25 Cdo 473/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 473/2021 citace  Název judikátu:Rasová segregace Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 5. 2022 Spisová značka:25 Cdo 473/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.473.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Diskriminace Břemeno důkazní Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 písm. i) předpisu č. 198/2009 Sb. § 2 odst. 3 předpisu č. 198/2009 Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 198/2009 Sb. § 133a písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:31. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 473/2021-337 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Martiny Vršanské ve věci žalobců: a) M. M., narozený XY, bytem XY, b) nezletilá AAAAA (pseudonym), narozená XY, bytem jako žalobce a), c) K. K., narozený XY, bytem XY, d) B. K., narozená XY, bytem jako žalobce c), e) R. K., narozený XY, bytem XY, f) S. K., narozená XY, bytem jako žalobce e), všichni žalobci zastoupení Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem Betlémské náměstí 351/6, 110 00 Praha 1, proti žalovaným: 1) s. m. O., IČO XY, se sídlem XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Adamem Sokolem, advokátem se sídlem Vídeňská 188/199d, 619 00 Brno, a 2) Z. š. O.-V., Š., IČO XY, se sídlem XY, zastoupená Mgr. Magdalénou Poncza, advokátkou se sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, o ochranu proti diskriminaci, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 192/2016, o dovolání všech žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2020, č. j. 57 Co 433/2019-301, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2020, č. j. 57 Co 433/2019-301, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2019, č. j. 54 C 192/2016-251, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudu prvního stupně 1. Okresní soud v Ostravě (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 8. 2019, č. j. 54 C 192/2016-251, ve výroku I zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby každému z nich zaplatili oba žalovaní společně a nerozdílně částku 75 000 Kč, a ve výrocích II až VII rozhodl o povinnosti jednotlivých žalobců a) až f) nahradit žalovaným náklady řízení. 2. Uvedených částek se žalobci domáhali coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena diskriminačním jednáním spočívajícím v jejich segregaci při vzdělávání probíhajícím v Z. š. O.-V., se sídlem XY (dále též jen „ZŠ Š.“), a to z důvodu jejich etnického původu. 3. Soud prvního stupně vycházel ze skutkových zjištění, dle kterých žalovaný 1) počínaje dnem 1. 1. 2006 zřídil žalovanou 2) coby spádovou školu pro městský obvod XY. Žalobci a) až f) navštěvovali tuto školu v různých obdobích. K výuce byli přijati na základě písemných přihlášek podaných jejich zákonnými zástupci, a to po absolvování zápisu do první třídy. Žalovaná 2) nejprve organizovala svou výuku toliko v budově na ulici XY (a to ve vzdělávacím programu nazvaném „Přes tři schody do života“), avšak v roce 2009 Rada městského obvodu XY rozhodla o vytvoření nového programu na této základní škole s výukou anglického jazyka od první třídy a druhého cizího jazyka od druhého stupně základní školy (nazvaného „Chceme být úspěšní“). Výuka v těchto dvou vzdělávacích programech byla zahájena ve školním roce 2010/2011. Výuka v prvním vzdělávacím programu probíhala nadále v budově na ulici XY a výuka v druhém (rozšířeném) vzdělávacím programu zprvu probíhala v části pronajatých prostor, posléze v budově na adrese XY. V novém vzdělávacím plánu byla výuka zahájena dne 1. 9. 2010 a v jeho rámci byla otevřena jedna první třída s 15 žáky. Výše uvedené vzdělávací programy se lišily především jazykovou výukou, přičemž ve vzdělávacím programu „Chceme být úspěšní“ se dále od třetího ročníku vyučovaly informační a komunikační technologie (ICT). V každém programu byly používány jiné učebnice od jiných vydavatelů, avšak byly uplatňovány stejné principy výuky a též po obsahové stránce byly tyto programy stejné. Žalovaná 2) umožňovala, aby žák studující v budově na ulici XY byl přeřazen ke studiu do budovy na XY a naopak, tudíž přestup mezi školními vzdělávacími plány „Přes tři schody do života“ a „Chceme být úspěšní“ byl možný. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že všechny žalobce lze považovat za příslušníky romského etnika. Žalobce a) zahájil povinnou školní docházku v ZŠ Š. ve školním roce 2004/2005 a základní vzdělání ukončil v roce 2013. Žalobkyně b) byla přijata do první třídy ve školním roce 2010/2011. Žalobce c) nastoupil do první třídy ve školním roce 2006/2007. Žalobkyně d) zahájila povinnou školní docházku ve školním roce 2009/2010 a ve druhém pololetí šesté třídy se odstěhovala do zahraničí. Žalobce e) nastoupil do první třídy ve školním roce 2005/2006. Žalobkyně f) nastoupila do první třídy ve školním roce 2008/2009. Ani jeden ze žalobců neprojevil v průběhu vzdělávání u žalované 2) zájem o přestup do vzdělávacího programu „Chceme být úspěšní“. 4. Žalobci podle soudu prvního stupně ani po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) netvrdili, v jakém jednání toho kterého žalovaného spatřují protiprávnost, jakou zákonem uloženou povinnost žalovaní porušili a dále neprokázali svá tvrzení, že projevili zájem o přestup do vzdělávacího programu „Chceme být úspěšní“, že absolvovali příslušný test v souvislosti s deklarovaným zájmem o přestup ke vzdělávání do budovy na ulici XY a s jakým výsledkem, a jak byl ten který ze žalobců diskriminován, jestliže pro splnění požadavků § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů musí být tvrzeno, jak se každého ze žalobců diskriminace osobně dotýká a kterak ji vnímá. Podle § 133a o. s. ř. by žalovaní měli prokazovat, že se o diskriminaci nejednalo, avšak v daném případě nebylo co vyvracet. I kdyby výuka žalobců měla nižší úroveň, nesvědčilo by to samo o sobě o tom, že jim byla způsobena újma. Podle soudu prvního stupně žalobcům nic nebránilo, aby se nechali zapsat či aby přestoupili na jinou školu v téže či jiné městské části, přičemž rozhodnutí, na jakou školu své dítě přihlásí, bylo a je zcela v dispozici rodičů dítěte. Jestliže zákonným zástupcům nebyly jasné podmínky, mohli si potřebné informace vyžádat u příslušných úřadů. Stát totiž nemůže zasahovat do primární role rodičů při výchově dětí, jestliže jednání rodičů nevykazuje žádné známky toho, že nejsou ochotni nebo schopni rozhodnout o nejvhodnější formě vzdělání pro své děti. Žalovaná 2) dále není oprávněna zkoumat národnost jednotlivých žáků a nebylo prokázáno, že by tak kdykoliv činila. Jestliže byly romské děti navštěvující ZŠ Š. považovány za sociálně znevýhodněné, není to proto, že by patřily k romské menšině, nýbrž proto, že velká část romských dětí tyto podmínky zřejmě naplňovala. 5. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalobci a), c) a f) nemohli být diskriminováni, neboť v době otevření nového školního vzdělávacího programu „Chceme být úspěšní“ na ulici XY navštěvovali vyšší ročník než první třídu a nemohli nikam přestoupit. Teoretická možnost přestupu existovala u žalobkyně b), avšak ta o přestup nepožádala. Také v případě žalobkyň d) a f) byl přestup do nového vzdělávacího plánu teoreticky možný, ani ony však o takový přestup nepožádaly. II. Rozhodnutí odvolacího soudu 6. Krajský soud v Ostravě (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2020, č. j. 57 Co 433/2019-301, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I) a změnil jej toliko ve výrocích II až VII ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II). Ve výrocích III až IX pak rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 7. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a dále uvedl, že soud prvního stupně aplikoval na tato zjištění přiléhavá ustanovení antidiskriminačního zákona a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále též jen „školský zákon“). Odvolací soud dále vysvětlil pojem spádové školy a uvedl, že § 36 odst. 7 školského zákona výslovně umožňuje zákonnému zástupci dítěte volbu základní školy, do níž přihlásí své dítě k zápisu k povinné školní docházce. Podle jeho názoru je zcela na rozhodnutí zákonného zástupce dítěte, zda pro něj zvolí spádovou školu či základní školu jinou. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobci jsou aktivně věcně l