25 Cdo 972/2000 — Nejvyšší soud

25 Cdo 972/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2002 Spisová značka:25 Cdo 972/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.972.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 432 předpisu č. 40/1964Sb. § 239 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 972/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyň A) D. B. a B) M. V., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) městu P., zastoupenému advokátem, 2) S. a.s., 3) P. P. a.s., zastoupené JUDr. M. S., 4) B. p. s. a.s., zastoupené advokátem, 5) I., š.p. M., 6) JUDr. K. D., správce konkursní podstaty úpadce S., a.s. v likvidaci, 7) P. s. spol. s r. o., 8) S. P., š.p. v likvidácii, zastoupený JUDr. V. L., 9) D. a m., akciová spoločnosť P., 10) S. P., štátny podnik v likvidácii, zastoupený JUDr. L. B., 11) D.-S. P., štátny podnik v likvidácii, zastoupený JUDr. V. L., 12) P. – P. s., a.s., a 13) JUDr. I. J., správce konkursní podstaty úpadce P. s. – g. K. P., š.p. v likvidácii, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 C 133/90, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 1999, č. j. 39 Co 84/99, 85/99-274, takto: Rozsudek městského soudu se ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému městu P., a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 10. 1998, č. j. 14 C 133/90-230, ve výroku týkajícím se tohoto žalovaného, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně A) a B) se domáhaly náhrady škody uvedením rodinného domu v P. , N.T. 51, postaveného na parcele č. 917 k. ú. L., jehož jsou podílovými spoluvlastnicemi, do původního stavu. Škoda na domě, kterou žalobkyně zjistily počátkem srpna roku 1987, jim měla vzniknout v důsledku nadměrného zatížení ulice, v níž se dům nachází, těžkou nákladní dopravou během výstavby R. ú. n. B., realizované V. m. P. (posléze V. ú. s. P.) jako investorem, P. s. P., š. p. jako dodavatelem a Z., s. p. jako projektantem stavby. Žalobkyně v průběhu řízení vzaly zpět žalobu proti Z., s. p. a proti V. ú. s. P. a se souhlasem soudu rozšířily žalobu proti nástupnickým organizacím P. s. P., š. p. [žalovaní 2) – 13)], a proti m. P., jako právnímu nástupci V. ú. s. P. (V. m. P.). Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 23. 3. 1995, č. j. 14 C 133/90-103, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 15. 1. 1997, č. j. 14 C 133/90-135, uložil žalovaným P. P., S. P., S., D. a m. a P. s. – g. k., společně a nerozdílně provést na rodinném domě žalobkyň stavební úpravy uvedené ve výroku žalobního návrhu. Proti žalované V. ú. s. P. soud řízení zastavil a proti žalovanému m. P. žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že původní investor – V. ú. s. P. ke dni rozhodnutí již neexistovala s tím, že do jejích práv a povinností vstoupilo m. P., které bylo podle hospodářské smlouvy zároveň odběratelem stavebních prací stavby R. ú. B. od dodavatele P. s. P. K žádosti žalované V. ú. s. P. o povolení přepravní trasy v souvislosti s výstavbou bylo rozhodnutím odboru dopravy tehdejšího Národního výboru města P. ze dne 16. 7. 1986, č. j. OD-2/6780/86/No, povoleno „užívání veřejných komunikací nad obvyklou míru vlivem zvýšené intenzity tohoto druhu dopravy“, a to kromě jiného i v části ulice N. T. Podle znaleckého posudku P. R., znalce z oboru stavebnictví se zvláštní specializací na stavební konstrukce a statiku, vedl provoz těžkých nákladních automobilů ke škodě na domě žalobkyň. Zvýšenými dynamickými účinky automobilové dopravy totiž dochází k otřesům a ke vzniku mikroskopických trhlinek ve všech konstrukcích objektů; v daném případě došlo k sednutí základů a potrhání základového zdiva proto, že poškozený objekt žalobkyň je založen pouze v úrovni terénu, protože výstavba změnila vlhkostní poměry v podzákladí a snížila únosnost půdy při současném zvýšeném dynamickém zatížení a protože následkem nevhodně provedené komunikace je v ulici stále zvýšená hladina spodní vody. Soud dovodil, že za škody na domě žalobkyň odpovídají společně a nerozdílně právní nástupci původního dodavatele stavby, kterým byly P. s. P., š. p., podle ustanovení § 420 obč. zák. a ohledně m. P. dospěl soud k závěru, že za způsobenou škodu neodpovídá. Tento rozsudek byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 1998, č. j. 39 Co 402/97, 403/97-159, zrušen jako nepřezkoumatelný a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že je třeba zabývat se tím, zda jsou žalobkyně spoluvlastnicemi předmětného domu, ujasnit okruh účastníků a poté náležitě zjistit skutkový stav v otázce, zda vůbec vznikla škoda, zda její náhrada uvedením v předešlý stav je možná a účelná a kdo ze žalovaných a jakým způsobem porušil právní povinnost za situace, kdy využívání komunikace bylo povoleno správním rozhodnutím. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně procesní pochybení, spočívající v tom, že ačkoliv původně druhý žalovaný, P. s. P., š. p., zanikl a žalobkyně rozšířily návrh proti dvanácti novým státním podnikům, soud prvního stupně ohledně těchto subjektů neučinil žádný procesní úkon a nakonec v rozsudku rozhodl vůči pěti z nich, takže opomenul rozhodnout vůči zbývajícím sedmi. Obvodní soud pro Prahu 8, poté, co zastavil řízení proti žalovanému A. a. Y., s. p., a po doplnění řízení ve věci znovu rozhodl částečným a mezitímním rozsudkem ze dne 1. 10. 1998, č. j. 14 C 133/90-230, kterým určil, že žaloba je po právu proti žalovanému m. P., řízení proti žalovanému I., š. p. M. zastavil, žalobu proti žalovaným 2) – 4) a 6) – 13) zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V otázce pasivní legitimace žalovaných vyšel ze zjištění, že na m. P. přešla práva a povinnosti z V. m. P. (V. ú. s. P.), která byla usnesením zastupitelstva m. P. ze dne 3. 9. 1992, č. 19/4, zrušena, a došlo k převodu vlastnictví do majetku m. P. V důsledku univerzální sukcese tak došlo k procesnímu nástupnictví. Soud dále zjistil, že práva a povinnosti bývalého státního podniku P. s. P., vyplývající z jeho stavební činnosti na území m. P., přešla do nově založeného státního podniku P. P., jehož právním nástupcem se dále stala P. P., a.s. Ze znaleckého posudku P. R., dovodil, že ke škodě na rodinném domě žalobkyň došlo vlivem nadměrného zatížení přilehlé místní komunikace těžkou dopravou pro staveniště R. ú. B., které bylo povoleno správním rozhodnutím, zejména rozhodnutím Odboru dopravy NV m. P. ze dne 16. 7. 1986 ve prospěch V. m. P. (V. ú. s. P.). Soud za použití § 8 zák. č. 135/1961 Sb. (silničního zákona) a § 11 odst. 6 prováděcí vyhl. č. 35/1984 Sb., ve spojení s § 135 zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též jen „stavební zákon“), dospěl k závěru, že žalovanému 1) vznikla povinnost uvést sousední stavbu do původního stavu, resp. poskytnout jejímu vlastníku, tedy žalobkyním A) a B), náhradu podle obecných předpisů o náhradě škody. Proti ostatním žalovaným žalobu zamítl z důvodu nedostatku pasivní legitimace. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 8. 1999, č. j. 39 Co 84/99, 85/99-274, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku o zastavení řízení proti žalovanému 5) jej zrušil, a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení, zamítl návrh žalovaného 1) na připuštění dovolání a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle odvolacího soudu je nepochybné, že žalované m. P. je právním nástupcem původně žalované V. m. P. (později V. ú. s. P.), zrušené ke dni 31. 12. 1992, přičemž veškerá práva a závazky tímto dnem přešly podle § 31 odst. zák. č. 576/1990 Sb. právě na m. P. jako na zřizovatele. Vzhledem k tomu, že šlo o jednání právem povolené, a chybí zde znak protiprávnosti jakožto jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku, odvolací soud dovodil odpovědnost žalované za škodu podle předpisů správního práva (§ 135 odst. 2 zák. č. 50/1976 Sb.). Soud prvního stupně tedy správně rozhodl, že žaloba proti žalovanému 1) je co do základu po právu, a zbývající žalovaní nejsou pasivně legitimováni. Návrh žalovaného 1) na připuštění dovolání odvolací soud zamítl s tím, že otázka právního nástupnictví V. m. P. (V. ú. s. P.), ani otázka odpovědnosti žalovaného 1) vyplývající z § 135 odst. 2 stavebního zákona, není takovou právní otázkou, jejíž výklad by nebyl v judikatuře ustálen, nebo jejíž posouzení by bylo odlišné oproti konstantní judikatuře. Proti tom