplatnění bankovní záruky považovat za existentní. Soud proto žalobkyni b) vyhověl i ohledně nároku na zaplacení částky 406.688 Kč, když vzhledem k zániku smlouvy odstoupením by měla na vrácení bankovní záruky právo, neboť strany jsou v souladu s § 2991 o. z. povinny vrátit si plnění, když bylo plněno z důvodu, který odstoupením od smlouvy odpadl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 10. 2023, č. j. 47 Co 115/2023-1034, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 10. 2023, č. j. 47 Co 115/2023-1044, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a V týkajících se žalobkyně a) – výrok I), ve výroku III jej změnil tak, že zamítl žalobu žalobkyně b) ohledně 406.688 Kč s příslušenstvím a kapitalizovaného úroku tam specifikovaného, ve zbytku jej potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu (výroky III až VII). Nesouhlasil se závěrem o neoprávněnosti vyplacené bankovní záruky a uvedl, že podle ujednání o bankovní záruce nebyla pro uplatnění práv ze zajištění rozhodná splatnost dluhu, ale jeho vznik. Právo na smluvní pokutu ve výši 25 % z ceny prací, jež zbývalo provést do řádného zhotovení díla, při prodlení delším než dva měsíce, vzniklo dne 30. 1. 2015. Šlo o vznik dluhu přímo ze smlouvy (čl. X bod 2 Smlouvy 2). Výzva žalovaného byla bance doručena právě v den vzniku nároku na smluvní pokutu, tj. 30. 1. 2015. Odstoupení od smlouvy ze dne 16. 3. 2015 nemohlo mít vliv na zajištění sjednané smlouvou. Žalobkyně b) proto nemá právo na zaplacení částky 406.688 Kč představující vyplacenou bankovní záruku. Proti části výroku II rozsudku odvolacího soudu, kterou byl změněn výrok III rozsudku soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba žalobkyně b) ohledně 406.688 Kč s příslušenstvím, podala žalobkyně b) dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky v praxi dovolacího soudu dosud neřešené, „zda je možné uplatnit bankovní záruku v době, kdy ještě nebyla vystavena faktura na úhradu smluvní pokuty, ale závazek na její úhradu má být hrazen právě na základě vystavené faktury“. Dovolatelka má za to, že závazek uhradit smluvní pokutu vznikl až vystavením faktury, tj. dne 17. 2. 2015. Z čl. X vyplývá, že smluvní pokuta měla být uhrazena na základě řádně vystaveného daňového dokladu (faktury) s lhůtou splatnosti 21 dní od jejího doručení povinné straně. Stejně tak bankovní záruka mohla být uplatněna až vznikem závazku, a tedy vystavením faktury, neboť podle bodu čl. XII bodu 2 Smlouvy 2 byl objednatel oprávněn obrátit se na banku uvedenou v záruční listině za účelem uspokojení jakéhokoli peněžitého nebo penězi ocenitelného práva (nároku) vzniklého objednateli z této smlouvy či postupu jejího plnění nebo z jejího porušení zhotovitelem (včetně smluvní pokuty, náhrady škody, vydání bezdůvodného obohacení apod.). Bankovní záruka tedy byla ze strany žalovaného uplatněna předčasně, a tedy neoprávněně, byla-li výzva k plnění z bankovní záruky bance doručena dne 30. 1. 2015 a bankovní záruka byla vyplacena dne 9. 2. 2015, přitom závazek k úhradě smluvní pokuty vznikl až dne 17. 2. 2015 vystavením příslušné faktury. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že není přípustné, a to z toho důvodu, že daná problematika již byla mnohokrát řešena v judikatuře Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 3088/2008 a sp. zn. 32 Cdo 1730/2012). Z textu samotné bankovní záruky jednoznačně vyplývá, že pro výplatu bankovní záruky není rozhodné, zda pohledávka byla či nebyla splatná. Dále z bankovní záruky vyplývá, že není rozhodující, zda smluvní pokuta byla či nebyla vyúčtována na základě faktury, ale že rozhodným okamžikem pro vyplacení bankovní záruky je ta skutečnost, že povinnosti ze smlouvy nebyly splněny ze strany žalobkyně a) řádně. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., není však přípustné podle § 237 o. s. ř. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu n