26 Cdo 1455/2015 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1455/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 9. 2015 Spisová značka:26 Cdo 1455/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1455.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní úkony Smlouva nájemní Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 663 obč. zák. § 37 odst. 1 obč. zák. § 667 odst. 1 obč. zák. § 665 odst. 1 obč. zák. § 682 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1455/2015 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce J. D., B., zastoupeného JUDr. Vlastislavem Jarošem, advokátem se sídlem v Chodově, Lesní 994, proti žalované obci Březová, se sídlem v Březové, Hamerská 104/38, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 2056/3a, o zaplacení částky 359.390,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 472/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. listopadu 2014, č. j. 13 Co 309/2014-492, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 359.390,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroků z prodlení). V rámci vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě zejména uvedl, že jako nájemce měl od žalované jako pronajímatelky už od roku 1991 pronajatý – za účelem zřízení a udržování arboreta – „pozemek p. č. 96/1 v k. ú. a obci B., zapsaný na LV č. 1 u Katastrálního úřadu pro Karlovarský Kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary“ (dále též jen „předmětný pozemek“, resp. „pozemek“), že pro naplnění účelu nájmu vysázel na pozemku v rámci sjednaného způsobu jeho užívání trvalé porosty a uskutečnil venkovní úpravy, čímž pozemek zhodnotil, a že znaleckým posudkem, jejž si nechal vypracovat před podáním žaloby, byla výše tohoto zhodnocení stanovena právě částkou 359.390,- Kč. Dodal, že jelikož se žalovaná nezavázala k úhradě nákladů spojených se zřízením arboreta, domáhá se zaplacení uvedené částky z titulu protihodnoty toho, o co se v důsledku odsouhlasené změny zvýšila hodnota pronajaté věci (§ 667 odst. 1 věta čtvrtá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“). K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 13. prosince 2012, č. j. 13 Co 350/2012-315, zrušil v pořadí první (vyhovující) rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech (soudu prvního stupně) ze dne 19. března 2012, č. j. 16 C 472/2008-289, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. června 2014, č. j. 16 C 472/2008-464, opětovně žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci (do tří dnů od právní moci rozsudku) částku 359.390,- Kč s tam uvedenými úroky z prodlení (výrok I.). Zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.). K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 25. listopadu 2014, č. j. 13 Co 309/2014-492, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I. vyjma části přisouzených úroků z prodlení, v níž ho tam uvedeným způsobem změnil (výrok I.). Dále ho potvrdil v nákladovém výroku II. (výrok II.) a změnil ve výroku III. o nákladech řízení státu (výrok III.). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok IV.). Z provedených důkazů zjistil shodně se soudem prvního stupně následující skutkový stav. Žalovaná (vlastnice pozemku) jako pronajímatelka a žalobce jako nájemce uzavřeli (na návrh sepsaný žalovanou) naposledy dne 28. května 1996 nájemní smlouvu (dále jen „Nájemní smlouva“), jejímž předmětem zamýšleli učinit předmětný pozemek, avšak vinou zřejmé písařské chyby jej označili jako „pozemek (nebo jeho část) parc. číslo 92/1 ve výměře 774 m2 zapsaný na LV č. 1 k. ú. B.“. Dohodnutým účelem nájmu bylo zřízení a udržování arboreta. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. prosince 2016 a bylo možno ji vypovědět „výpovědí z obou stran dle občanského zákoníku, § 676 – 680“. Žalovaná této možnosti využila a nájemní poměr předčasně ukončila k 31. červenci 2004 výpovědí danou žalobci dopisem ze dne 22. dubna 2004, jejž mu doručila následující den. Žalobce za trvání nájemního poměru zřídil na pozemku v souladu s dohodnutým účelem nájmu arboretum (tak, že na něm vysázel trvalé porosty a vybudoval venkovní úpravy jako jezírka, skalky apod.). Tím pozemek zhodnotil, přičemž výše tohoto zhodnocení odpovídala (podle znaleckého posudku ustanoveného znalce Ing. Daniela Balína – dále jen „znalecký posudek“) ke dni 31. července 2004 částce 5.061.722,- Kč. Na tomto skutkovém základě odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – především dovodil, že Nájemní smlouva je navzdory chybnému označení předmětu nájmu platná. V této souvislosti odkázal zejména na své zrušující usnesení vydané v této věci, v němž mimo jiné konstatoval, že „za situace, kdy k platnosti smlouvy o nájmu pozemku není vyžadována písemná forma a zároveň za pomoci interpretačního pravidla upraveného v ustanovení § 35 o.z. bylo možno dovodit, jaká byla vůle stran v okamžiku uzavření smlouvy, kterou navíc koncipoval pronajímatel (žalovaná...), tj. pronájem pozemku č. 96/1 o výměře 774 m2 (podle záznamu podrobného vyměření změn k výpočtu plochy pro pronájem z roku 1992 zpracovaného Střediskem geodézie v Karlových Varech), pak pokud pronajímatelem v poslední smlouvě o nájmu pozemku bylo nesprávně uvedeno parc. č. 92/1 namísto parc. č. 96/1, … z této skutečnosti nebylo možno dovodit neplatnost smlouvy, neboť obě strany byly srozuměny s tím, o jaký pozemek se jedná, a i co se týče výměry, z geometrického zaměření bylo možno dovodit, o jakou část pozemku se v Nájemní smlouvě jednalo“. Dále rovněž dovodil, že trvalé porosty a venkovní úpravy tvořící arboretum se staly součástí předmětného pozemku jako věci hlavní (§ 120 obč. zák.); proto náleží žalované, která pozemek vlastní (zde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu z 26. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 4526/2007, vydané v související věci týchž účastníků řízení). V návaznosti na to uzavřel, že podle ustanovení § 667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák. vzniklo žalobci vůči žalované právo na zaplacení částky 5.061.722,- Kč, o níž se ke dni 31. července 2004, kdy skončil nájemní poměr účastníků, zvýšila hodnota předmětného pozemku oproti stavu na počátku nájmu. Podle jeho názoru je tomu tak proto, že žalobce na něm vybudoval arboretum „v souladu s účelem Nájemní smlouvy a tudíž se souhlasem žalované“, která se nezavázala k úhradě nákladů s tím spojených. Za této situace vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ohledně žalované částky s poukazem na to, že žalobce má podle citovaného ustanovení právo na mnohem vyšší plnění, než kterého se v řízení domáhal. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Předně nesouhlasila s názorem, že Nájemní smlouva je navzdory chybnému označení předmětu nájmu platná. Měla za to, že v tomto ohledu odvolací soud vyřešil otázku platnosti uvedené smlouvy v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, konkrétně s právními názory vyjádřenými v jeho rozsudcích z 23. ledna 2007, sp. zn. 30 Cdo 2105/2006, z 25. února 2010, sp. zn. 30 Cdo 1485/2008, a z 22. února 2012, sp. zn. 22 Cdo 1124/2010, a dále také v rozhodnutí uveřejněném pod C 686 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu. Podle jejího mínění chybné vymezení předmětu nájmu (v tomto případě záměna pozemku parc. č. 96/1 o výměře 1.564 m2 za pozemek p. č. 92/1 o výměře 774 m2) ve skutečnosti činí Nájemní smlouvu objektivně neurčitou a tudíž absolutně neplatnou podle § 37 obč. zák. V této souvislosti zdůraznila, že určitost projevu vůle nelze posuzovat ze subjektivního hlediska jednajících osob, a připomněla, že výkladem podle § 35 odst. 2 obč. zák. nelze již jednou učiněný projev vůle doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat. Vyjádřila přesvědčení, že z tohoto úhlu pohledu nebylo údaji obsaženými v Nájemní smlouvě postaveno najisto, která část zemského povrchu má být předmětem nájmu, neboť i když byla označena jako „pozemek parc. č. 92/1“, žalobce ve skutečnosti užíval „pozemek parc. č. 96/1“. Za tohoto stavu však vzbuzuje důvodné pochybnosti o předmětu nájmu rovněž okolnost, že žalobci byla přenechána do užívání plocha o výměře 774 m2, byť pozemek, který sk