25 Cdo 663/2001 — Nejvyšší soud

25 Cdo 663/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2001 Spisová značka:25 Cdo 663/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.663.2001.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 663/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky, v právní věci žalobce Obec Č., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 8 C 1125/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. listopadu 1999 č.j. 5 Co 2608/99 - 157, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet jeho zástupce advokáta. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 16. července 1999 č.j. 8 C 1125/95 - 133 určil, že parcela č. 376/3 - rybník, o výměře 24.781 m2 v obci Č., katastrální území L., zapsaná na LV č. 1002 je vlastnictvím žalobce a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel především z úvahy, že rybník není samostatnou věcí, se kterou by mohlo být nakládáno samostatně, t.j. odděleně od pozemků, které tvoří jeho dno a břehy. Rybníky jsou vodními díly, která nejsou tvořena jen tělesem hráze a souvisejícím technickým zařízením, protože je nelze oddělit od rybničních pozemků. Hráz rybníka spolu s dalšími zařízeními rybníka a částí vodní plochy leží na parcele č. 375/2, která je ve vlastnictví žalobce. Rybník však byl ve spolupráci tehdejšího MNV a JZD obnoven (i) na sporem dotčené parcele č. 376/3, nejpozději od poloviny sedmdesátých let ho výlučně užíval bývalý MNV a také na něm fakticky hospodařil. Tehdejší S. r. neprojevilo zájem o rybník ani poté, co byl opraven. Podle soudu prvního stupně tak i přesto, že rozhodnutím tehdejšího ONV nedošlo k převodu správy podle hospodářského zákoníku, byly splněny podmínky ustanovení § 1 zákoně č. 172/1991 Sb., kdy národnímu výboru ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření ve vztahu k tomuto rybníku, takže vlastnické právo (ve smyslu cit. zákona) přešlo na žalobce. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze 19. listopadu 1999 č.j. 5 Co 2608/99 - 157 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh na určení, že parcela č. 376/3 - rybník o výměře 24.781 m2 v obci Č., katastrální území L., zapsaná na LV č. 10002 je vlastnictvím žalobce, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud připomněl, že předmětem tohoto sporu je pozemek, který je ve smyslu katastrálního zákona klasifikován jako vodní plocha, na níž se nachází rybník. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že rybník nemůže být posuzován jako samostatná věc v právním smyslu. V souzené věci však nejde o určení vlastnického práva k rybníku jako ke stavbě, ale o určení vlastnického práva k pozemku, na kterém je v důsledku zbudování hráze na jiné pozemkové parcele vzdutá voda. Odvolací soud však nesdílí závěr okresního soudu, že dotčený pozemek přešel na žalobce podle zákona č. 172/1991 Sb., o majetku obcí. Soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že neexistuje žádná platná smlouva, na jejímž základě by bylo možno dovodit, že obec s dotčenou parcelou hospodařila právem. Samotné kolaudační rozhodnutí (týkající se rybníka) nemohlo založit právo hospodaření ohledně parcely č. 376/3 v katastrálním území L., neboť tato listina sloužila k jinému účelu, než k převodu správy tohoto pozemku a nemohla smlouvu o převodu správy nahradit. Ani listina ze dne 17. května 1993, označená jako zápis o předání nemovitosti a potvrzená Obecním úřadem ve Č. a S. r., s.p. J. nedokládá, že žalobce měl ke dni účinnosti zákona o obcích právo hospodaření s předmětným pozemkem ve smyslu, jak to má na mysli ustanovení § 1 zákona č. 172/1991 Sb. Zápisem (totiž) bylo pouze deklarováno něco, co po právu nevzniklo, a zpětně ke dni 24. května 1991 vzniknout nemohlo. Protože nebyla splněna podmínka, že obec ke dni účinnosti zákona o majetku obcí s pozemkem (po právu) hospodařila, pak podle uvedeného zákonného ustanovení nemohlo na obec přejít ani vlastnické právo k pozemku. Nepostačuje totiž faktické hospodaření s věcí, ale musí jít o hospodaření na základě právního titulu, což je třeba dovodit z ustanovení § 1 odst. 1 citovaného zákona. Odvolací soud se dále neztotožnil s tvrzením žalobce, že by mu vlastnictví k sporem dotčenému pozemku vzniklo originálním způsobem, protože na uvedeném pozemku není zbudována stavba, o jejíž vlastnictví by se jednalo. Na řešení věci nedopadá ani ustanovení § 1 odst. 2 zákona o majetku obcí. V souzené věci totiž obci nevzniklo vůbec právo hospodaření upravené v § 64 násl. tehdejšího hospodářského zákoníku. Proto ani po 23. listopadu 1990 nemohlo obci svědčit právo obdobné právu hospodaření. Jestliže žalobci nesvědčilo před účinností zákona č. 172/1991 Sb. právo hospodaření ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 a 2 zmíněného zákona, nemohlo na něj účinností zákona přejít vlastnické právo státu. Rozsudek soudu druhého stupně nabyl právní moci dne 3. ledna 2000. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. listopadu 1999 podal žalobce dne 24. ledna 2000 včasné dovolání, doplněné podáním ze dne 6. března 2001. Z obsahu uvedeného dovolání vyplývá, že přípustnost tohoto dovolání dovolatel vyvozuje z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") Dovolatel uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b), c) a d) o.s.ř. , takže fakticky vytýká, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a současně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel především vytýká, že o odvolání žalovaného rozhodl odvolací soud v jiném složení, než jak tomu bylo dne 3. června 1996, kdy byl dříve vydaný rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Dále dovolatel považuje za zásadní, že hráz rybníka, včetně základních vodohospodářských zařízení je postavena na parcele č. 375/2 ve vlastnictví žalobce - tedy na jiném pozemku, než o který se vede spor. Pokud proto podle zákona do vlastnictví žalobce přešly stavby tvořící vodní dílo a dále část dna na zmíněné parcele č. 375/2, pak nutně jako neoddělitelná součást vodního díla, která tvoří se stavbou jeden funkční celek, přešla jako část dna rybníka i parcela č. 376/3. Pokud právnímu předchůdci žalobce příslušelo právo hospodaření s národním majetkem ohledně parcely č. 375/2, muselo mu příslušet toto právo i ohledně parcely č. 376/3, když jedině on rozhodoval o velikosti vodní plochy ovládáním výšky vodní hladiny. Kromě toho odvolací soud v napadeném rozsudku nerespektuje svůj dříve vyslovený závěr, pokud dovozuje, že v dané věci nejde o určení vlastnického práva k rybníku jako stavbě, ale o určení vlastnického práva k pozemku, na němž je rozlita vzdutá voda a dále pokud má zato, že nelze dovodit, že obec k rozhodnému dni hospodařila s dotčenou parcelou právem. Předně odvolací soud nerespektuje, že právo hospodaření mohlo vzniknout i jiným způsobem, než jen převodem - tedy např. přímo ze zákona nebo rozhodnutím příslušného orgánu. Dovolatel má zato, že mu toto právo vzniklo právě ze zákona, když ze stavebního řízení a kolaudačního rozhodnutí vyplývá, že správa, provoz a údržba vybudovaného rybníka a rybničních objektů náleží investorovi, t.j. bývalému MNV v Č., když § 32 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách umožňoval bývalým místním národním výborům být správci vodního toku. Žalobci jde o to, aby v posuzované věci bylo nezpochybnitelným způsobem deklarováno jeho vlastnictví k rybníku jako celku, t.j. včetně parcely č. 376/3 v katastrálním území L. Odvolací soud přehlédl, že dotčené vodní dílo vzniklo jako nová věc k rekreačním a nikoliv komerčním účelům. Nebyl proto důvod, aby právo hospodaření k předmětné nemovitosti svědčilo S. r. Žalovaný se k podanému dovolání vyjádřil svým písemným podáním ze dne 10. února 2000. Pokládá dovoláním napadený rozsudek ve výroku ve věci samé za správný. Předmětem sporu je pozemek parcelního čísla 376/3 v katastrálním území L. K tomuto pozemku neměl bývalý MNV v Č. nikdy právo hospodaření a tento pozemek nikdy obci nenáležel. S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novel