25 Cdo 8/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 8/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 2. 2023 Spisová značka:25 Cdo 8/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.8.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Škoda Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 19b odst. 1 předpisu č. 13/1997 Sb. § 17a odst. 1 předpisu č. 553/1991 Sb. § 17a odst. 4 předpisu č. 553/1991 Sb. § 17a odst. 6 předpisu č. 553/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:28. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 8/2022-162 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, IČO 70889660, se sídlem Kundratka 1951/19, Libeň, Praha 8, zastoupená JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Nové Město, Praha 1, proti žalovanému: P. L., narozený XY, trvale bytem XY, fakticky bytem XY, o zaplacení 74 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 50/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2021, č. j. 14 Co 258/2021-135, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2021, č. j. 14 Co 258/2021-135, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 4. 2021, č. j. 27 C 50/2020-105, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 8. 2021, č. j. 14 Co 258/2021-135, potvrdil rozsudek ze dne 8. 4. 2021, č. j. 27 C 50/2020-105, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu o zaplacení 74 100 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o náhradu škody představované náklady vynaloženými na odtah vozidla a jeho odstavení na parkovišti vyšel odvolací soud ze zjištění soudu prvního stupně, že na automobil reg. zn. XY registrovaný v centrálním registru vozidel na žalovaného, avšak v roce 2016 zakoupený K. H., přiložili dne 3. 5. 2019 v 10:00 hodin strážníci Městské policie hlavního města Prahy technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, tzv. botičku, neboť stál na parkovišti označeném na vjezdu přenosnou svislou dopravní značkou s vyznačeným symbolem „zákaz zastavení“ a s textem čištění komunikace 3. 5. 2019 8:00 až 15:00 hodin. Dne 4. 6. 2019 žalobkyně automobil na žádost městské policie ze dne 3. 6. 2019 odtáhla na odstavné parkoviště. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud posoudil věc podle § 17a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění účinném ke dni 3. 5. 2019, (dále jen „zákon o obecní policii“) a § 19a - §19c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), a uzavřel, že účelem zákazu zastavení bylo čištění komunikace. V takovém případě měla být aplikována speciální právní úprava odtahu vozidla podle § 19b zákona o pozemních komunikacích, a strážníci městské policie tedy neměli postupovat podle obecného ustanovení § 17a odst. 1 písm. a) zákona o obecní policii a vozidlu nasadit technický prostředek k zabránění jeho odjezdu. Podle odvolacího soudu byl postup strážníků městské policie v rozporu s účelem, pro který bylo dočasné zastavení vozidel na parkovišti zakázáno, neboť ve skutečnosti bránil jeho realizaci (vyčištění komunikace). Podle § 135 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud posoudil jednání strážníků spočívající v nasazení tzv. botičky jako nezákonný zásah, který vedl k nezákonnému odtažení vozidla, a proto žalobkyni nevzniklo právo na náhradu nákladů na odstranění vozidla a parkovného ve smyslu § 17a odst. 6 zákona o obecní policii. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud řešena. Dovolatelka má za to, že obecné soudy nebyly oprávněny rozhodnutí strážníka městské policie přezkoumávat z hlediska zákonnosti a že tak mohou činit výlučně soudy ve správním soudnictví. V této souvislosti odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03. Dodala, že i kdyby obecné soudy byly oprávněny zákonnost postupu strážníků přezkoumávat, dospěly k nesprávným závěrům o vyloučení postupu podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o obecní policii. Dovolatelka je přesvědčena, že strážník obecní policie je oprávněn nasadit technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla i v případě, bylo-li ponecháno na místě, kde je zastavení vozidel z důvodu veřejného zájmu dočasně zákázáno, ustanovení § 19b zákona o pozemních komunikacích to nevylučuje. Žalobkyně navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil s posouzením odvolacího soudu a navrhl potvrzení jeho rozsudku. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné pro posouzení otázky náhrady nákladů spojených s odstraněním vozidla, jež za daných okolností nebyla dovolacím soudem dosud řešena. Odvolací soud byl oprávněn podle § 135 odst. 2 o. s. ř. sám posoudit, zda náklady související s odtažením vozidla a jeho uložením na odstavném parkovišti vznikly důvodně, neboť o této otázce nebylo příslušným orgánem vydáno rozhodnutí, z něhož by měl odvolací soud vycházet. V této souvislosti odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, není přiléhavý, neboť v něm Ústavní soud hovoří o nezbytnosti určení nezákonnosti zásahu podle § 87 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řád správního, pouze jako o předpokladu pro podání žaloby ve věci odpovědnosti za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 12 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce. Podle odst. 6 veřejné parkoviště je stavebně a provozně vymezená plocha místní nebo účelové komunikace anebo samostatná místní nebo účelová komunikace určená ke stání silničního motorového vozidla. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Odvolací soud správně dovodil, že účelem tohoto ustanovení je umožnit naplnění veřejného zájmu sledovaného dočasným zákazem nebo omezením stání nebo zastavení silničních vozidel za současného šetření vlastnického práva osob, a to oprávněním vlastníka komunikace vozidlo z pozemní komunikace sice odstranit, avšak současně s povinností je po naplnění účelu dočasného zákazu či omezení vrátit (zásadně) na původní místo, odkud bylo odstraněno. Daná úprava představuje reakci zákonodárce na dřívější judikaturu dovolacího soudu (srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4546/2009, publikovaný pod č. 24/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle níž jsou vlastníci místních komunikací po odpadnutí důvodu veřejného zájmu povinni vracet odtažená vozidla zpět na místo, odkud byla odstraněna. Podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o obecní policii je strážník oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla ponechaného na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, jehož řidič není na místě přítomen. Podle § 17a odst. 4 zákona o obecní policii technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla z důvodů uvedených v odstavci 1 nelze použít, jde-li o vozidlo, které a) tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích, nebo b) je viditelně označeno jako vozidlo ozbrojených sil, ozbroj