26 Cdo 1900/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1900/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 10. 2024 Spisová značka:26 Cdo 1900/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.1900.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 1208 písm. i) o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1900/2024-320 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatelů a) J. Š., a b) A. Š., zastoupených Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1024/66a, za účasti XY a XY, XY - společenství vlastníků jednotek, zastoupeného JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 1965/13a, o neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 141/2020, o dovolání účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 4. 2024, č. j. 5 Cmo 38/2023-278, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 4. 2024, č. j. 5 Cmo 38/2023-278, se ve výrocích II, III a IV, zrušuje a věc se vrací v uvedeném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Návrhem podaným u Krajského soudu v Brně (soudu prvního stupně) dne 11. 6. 2020 (dále jen „Návrh“) se navrhovatelé domáhali vyslovení neplatnosti usnesení č. 1, 2 a 3 přijatých mimo zasedání shromáždění účastníka XY a XY, XY – společenství vlastníků jednotek (dále jen „Společenství“) na základě návrhu výboru Společenství zveřejněného dne 10. 4. 2020 (dále jen „napadená usnesení“, resp. „usnesení č. 1, 2 a 3“). Uvedli, že nebyly splněny zákonné předpoklady k přijímání napadených usnesení mimo zasedání shromáždění vlastníků a že usnesení č. 1 je nesrozumitelné a usnesení č. 2 se příčí zákonnému zákazu, podle něhož společenství vlastníků jednotek nesmí zajišťovat dluhy třetích osob. Shromáždění Společenství jím vyslovilo souhlas se slibem odškodnění (ve znění předloženém v příloze návrhu usnesení – dále jen „Slib odškodnění“) určeným pro společnost KALAHA a.s., IČO 25562151, a s pověřením výboru tento slib podepsat, a (současně) s pověřením výboru k udělení pokynu jmenované společnosti pokračovat v práci na stavbě „OPRAVA A MODERNIZACE BYTOVÉHO DOMU XY“ dle pravomocného rozhodnutí o schválení stavebního záměru (stavebního povolení) Úřadu městské části města Brna, Brno – Nový Lískovec, sp. zn. MCBNLI/07412/2018/OSV/Bl, č. j. MCBNLI/03802/2019/OSV/Bl, ze dne 21. 5. 2019, v právní moci od 29. 6. 2019, a projektové dokumentace ověřené ve společném územním a stavebním řízení. 2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 1 Cm 141/2020-101, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 22. 6. 2022, č. j. 1 Cm 141/2020-110, zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení č. 1 a 2 (výrok I), zastavil řízení (v důsledku částečného zpětvzetí Návrhu) ohledně usnesení č. 3 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III) a o povinnosti navrhovatelů zaplatit tam stanovený soudní poplatek (výrok IV). 3. Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 4. 2023, č. j. 5 Cmo 38/2023-145, rozsudek soudu prvního stupně (ve znění doplňujícího usnesení) potvrdil v zamítavém výroku I (výrok I), změnil ve výrocích III a IV (výroky II a III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV). 4. K dovolání navrhovatelů Nejvyšší soud (dovolací soud) usnesením ze dne 21. 2. 2024, č. j. 26 Cdo 3168/2023-208, usnesení odvolacího soudu zrušil ve výrocích I, II a IV, a v uvedeném rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. 5. V dalším řízení odvolací soud usnesením (v pořadí druhým) ze dne 18. 4. 2024, č. j. 5 Cmo 38/2023-278, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I, jíž byl zamítnut návrh na určení neplatnosti usnesení č. 1 (výrok I), a změnil ve zbylé části téhož výroku tak, že na usnesení č. 2 se hledí, jako by nebylo přijato, neboť o rozhodnutí shromáždění nejde (výrok II – dále též jen „měnící výrok“). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV). 6. K odůvodnění měnícího výroku zejména uvedl, že záležitosti, o nichž bylo rozhodnuto usnesením č. 2, spadají do tzv. zbytkové působnosti statutárního orgánu právnické osoby (§ 163 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020– dále jen „občanský zákoník“, resp. „o. z.“), tj. v tomto případě do působnosti výboru Společenství, a jelikož si je shromáždění nevyhradilo k rozhodování, rozhodlo o nich i přesto, že nepatří do jeho působnosti. Poté, co shromáždění Společenství rozhodlo o provedení revitalizace domu a schválilo příslušnou smlouvu o dílo, bylo pouze v působnosti výboru jako statutárního orgánu Společenství naplňovat dříve přijatá usnesení shromáždění, a tedy i rozhodovat o pokračování provádění schválené revitalizace domu. Stejně tak byl výbor jako statutární orgán oprávněn učinit i všechna právní jednání sledující naplnit přijatá usnesení shromáždění vlastníků, a to včetně případného slibu odškodnění. Udělení takového slibu nespadá do působnosti shromáždění, neboť nepředstavuje zatížení nemovitosti, nabytí, zcizení nebo zatížení movitých věcí, uzavření smlouvy o úvěru, ani zřízení zástavního práva, tedy žádnou z v úvahu přicházejících záležitostí, jež § 1208 o. z. (jakož i stanovy Společenství) svěřuje do působnosti shromáždění vlastníků. Dále odvolací soud zdůraznil, že působnost shromáždění není bez dalšího založena již samotným udělením určitého pokynu výboru (odsouhlasením konkrétního jím zamýšleného postupu), a podotkl, že pokud by si měl statutární orgán nechat odsouhlasit veškerá právní jednání, ke kterým míní či je nucen v rozsahu zbytkové působnosti přistoupit, fakticky by jej nebylo vůbec zapotřebí, jelikož jeho působnost by ve výsledku vykonávalo shromáždění vlastníků, třebaže to není jeho účelem. Poukázal rovněž na to, že právní úprava společenství vlastníků neupravuje a neumožňuje obdobný režim, jaký pro poměry kapitálových společností stanoví § 51 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. o. k.“), jenž připouští, že člen statutárního orgánu kapitálové společnosti může požádat nejvyšší orgán obchodní korporace o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení. Z vyložených důvodů dospěl k závěru, že na usnesení č. 2 je nutno hledět, jako by nebylo přijato (§ 1221 ve spojení s § 245 o. z.), a že za této situace je podle § 90 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), povolán i bez návrhu vyslovit, že o rozhodnutí shromáždění nejde. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník (Společenství) dovolání, jímž výslovně napadl jeho měnící výrok. Přípustnost dovolání opřel o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Nesouhlasil s názorem, že právní úprava společenství vlastníků neumožňuje výboru obrátit se na shromáždění s žádostí o udělení pokynu. Zdůraznil, že občanský zákoník takový postup nezakazuje, a doplnil, že zákaz udělování pokynů statutárnímu orgánu podle úpravy platné pro kapitálové společnosti, z nějž je ustanovení § 51 odst. 2 z. o. k. výjimkou, nedopadá ani na družstva, včetně družstev bytových, která jsou pojmově společenství vlastníků nejbližší (§ 727 z. o. k.). Zastával stanovisko, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda výbor společenství vlastníků může požádat shromáždění o udělení pokynu a zda je pak shromáždění oprávněno výboru na jeho žádost takový pokyn udělit. Navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu ve výroku II tak, že „rozsudek“ soudu prvního stupně v části týkající se usnesení č. 2 potvrdí, nebo aby napadené usnesení v odpovídajícím rozsahu zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným– účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). 9. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky (vyplývající z obsahu dovolání), zda záležitosti, o nichž Společenství rozhodlo usnesením č. 2, tedy vyslovení souhlasu se Slibem odškodnění a s pověřením výboru tento Slib podepsat a (současně) s pověřením výboru k udělení pokynu zhotoviteli díla pokračovat v práci na stavbě, spadaly do působnosti shromáždění vlastníků. Uvedená otázka dosud nebyla ve všech s