25 Cdo 943/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 943/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 9. 2025 Spisová značka:25 Cdo 943/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.943.2025.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 241a o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 943/2025-187 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5, proti žalované: VIFINA ALFA s.r.o., IČO 28612591, se sídlem Masná 188/5a, 602 00 Brno, zastoupená Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem Čechyňská 361/16, 602 00 Brno, o zaplacení 170 999 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 106/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2024, č. j. 44 Co 155/2023-167, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 9 971 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 4. 2023, č. j. 31 C 106/2022-120, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 170 999 Kč s příslušenstvím, náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč a náhradu nákladů řízení 70 752,20 Kč. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 8. 2024, č. j. 44 Co 155/2023-167, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 170 999 Kč s příslušenstvím, změnil jej tak, že žalobu co do částky 1 200 Kč zamítl a žalované uložil povinnost nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů 93 050,08 Kč. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná je výlučným vlastníkem bytového domu na adrese Brno, ul. Jánská č. p. 468 a že smlouvou o nájmu prostoru sloužícího podnikání ze dne 28. 1. 2020 přenechala nájemci, společnosti Fabrics Brno, s.r.o., IČO 07484381, se sídlem Jánská 468/14, 602 00 Brno (dále také jen „nájemce“), do nájmu prostor sloužící k podnikání, a to nebytové prostory – obchodní jednotku a bytovou jednotku o velikosti 2+1 využívanou k administrativním účelům nájemce. Dne 21. 12. 2020 došlo v důsledku ucpané kanalizace v domě k přetečení odpadní vody do prostor sloužících k podnikání nájemce a k poškození látek ve vlastnictví společnosti Ardeko, s.r.o., IČO 27707032, se sídlem Jánská 468/14, 602 00 Brno (dále také jen „společnost Ardeko“) uskladněných tam na základě smlouvy o skladování uzavřené dne 1. 2. 2020 touto společností s nájemcem. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že nájemce uzavřením této smlouvy neporušil své povinnosti nájemce vyplývající ze smlouvy o nájmu ze dne 28. 1. 2020, neboť smlouva o skladování úzce souvisela s jeho provozní činností (prodej látek v najaté obchodní jednotce). Společnost Ardeko byla pro tato rizika pojištěna u žalobkyně, která jí vyplatila pojistné plnění a došlo k přechodu práv na náhradu škody na pojistitele. Žalovaná porušila povinnosti pronajímatele udržovat budovu ve stavu, aby mohla sloužit účelu užívání nájemcem a nevykonávala pro zajištění nerušeného užívání věci po dobu nájmu nad budovou dohled. 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, v němž současně navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti tohoto rozsudku, o němž bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2025, č.j. 25 Cdo 943/2025-184. Namítá, že není žádný právní důvod, proč by měla být jako vlastník věci odpovědná za škody vzniklé na majetku třetích osob, které si mimo sféru jejího vlivu umístily do nemovitosti vlastní věci. Na základě nájemní smlouvy jí vznikl právní vztah s nájemcem a nikoli se společností Ardeko. Nájemní smlouva explicitně uvádí, že nelze dávat do užívání jakýkoli z předmětů pronájmu třetí osobě. Skladovací smlouva uzavřená mezi nájemcem a společností Ardeko, tedy mezi osobami personálně propojenými, nemůže jít k tíži žalované. Tato smlouva byla uzavřena bez její vědomosti a proti její vůli, přičemž jde o zastřené právní jednání o nájmu. Nájemce nepoctivým způsobem obešel žalovanou, umožnil společnosti Ardeko uložit do cizích prostor majetek a tato společnost ani v očekávatelné obezřetnosti nekontaktovala žalovanou, aby se zeptala na zabezpečení a vhodnost takového umístění majetku. Pokud by nebyly látky společnosti Ardeko uloženy v předmětu nájmu, škoda by nevznikla. Argumentem pro rozhodnutí soudů bylo, že se žalovaná měla starat o nemovitost a předkládat revizní zprávy o kontrole potrubí. Jde však o nemovitost žalované a tato povinnost není nikde stanovena. Vlastnictví nejen zavazuje, jak akcentují soudy, ale také opravňuje. Žalovaná vyjádřila vůli vědět, kdo se v její nemovitosti nachází a pokud by nebyla nepoctivě obejita, měla by možnost na situaci reagovat. Mohla například předchozí prohlídkou nemovitosti zjistit, jestli je vůbec způsobilá sloužit ke skladování látek, případně mohla vyjádřit nesouhlas s umístěním majetku třetí osoby v předmětu nájmu. Žalovaná však byla vyloučena z možnosti učinit opatření mající vliv na výši škody anebo její vznik. Nesprávný je rovněž závěr soudů o existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody. Žalovaná žádnou svou povinnost neporušila, vlastnictvím nemovité věci nikoho neobtěžovala a škodní událost byla nahodilou situací, kterou nelze vyloučit ani do budoucna. Neobstojí ani závěr soudů, že vznik újmy je v příčinné souvislosti s porušením obecné prevenční povinnosti, neboť újma by v dané věci nemohla být jejím předvídaným následkem. Výše škody nebyla stanovena znalcem, ale likvidátorem žalobkyně, aniž by bylo postaveno najisto, kolik látek bylo skutečně poškozeno. Přípustnost dovolání žalovaná spatřuje v tom, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu akcentující ochranu vlastnického práva a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které nebyly dosud v praxi dovolacího soudu explicitně vyřešeny. Žalovaná předkládá dovolacímu soudu k vyřešení otázky, zda 1/ je složka vlastnického práva vlastnictví zavazuje postavena nad složku vlastník je oprávněn se svým vlastnictvím libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit a 2/ zda požívá právní ochrany úmyslné (nepoctivé právní jednání) obejití vlastníka věci, který nemohl na situaci reagovat a škodě třetí straně, kterou vyloučil z užívání své věci, zabránit, neboť o skladovací smlouvě nevěděl, neboť byla uzavřena za jeho zády s osobami personálně propojenými. Žalovaná navrhla, aby bylo dovoláním napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že je postaveno na argumentaci, že nájemce porušil své povinnosti z nájemní smlouvy, což však žalovaná začala tvrdit až v podaném odvolání. Po předestření právního názoru soudem prvního stupně došlo k odročení jednání za účelem možného smíru, k němuž nedošlo pro pasivitu žalované, která se následně ani nedostavila na jednání konané dne 14. 4. 2023. Tvrzení žalované, že by nedošlo ke škodě, kdyby v prostorech nájemce neměla společnost Ardeko uskladněny látky, je nadto liché. Ke škodě by nedošlo, kdyby žalovaná nezanedbala svou povinnost dohledu nad kanalizačním potrubím, které je podle § 6 písm. a) nařízení vlády č. 366/2013 Sb. až po výpusť pro napojení potrubí odpadních vod z bytu společnou částí domu. Žalovaná se nemůže zprostit odpovědnosti ve smyslu § 2937 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů tvrzením, že nevěděla o skladování látek v předmětných prostorách. Žalovanou povinnost dohledu tíží, ať jsou v pronajatých prostorách uskladněny látky anebo jsou užívány pro kancelářské účely. Na příčinu vzniku škody nemá vliv, kdo předmět nájmu užíval, lišit by se mohl pouze subjekt, kterému škoda vznikla. Žalobkyně navrhla, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, případně bylo jako nedůvodné zamítnuto. 4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), jednající advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 5. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání p