25 Cdo 532/2007 — Nejvyšší soud

25 Cdo 532/2007 citace  Název judikátu:*Majetek obce, výkon veřejné moci.* Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 12. 2007 Spisová značka:25 Cdo 532/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.532.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3109/08 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 532/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně E.-E., s.r.o., zastoupené advokátkou, proti žalovanému statutárnímu městu H., o 63.627,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 113 C 177/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2006, č. j. 15 Co 497/2006-104, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2006, č. j. 15 Co 497/2006-104, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 4. 4. 2006, č. j. 113 C 177/2005-86, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 63.627,- Kč s 2% úrokem z prodlení od dne 25. 4. 2004 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný, jako zadavatel dvou samostatných veřejných soutěží o nejvhodnější nabídku na uzavření smlouvy o zajištění provozu, údržby a oprav veřejného osvětlení statutárního města H. pro okrsek č. 1 (veřejné zakázka č. 6/MH/02) a pro okrsek č. 2 (veřejná zakázka č 7/MH/02), rozhodl v obou soutěžích dne 17. 7. 2003 o výběru nejvhodnější nabídky, avšak v obou případech jiné než uplatněné žalobkyní, která proti těmto rozhodnutím podala dne 28. 8. 2003 námitky, jimž žalovaný rozhodnutími ze dne 5. 8. 2003 nevyhověl. Žalobkyně dne 11. 8. 2003 podala návrh na zahájení řízení o přezkoumání těchto rozhodnutí u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „ÚOHS“) a na jeho výzvu uhradila správní poplatky v souhrnné výši 63.627,- Kč (34.917,- Kč a 28.710,- Kč). ÚOHS dne 21. 10. 2003 rozhodl o zrušení obou rozhodnutí žalovaného s tím, že byl porušen § 35 odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. h) zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť nabídkové ceny uchazečů nehodnotil podle jejich výše v souladu s kritérii uvedenými v podmínkách soutěže, tedy podle zveřejněného způsobu, a hodnocení nabídek neobsahovalo zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky. Po zamítnutí rozkladu podaného žalovaným se obě jeho rozhodnutí stala pravomocnými. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 373 obch. zák. s přihlédnutím k § 757 obch. zák. jako odpovědnost za škodu a dospěl k závěru, že porušením obecného ustanovení § 286 obch. zák. a speciálních ustanovení zákona č. 199/1994 Sb. ze strany žalovaného vznikla žalobkyni škoda odpovídající výši zaplacených správních poplatků (63.627,- Kč). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 8. 2006, č. j. 15 Co 497/2006-104, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak odpovědnost žalovaného posuzoval podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem  a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), neboť rozhodnutí o výběru nejvýhodnější nabídky má charakter rozhodnutí při výkonu veřejné správy, což dovodil zejména z toho, že zadavatelem je žalovaný jako územní samosprávný celek, který využívá k úhradě závazků vyplývajících ze smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem o veřejnou zakázku rozpočtových prostředků, a že zákonnost rozhodnutí je přezkoumatelná orgánem dozoru – ÚOHS, jenž má postavení ústředního orgánu státní správy. Dospěl k závěru, že pokud ÚOHS zrušil rozhodnutí žalovaného o výběru nejvhodnější nabídky z důvodu porušení zákona č. 199/1994 Sb., jde o rozhodnutí nezákonné a žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody v rozsahu stanoveném § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž správní poplatky na přezkoumání rozhodnutí zadavatele (žalovaného) představují účelně vynaložené náklady v souvislosti s přezkumným řízením.   Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolatel s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 11 Co 184/2005, z něhož cituje část odůvodnění, namítá, že zaplacený správní poplatek nepovažuje za škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nýbrž za náklad vynaložený uchazečem o veřejnou zakázku výhradně na základě jeho vůle. Dále s odkazem na § 3 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. namítá, že rozhodnutí obce, která jako zadavatel vyhlásila veřejnou obchodní soutěž na opravu či údržbu jejího obecního majetku, o výběru uchazeče není rozhodnutím při výkonu státní správy a současně se nejedná ani o správní rozhodnutí. Z ustanovení § 21 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. dovozuje, že k založení jeho odpovědnosti za škodu podle citovaného zákona je nutné, aby rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda, mělo vlastnosti vykonatelného rozhodnutí, a uzavírá, že podmínky jeho odpovědnosti podle zákona č. 82/1998 Sb. nejsou dány. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem podle § 241 odst. l o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., je i důvodné. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 1 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti (dále jen \"územní celky v samostatné působnosti\"). Podle § 19 písm. a) uvedeného zákona územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy nezákonným rozhodnutím. Z uvedených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. je zřejmé, že obec jakožto územní samosprávný celek odpovídá za škodu způsobenou rozhodnutím jejích orgánů, došlo-li ke škodě při výkonu jejích pravomocí v rámci samostatné působnosti. V posuzovaném případě šlo o záležitost vztahující se k výkonu samosprávy v samostatné působnosti obce ve smyslu § 14 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Podmínka odpovědnosti obce podle zákona č. 82/1998 Sb., tedy že škoda byla způsobena nezákonným rozhodnutím obce vydaným při výkonu veřejné správy, tj. takovým rozhodnutím, kde obec uplatňuje veřejnou moc, jejímž je nositelem, splněna nebyla. V daném případě je sice nezákonným rozhodnutí vydané obcí (žalovaným) jakožto zadavatelem veřejné soutěže o pořadí nejvhodnějších nabídek na zajištění provozu, údržby a oprav veřejného osvětlení ve vlastnictví obce, avšak nejde zde o rozhodování o právech a povinnostech jiných osob, vůči nimž by byla uplatňována tzv. vrchnostenská pozice. Je jednoznačné, že při výběru provozovatele svého zařízení, jenž vstoupí do právních vztahů s žalovaným  jako rovný s rovným, a při rozhodnutí o výsledku zadané veřejné soutěže obec vystupuje a rozhoduje jako vlastník a vykonává svá oprávnění při nakládání a hospodaření se svým majetkem. Dispozice s obecním majetkem má zvláštní soukromoprávní povahu a rozhodování obce o výběru provozovatele jejího majetku není výkonem veřejné moci, a nelze proto s tímto rozhodnutím, byť bylo příslušným orgánem zrušeno, spojovat odpovědnost obce podle § 19 a násl., § 31 zákona č. 82/1998 Sb. (v tomto směru obdobně např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2001, č. 141/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Není proto správný právní názor odvolacího