Nejvyšší soud 26 Cdo 202/2026 – Návrhu na zrušení usnesení shromáždění Společenství vlastníků XY
Nejvyšší soud · 10. 3. 2026
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na zrušení usnesení shromáždění Společenství vlastníků XY proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2025.
Předmět sporu: návrhu na zrušení usnesení shromáždění Společenství vlastníků XY.
O co šlo: Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 62 Cm 205/2024-78, neprominul navrhovatelce d) zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání stanovené usnesením ze dne 15. 5. 2025, č. j. 62 Cm 205/2024-62.
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá.
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové, ve věci navrhovatelů a) K. Č., b) L. R., c) M. R., všech zastoupených Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 2243/7, a d) Z. V., zastoupené JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, za účasti Společenství vlastníků XY, zastoupeného Mgr. Ivou Jermanovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Lumiérů 579/36, o návrhu na zrušení usnesení shromáždění Společenství vlastníků XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Cm 205/2024, o dovolání navrhovatelky d) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2025, č. j. 11 Cmo 23/2025-98, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 62 Cm 205/2024-78, neprominul navrhovatelce d) zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání stanovené usnesením ze dne 15. 5. 2025, č. j. 62 Cm 205/2024-62.
K odvolání navrhovatelky d) Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 22. 8. 2025, č. j. 11 Cmo 23/2025-98, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Dovolání navrhovatelky d) (dovolatelky) proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není z níže uvedených důvodů přípustné podle § 237 o. s. ř.
K argumentaci obsažené v doplnění dovolání ze dne 23. 2. 2026 přitom dovolací soud nepřihlížel, neboť vymezení důvodu dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 242 odst. 4 o. s. ř.).
Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020) je ustálena v názoru, že lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“) je propadnou soudcovskou lhůtou podle § 55 o. s. ř. procesní povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19, bod 32).
Takovou lhůtu může předseda senátu prodloužit jen před jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu (§ 55 o. s. ř. věta druhá, § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb.), případně lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle § 9 odst. 4 písm. c) citovaného zákona včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny nemohl účastník poplatek dosud zaplatit (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 1335/18, bod 9).
Prominutí zmeškání lhůty s účinky podle § 58 o. s. ř. přichází v úvahu pouze u lhůt zákonných, nikoliv soudcovských podle § 55 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 544/2001, ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3773/2008, či ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4629/2018).
Jestliže tedy odvolací soud v projednávané věci dovodil, že u propadné soudcovské lhůty podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. nepřichází prominutí jejího zmeškání v úvahu, neodchýlil se od (výše uvedené) ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 3. 2026
Mgr. Lucie Jackwerthová
předsedkyně senátu