25 Cdo 5470/2007 — Nejvyšší soud

25 Cdo 5470/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2010 Spisová značka:25 Cdo 5470/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5470.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 36 předpisu č. 82/1998Sb. § 133 odst. 2 obč. zák. § 442 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.          25 Cdo 5470/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně  E. M., zastoupené JUDr. Zdeňkem Hlavešem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská 20, proti žalované JUDr. J. A., zastoupené JUDr. Zdeňkem Augustýnem, advokátem se sídlem tamtéž, za účasti Kooperativy, pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Templová 747, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 358/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. června 2007, č. j. 12 Co 536/2006-135, takto:   I. Rozsudek  Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. června 2007, č. j. 12 Co 536/2006-135, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 452.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 18. 11. 2003 do zaplacení a o náhradě nákladů řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 2.950,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 18. 11. 2003 do zaplacení, se odmítá.                                                                                                         O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 2. 12. 2005, č. j. 15 C 358/2003-99, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 14. 2. 2006, č. j. 15 C 358/2003-104, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 454.950,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 18. 11. 2003 do zaplacení, žalobu ohledně částky 62.926,80 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o soudním poplatku. Vyšel ze zjištění, že žalovaná jako notářka sepsala dne 14. 10. 1997 notářský zápis NZ 86/97 (N 93/97), v němž pokračovala notářským zápisem ze dne 6. 11. 1997, NZ 104/97 (N 93/97); zápis obsahoval darovací smlouvu k bytové jednotce, kterou měla žalobkyně nabýt do svého vlastnictví od J. S. Účastníci darovací smlouvy podali dne 14. 10. 1997 návrh na vklad vlastnického práva, který byl rozhodnutím Katastrálního úřadu v Šumperku ze dne 19. 5. 2003, č. j. 10V 12-4481/97/4 (právní moc 29. 7. 2003), zamítnut s odkazem na pravomocný rozsudek Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 16 C 117/2002, jímž byla vyslovena absolutní neplatnost darovací smlouvy. Vzhledem k tomu, že notářský zápis byl sepsán před nabytím účinnosti zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dovodil soud s odkazem na § 36 tohoto zákona odpovědnost žalované notářky za škodu způsobenou vadami notářského zápisu podle § 57 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Námitku promlčení neshledal opodstatněnou, neboť žaloba byla podána dne 23. 12. 2003, tedy před uplynutím promlčecích dob podle § 106 obč. zák. Dvouletá subjektivní promlčecí doba stejně jako tříletá objektivní doba totiž počala běžet nikoliv okamžikem sepsání vadného notářského zápisu, nýbrž dnem právní moci rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad, kdy teprve nastala jistota, že žalobkyně nenabyla vlastnické právo k nemovitosti a vznikla jí tím škoda. Výši škody určil hodnotou bytu k 29. 7. 2003 ve výši 450.000,- Kč (žalobkyně požadovala 500.000,- Kč) a spolu s náklady na znalečné v předchozím a tomto řízení a s náklady předchozího řízení přisoudil žalobkyni 454.950,- Kč, zatímco náklady vynaložené v souvislosti s užíváním předmětného bytu žalobkyní ve výši 12.926,80 Kč považoval za nárok uplatnitelný pouze proti J. S.     Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 12. 6. 2007, č. j. 12 Co 536/2006-135, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 454.950,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 18. 11. 2003 do zaplacení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, aplikoval však zákon č. 82/1998 Sb., účinný od 15. 5. 1998, neboť jeho přechodné ustanovení v § 36 považuje za rozhodný nikoliv okamžik nesprávného úředního postupu, nýbrž až z něj vzešlou škodu, která zde nastala právní mocí rozsudku Okresního soudu v Šumperku o absolutní neplatnosti darovací smlouvy, tj. dne 24. 4. 2003. Protože škoda vznikla až tímto okamžikem, odpovídá za ni stát z titulu nesprávného úředního postupu za činnost notáře podle § 3 odst. 1 písm. b) a § 4 zákona č. 82/1998 Sb., zatímco notářka sama není v tomto sporu pasivně věcně legitimována (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2797/2000). Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, konkrétně přechodného ustanovení § 36 zákona č. 82/1998 Sb.; jeho nesprávným výkladem porušil odvolací soud zákaz pravé i nepravé retroaktivity. Dovolatelka dále zpochybňuje poukaz na rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2797/2000, který tuto problematiku vůbec neřeší, a dovozuje, že škoda jí vznikla už vadným notářským zápisem ze dne 6. 11. 1997, nejde tedy o odpovědnost státu za nesprávný úřední postup. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 12. 6. 2007. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání v rozsahu, v němž je podle ustanovení §  237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, je důvodné; zčásti není dovolání přípustné. Podle § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Jednotlivé složky práva na náhradu škody se projevují jako samostatné dílčí nároky odvíjející se od odlišného skutkového základu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. 3 Cz 13/69, publikovaný pod č. 28 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,  ročník  1970).  S touto   jejich   samostatností   je  nutné počítat i při rozhodování o přípustnosti dovolání; k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně (tj. bez současného uplatnění nároku samotného) tvořilo předmět řízení. V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky v celkové výši 454.950,- Kč, sestávající z hodnoty bytu (450.000,- Kč), nákladů na znalecký posudek k darovací smlouvě (800,- Kč), náklady předchozího řízení o neplatnost darovací smlouvy (2.150,- Kč) a náklady na znalecký posudek potřebný v nyní projednávané věci (2.000,- Kč). Ačkoliv tyto dílčí nároky mají vztah k téže škodné události, jsou odlišné povahy, a s výjimkou nároku na znalečné pro potřeby tohoto řízení, které je příslušenstvím pohledávky podle § 121 odst. 3 obč. zák., jde o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované pod č. 9 v časopise Soud