26 Cdo 1502/2006 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1502/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 7. 2007 Spisová značka:26 Cdo 1502/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.1502.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1502/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně       Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové, ve věci žalobkyně Ing. B. V., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. V., zastoupenému advokátem, o zrušení práva společného užívání bytu a o úpravu užívání bytu, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 4 C 167/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2005, č. j. 23 Co 348/2005-113, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.220,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha – západ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 4. 2005, č. j. 4 C 167/2004-86, výrokem I. upravil užívání družstevního bytu I. kategorie,            o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 1. poschodí domu č.p. 1626 v R. u P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) oběma účastníky způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku, uložil jim povinnost stanovený způsob užívání navzájem strpět (výrok II.), zrušil právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu (výrok III.), určil, že výlučnou nájemkyní bytu a výlučnou členkou družstva bude žalobkyně (výrok IV.), uložil žalovanému byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního bytu (výrok V.), a zamítl vzájemný návrh žalovaného na vyklizení žalobkyně z bytu (výrok VI.); dále rozhodl o nákladech řízení (výrok VII). K odvolání žalobkyně směřujícímu proti výroku VI. a VII., a k odvolání žalovaného směřujícímu proti výrokům III. až VII., Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 8. 11. 2005, č. j. 23 Co 348/2005-113, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o nákladech řízení; jinak jej v napadených výrocích  potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že manželství účastníků uzavřené dne 20. 11. 1987, bylo pravomocně rozvedeno ke dni     3. 3. 2004, že dvě nezletilé děti účastníků byly pro dobu po rozvodu svěřeny do výchovy matky (žalobkyně), že žalovaný podal dne 24. 6. 1986 přihlášku do Stavebního bytového družstva S. – H. (dále „S. B. D. S.“ nebo „předmětné družstvo“), že na přihlášce je uvedeno, že bylo doplaceno 3.000,-, 200,- a 60,- Kč, že téhož dne požádal žalovaný o zařazení do pořadníku uchazečů o byt, že mu byla poskytnuta jeho tehdejším zaměstnavatelem půjčka na úhradu členského podílu ve výši 17.000,- Kč (splatná dne 14. 1. 1987), že družstevní bytová výstavba v ulici, v níž se nachází předmětný byt, byla prováděna svépomocí, že dne 11. 2. 1988 byla mezi žalovaným a předmětným družstvem uzavřena smlouva, v níž bylo dohodnuto, že do tohoto data bude uhrazena peněžní částka členského podílu ve výši 20.000,- Kč a žalovaný odpracuje na stavbě hodnotu osobního plnění na členský podíl minimálně 3.000 hodin, a že 1. 3. 1993 byla mezi týmiž subjekty uzavřena dohoda o odevzdání a převzetí předmětného bytu. Dále vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za zjištěno z obsahu stanov S. B. D. S., přijatých dne 14. 10. 1975, odpovídajících Vzorovým stanovám stavebního bytového družstva – typu B, že podle článku 14 písm. c) má člen družstva právo na přidělení družstevního bytu do osobního užívání, splatí-li členský podíl ve lhůtě stanovené představenstvem, a že u svépomocné výstavby vzniká členu toto právo úhradou splatné peněžní částky členského podílu a uzavřením písemné smlouvy o jiném plnění mezi ním a příslušným orgánem družstva. Zjištěný skutkový stav posoudily soudy obou stupňů podle ustanovení § 175 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991 (dále též „občanský zákoník“) a stanov předmětného družstva v té době účinných (nikoliv stanov následně přijatých dne 30. 11. 1998) a dospěly k závěru, že žalovanému vzniklo právo na přidělení družstevního bytu dnem 11. 2. 1988, kdy byla po splacení peněžní částky členského podílu uzavřena mezi ním a předmětným družstvem smlouva o tzv. jiném plnění, tedy již za trvání manželství účastníků. Za této situace vzniklo oběma účastníkům uzavřením dohody o odevzdání a převzetí bytu právo společného užívání bytu manžely (následně transformované na jejich právo společného nájmu bytu manžely) a spolu s tím i jejich společné členství v družstvu. Protože po rozvodu manželství se účastníci nedohodli o dalším užívání bytu, byly splněny podmínky pro zrušení tohoto jejich práva ve smyslu ustanovení § 705 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku v tehdy platném znění, tj. ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.). Pokud jde o určení dalšího nájemce bytu dle § 705 odst. 3 obč. zák., odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že základním hlediskem je hledisko zájmu nezletilých dětí účastníků, které byly svěřeny pro dobu po rozvodu do výchovy žalobkyně. Současně v její prospěch zohlednil i hledisko majetkových poměrů účastníků, když žalobkyně má na rozdíl od žalovaného (na něhož bylo vydáno 5 exekučních příkazů) dostatek finančních prostředků na to, aby vyrovnala jeho majetkový nárok z titulu vypořádání členského podílu v družstvu. Vzhledem k tomu shledal správným závěr soudu prvního stupně, že další nájemkyní bytu a členkou družstva bude žalobkyně; za tohoto stavu nepovažoval za rozhodné stanovisko pronajímatele – S. B. D. S., k němuž soud prvního stupně nepřihlédl, neboť je považoval za osobní stanovisko předsedy družstva (doporučující, aby výlučným uživatelem byl žalovaný), nikoliv za stanovisko právnické osoby přijaté kvalifikovaným způsobem (představenstvo družstva žádný závěr k žádosti soudu nepřijalo). Závěrem odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že povinnost žalovaného k vyklizení bytu je nutno podle § 712 odst. 3 věty druhé obč. zák. vázat na zajištění náhradního bytu, neboť nebyly shledány důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání náhradního ubytování. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost odůvodnil podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatněné dovolací důvody označil odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Namítl, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný „pro nedostatek důvodů v základním skutkovém zjištění o zájmu nezletilých dětí…“, a že se soudy obou stupňů nevypořádaly se zásluhami žalovaného o získání bytu. Dovolatel má za to, že rozsudek odvolacího soudu (soudu prvního stupně) je založen na nesprávném právním posouzení zejména těchto otázek: 1. vzniku společného členství v případě tzv. svépomocné výstavby,         2. právní povahy vzorových stanov S. B. D. a právní povahy usnesení vlády ČSR,              3. právního následku rozporu stanov bytového družstva s výslovným a kogentním ustanovením občanského zákoníku o vzniku práva na přidělení družstevního bytu a okamžikem splacení členského podílu, 4. přípustnosti změny formy výlučného členství v bytovém družstvu na společné členství za trvání manželství na základě další určité hmotněprávní skutečnosti v rozporu s ustanovením § 143 obč. zák. a bez náhrady, a       5. náležitostmi stanoviska pronajímatele ve smyslu ustanovení § 705 odst. 3 obč. zák. Dovolatel rekapituluje jednotlivé časové údaje od vzniku svého členství v předmětném družstvu do uzavření smlouvy o tzv. jiném plnění, cituje ustanovení § 508 odst. 2, § 154 odst. 2 a § 176 odst. 1 občanského zákoníku a dalších  právních předpisů, články 8, 9 a 14 písm. c) stanov družstva a dovozuje, že z uvedených ustanovení stanov jednoznačně vyplývá, že mu vzniklo právo na přidělení družstevního bytu do osobního užívání na základě jeho zařazení do pořadníku a splacení členského podílu, tj. před uzavřením manželství účastníků. Dovolatel dále vyjadřuje názor, že Vzorové stanovy bytových družstev vydané na základě ustanovení § 508 odst. 2 občanského zákoníku (které neměly povahu obecně závazného právního předpisu), ani stanovy jednotlivých bytových družstev nemohou být v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku (§ 154 odst. 2) o vzniku práva na přidělení družstevního bytu a nemohou rozšiřovat důvody pro vznik společného členství manželů v družstvu. Odvolacímu soudu (soudu prvníh