25 Cdo 798/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 798/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2025 Spisová značka:25 Cdo 798/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.798.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Pojištění osob Dotčené předpisy:§ 2808 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 798/2025-168 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: V. B., zastoupený Mgr. Jakubem Tauferem, advokátem se sídlem Trnitá 500/9, Brno, proti žalované: Allianz pojišťovna, a.s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, o 128 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 199/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 16 Co 263/2024-152, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 12 C 199/2023-129, zamítl žalobu o zaplacení 128 400 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak ve sporu o pojistné plnění podle smlouvy č. 057670524 o životním pojištění (Allianz ŽIVOT) uzavřené účastníky řízení dne 31. 10. 2019. Pojistná událost nahlášená dne 15. 2. 2022 spočívala v pracovní neschopnosti žalobce vyvolané poraněním jeho pravého kolene. Žalobce požaduje pojistné plnění 600 Kč za každý den pracovní neschopnosti od 1. 6. 2022 do 31. 12. 2022 (214 dnů), které žalovaná žalobci nevyplatila, neboť od 1. 6. 2022 vyplácení pojistného plnění zastavila (za dobu do 31. 5. 2022 bylo pojistné plnění vyplaceno) a následně dne 7. 10. 2022 od pojistné smlouvy odstoupila, což odůvodnila nepravdivým vyplněním zdravotního dotazníku žalobcem při uzavírání smlouvy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce v dotazníku uvedl vědomě nepravdivé údaje zejména o svých předchozích zraněních a dalších uzavřených pojistných smlouvách; pokud by o nich žalovaná věděla v době jednání o uzavření pojistné smlouvy, smlouvu by buď neuzavřela nebo by ji uzavřela s diametrálně odlišným obsahem. Na základě těchto zjištění obvodní soud dovodil, že odstoupení od smlouvy dne 7. 10. 2022 bylo včasné a důvodné a nárok na výplatu pojistného plnění za červen až prosinec 2022 nemohl žalobci vzniknout. K tvrzení žalobce, že žalovaná měla a mohla nepravdivost údajů odhalit dříve, soud uvedl, že pojišťovna obecně není povinna při šetření každé pojistné události aplikovat plnou škálu nástrojů, které se jí nabízejí k odhalení potencionálních nepravdivých údajů od pojištěného, přičemž v daném případě nevyplývaly z listin týkajících se pojistné události poznatky, ze kterých by měla žalovaná při šetření této události nabýt nějaké podezření. Teprve poté, co si na základě přehledu úhrad zdravotní péče u Všeobecné zdravotní pojišťovny (první indicie ohledně nesrovnalostí) žalovaná vyžádala informace od žalobce, od jiných pojišťoven a ze Systému pro výměnu informací o podezřelých okolnostech (dále jen „SVIPO“), získala ke dni 1. 9. 2022 dostatečnou vědomost o porušení povinnosti žalobce při uzavírání pojistné smlouvy. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 16 Co 263/2024-152, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se zjištěným skutkovým stavem, na jehož základě shledal důvodnou obranu žalované, že žalobce uvedl při uzavírání pojistné smlouvy vědomě nepravdivé údaje, a správným shledal i právní posouzení věci podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). K argumentaci žalobce, že dvouměsíční prekluzivní lhůta pro odstoupení od smlouvy nebyla zachována, odvolací soud vyložil, že pro započetí jejího běhu nestačí pochybnost pojistitele a její prověřování, zatímco pro faktické rozhodnutí pojistitele pozastavit výplatu pojistného plnění naopak ano, pojistitel se tím ale vystavuje riziku sankcí spojených s případným vlastním prodlením. Z dokazování vyplývá jasná časová posloupnost jednotlivých kroků žalované, liknavá součinnost žalobce a povaha a obsah informací, které žalovaná jednotlivými kroky postupně získávala. Žalovaná zjistila podivné okolnosti pracovního poměru žalobce (jeho dlouhodobá pracovní neschopnost coby nového zaměstnance a pracovní neschopnost i jeho zaměstnavatele, který ji též uplatnil jako pojistnou událost u jiného pojistitele), na jejichž základě dala podnět k prověření žalobce, jehož výsledkem byl výpis ze SVIPO ze dne 20. 8. 2022 o pojistné historii žalobce a sdělení Generali České pojišťovny ze dne 1. 9. 2022 o pojistných událostech řešených touto pojišťovnou. Proto lze za okamžik zjištění, že žalobce porušil povinnosti ve smyslu § 2808 odst. 1 o. z., považovat nejdříve den, kdy žalovaná získala informace z databáze SVIPO o pestré smluvní pojistné historii žalobce, tj. den 20. 8. 2022. Dvouměsíční lhůta k odstoupení od pojistné smlouvy byla tedy zachována a odstoupením zaniklo pojištění s účinky ex tunc (od počátku), tedy i právo žalobce na výplatu jakéhokoli plnění. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má za to, že soudy nesprávně určily počátek prekluzivní lhůty pro odstoupení od pojistné smlouvy až na den 20. 8. 2022 a domnívá se, že tato otázka má zásadní význam z hlediska přípustnosti dovolání, neboť dovolací soud zatím neřešil otázku počátku běhu prekluzivní lhůty podle § 2808 o. z. Především je třeba postavit najisto, kdy dochází k naplnění dispozice § 2808 odst. 1 o. z. „musel zjistit“. Dovolatel se domnívá, že pokud by žalovaná vynaložila obvyklou míru péče v rámci šetření významných pochybností o důvěryhodnosti žalobce, pro které zastavila dne 1. 6. 2022 výplatu pojistného plnění, pak by musela zjistit již v době předcházející dni 20. 8. 2022, že tu jsou důvody, pro které jí vzniklo právo od pojistné smlouvy odstoupit. Pro stanovení počátku prekluzivní lhůty je tedy rozhodující datum 1. 6. 2022, což lze analogicky dovodit i z případu škody na vozidle, popsaným v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2329/2006, kdy počátek prekluzivní doby představoval okamžik vizuálního zjištění škody na vozidle bez přesného vyčíslení znaleckým posudkem. Prekluzivní lhůta započatá dne 1. 6. 2022 tedy uběhla nejpozději dne 1. 8. 2022, tedy více jak dva měsíce před tím, než žalovaná dne 7. 10. 2022 odstoupila od pojistné smlouvy. Odvolací soud taktéž nesprávně uzavřel, že nalézací soud neporušil procesní práva žalobce, když jej nepoučil o jeho důkazní povinnosti podle § 118a o. s. ř. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání žalobce zcela ztotožnila s rozhodnutími soudů obou stupňů a navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení počátku běhu dvouměsíční lhůty k odstoupení od smlouvy podle § 2808 odst. 1 o. z., neboť tato otázka hmotného práva dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena. 6. Dovolání není důvodné. 7. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání, srov. § 242 odst. 3 věta první v návaznosti na § 241a odst. 3 o. s. ř. 8. Podle § 2808 odst. 1 o. z. ve znění účinném do 31. 3. 2024 (před novelou provedenou zákonem č. 31/2023 Sb., tedy v době šetření pojistné události a odstoupení od smlouvy), porušil-li pojistník nebo pojištěný úmyslně nebo z nedbalosti povinnost stanovenou v § 2788, má pojistitel právo od smlouvy odstoupit, prokáže-li, že by po pravdivém a úplném zodpovězení dotazů smlouvu neuzavřel. Pojistník má právo od smlouvy odstoupit, porušil-li pojistitel povinnost stanovenou v § 2789. Právo odstoupit od smlouvy zanik