25 Cdo 888/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 888/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2020 Spisová značka:25 Cdo 888/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.888.2020.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 888/2020-644 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: B. H., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem Aloise Krále 10, Prostějov, proti žalované: Z. Š., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Adrianou Markusovou, advokátkou se sídlem Údolní 16, Brno, o zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 9 C 270/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 44 Co 434/2017-596, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 44 Co 434/2017-596, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 12. 2016, č. j. 9 C 270/2011-548, se zrušují, a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 28. 12. 2016, č. j. 9 C 270/2011-548, zamítl žalobu o zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení o náhradu škody vyšel ze zjištění, že žalobkyně, její syn a dcera jako podíloví spoluvlastníci (žalobkyně ve výši ½, každé z jejích dětí ve výši ¼) prodali kupní smlouvou ze dne 4. 8. 2008 své nemovitosti v XY za kupní cenu 1.100.000 Kč, kterou kupující podle ujednání ve smlouvě zaplatili na účet společnosti REALITY RECOM s. r. o. (dále též jen „realitní společnost“), jež uzavření kupní smlouvy, zastoupená žalovanou, zprostředkovala. Kupní cena ve výši 1.000.000 Kč (po odečtení provize realitní společnosti) měla být vyplacena prodávajícím k rukám žalobkyně. Žalovaná dne 25. 8. 2008 peníze z účtu realitní společnosti vybrala. Realitní společnost kupní cenu žalobkyni nezaplatila, žalovaná, která byla pro porušení povinností při správě cizího majetku trestně stíhána, byla soudem zproštěna obžaloby na základě závěru, že neměla hmotnou odpovědnost za prostředky na účtu společnosti, trestní stíhání bývalého jednatele realitní společnosti bylo zastaveno pro promlčení. Žalovaná sice byla v době uzavření zprostředkovatelské smlouvy mezi žalobkyní a realitní společností podnikající fyzickou osobou v obchodu s realitami, ale smlouvu podepsala za realitní společnost jako její zástupce - spolupracující osoba. Nebylo prokázáno, že by žalovaná měla výlučné oprávnění k nakládání s prostředky na účtu realitní společnosti, ani to, že by nakládala s finančními prostředky na účtu realitní společnosti ve svůj vlastní prospěch a na svůj účet. Okresní soud proto uzavřel, že žalovaná podle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neodpovídá za škodu, která vznikla žalobkyni ve výši nejméně 500.000 Kč. Odpovědnou je společnost REALITY RECOM s. r. o., která nesplnila svůj závazek k vyplacení kupní ceny a proti které také žalobkyně uplatnila svou pohledávku v insolvenčním řízení. Krajský soud v Brně k odvolání žalobkyně i žalované rozsudkem ze dne 4. 9. 2019, č. j. 44 Co 434/2017-596, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobkyni uložil nahradit žalované ¼ nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neprokázání předpokladů odpovědnosti žalované za škodu porušením smluvní povinnosti podle § 420 obč. zák. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s realitní společností (zastoupenou na základě plné moci žalovanou) smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitostí, podle níž měla být kupní cena realizována úschovou u realitní kanceláře, notářskou nebo advokátní úschovou, a následně uzavřela společně s dalšími dvěma prodávajícími spoluvlastníky (svými dětmi) a s kupujícími také smlouvu o budoucí kupní smlouvě a poté i kupní smlouvu, v nichž byla dohodnuta úhrada kupní ceny kupujícími na účet realitní společnosti (zprostředkovatele). Smlouva o zprostředkování byla uzavřena podle § 774 obč. zák. a smluvním partnerem žalobkyně nebyla žalovaná, ale realitní společnost. Ta měla podle zprostředkovatelské smlouvy i podle kupní smlouvy povinnost kupujícími zaplacenou kupní cenu ze svého běžného účtu vyplatit prodávajícím, kterou nesplnila. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná provedla jakoukoli dispozici s finančními prostředky realitní společnosti svévolně, ve svůj vlastní prospěch, na svůj účet a ke škodě žalobkyně a jejích dětí. Dodal, že sjednáním úhrady kupní ceny do notářské nebo advokátní úschovy by prodávající předešli škodě na svém majetku (insolvenční řízení, vedené na majetek společnosti REALITY RECOM s. r. o. skončilo zrušením konkurzu po splnění rozvrhového usnesení s účinky ke dni 16. 10. 2012, společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne 5. 2. 2013). Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku případného excesu žalované z rámce jejího zmocnění při jednání za realitní společnost, a domáhá se změny dosavadní judikatury k výkladu § 420 odst. 2 obč. zák. Je přesvědčena, že cílem ustanovení § 420 odst. 2 obč. zák. bylo vyloučení samostatné odpovědnosti zaměstnanců, nikoli veškerých pomocníků. Nejednala-li žalovaná za realitní společnost jako její zaměstnankyně, ale jako zmocněnkyně (nadto osoba fyzická podnikající ve stejném oboru) podle plné moci, měla by vedle realitní společnosti být odpovědnou za škodu vzniklou v důsledku porušení jejích povinností. Jednání žalované bylo navíc ve vztahu k realitní společnosti vybočením z jejích oprávnění, neboť žalovaná bez jakéhokoli pokynu realitní společnosti z jejího účtu vybrala finanční prostředky zaplacené kupujícími pro žalobkyni a vyplatila je panu P. (o němž nebylo prokázáno, že by byl klientem realitní společnosti), ačkoli věděla, že na účtu realitní společnosti není dostatek finančních prostředků k úhradě kupní ceny žalobkyni a jejím dětem. Přesto soudy obou stupňů uzavřely, že svévolné jednání žalované nebylo prokázáno, přičemž nesprávně vyšly z předpokladu, že důkazní břemeno o této skutečnosti tíží žalobkyni. Mínila též, že by soud měl přihlédnout k tomu, že byť dle smlouvy zprostředkovatelské byla její smluvní stranou realitní společnost, ve všech záležitostech za společnost jednala vždy žalovaná, k níž se žalobkyně obrátila se zvláštní důvěrou, neboť jí byla doporučena otcem žalované, starostou obce XY. Uvedla, že její dcera a syn na ni smlouvou ze dne 26. 9. 2011 postoupili své pohledávky z kupní smlouvy, proto je dána její aktivní legitimace k vymáhání celé nevyplacené kupní ceny. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení správnosti aplikace § 420 odst. 2 obč. zák. v dané věci. Podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Vzhledem k § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo před 1. 1. 2014. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odstavce 2 téhož ustanovení škod