26 Cdo 2077/2011 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2077/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 7. 2012 Spisová značka:26 Cdo 2077/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.2077.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Nájem nebytových prostor Odstoupení od smlouvy Výpověď smlouvy Dotčené předpisy:§ 663 obč. zák. § 48 odst. 1 obč. zák. § 679 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 8. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2077/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce HIMALAYA Svatý Petr, se sídlem Libuň, Svatý Petr 58, IČ: 26536498, zastoupeného JUDr. Františkem Divišem, advokátem se sídlem Litoměřice, Okružní 15, proti žalované BERLIN - LUHAČOVICE, spol. s r. o., se sídlem Krásná Lípa, Krásný Buk 59, IČ: 64650847, zastoupené Mgr. Martou Hrubešovou, advokátkou se sídlem Rybniště, Nová Chřibská 2, o zaplacení částky 1.680.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 49/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. dubna 2010, č. j. 29 Co 655/2009-164, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. dubna 2010, č. j. 29 Co 655/2009-164, a rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. února 2009, č. j. 13 C 49/2006-124, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila z titulu náhrady škody částku 1.680.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tvrzením, že listinou ze dne 15. května 2003 s názvem „Ukončení pronájmu nebytových prostor“ (dále též jen „listina ze dne 15. května 2003“) žalovaná protiprávně ukončila nájemní poměr k tam označeným nemovitostem (dále jen „nemovitosti“) vzniklý nájemní smlouvou ze dne 1. dubna 2002 (dále též jen „Nájemní smlouva“), v důsledku čehož mu ušel zisk v žalované částce, jehož mohl dosáhnout dalším provozováním „pronajatého penzionu“ jen za období od 15. května 2003 do 30. září 2003. Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) rozsudkem (pro uznání) ze dne 14. července 2006, č. j. 13 C 49/2006-38, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří měsíců od právní moci rozsudku částku 1.680.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. října 2003 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 29 Co 268/2007-80, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 3. února 2009, č. j. 13 C 49/2006-124, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 13. dubna 2010, č. j. 29 Co 655/2009-164, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Po zopakování dokazování v odvolacím řízení přečtením Nájemní smlouvy a listiny ze dne 15. května 2003 vyšel odvolací soud shodně se soudem prvního stupně z následujícího skutkového stavu. Žalovaná jako pronajímatelka a žalobce jako nájemce uzavřeli dne 1. dubna 2002 smlouvu o nájmu nemovitostí na dobu neurčitou za nájemné v měsíční částce 5.000,- Kč v období od 1. října do 28. února a 15.000,- Kč v období od 1. března do 30. září. V Nájemní smlouvě se nájemce dále zavázal k „pojištění nemovitostí proti živelným pohromám, krádežím a škodám způsobeným třetí osobou“ a – jelikož projevil zájem o koupi nemovitostí – k zaplacení první splátky na kupní cenu do 31. prosince 2002 a k zaplacení zbytku kupní ceny do 30. června 2003. V § 2 Nájemní smlouvy označeném „Výpověď smlouvy“ si její účastníci rovněž dohodli, že „pokud by nájemce ani po opakované výzvě neplnil jednotlivé nebo celkové povinnosti dané touto smlouvou v časovém termínu do 2 měsíců, popř. by nájemce neplnil základní povinnost platby nájemného a byl tak ve dvouměsíčním prodlení, má pronajímatel právo nájemný objekt převzít“. V listině ze dne 15. května 2003 žalovaná oznámila žalobci, že – i z důvodů nezaplacení nájemného za únor a duben 2003 a neuhrazení pojistného proti živelným pohromám – „dnem 15. května 2003 s okamžitou platností končí pronájem nemovitostí v katastrálním území K. L.“. Žalobce nezaplatil – s dvouměsíčním prodlením – nájemné za únor 2003 a neprokázal zaplacení pojistného proti živelným pohromám, krádežím a škodám způsobeným třetí osobou. Na takto zjištěném skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že Nájemní smlouvou byl mezi účastníky platně založen nájemní vztah k nemovitostem (§ 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v době uzavření Nájemní smlouvy – dále jen „obč. zák.“), který mohl být ukončen odstoupením (§ 48 odst. 1 obč. zák.), jak vyplývá z možnosti odstoupení od smlouvy dohodnuté v § 2 Nájemní smlouvy. Protože byly naplněny dohodnuté podmínky odstoupení od smlouvy (žalobce nezaplatil s dvouměsíčním prodlením nájemné za únor 2003 a neprokázal úhradu pojištění), žalovaná listinou ze dne 15. května 2003 platně odstoupila od Nájemní smlouvy a není tudíž naplněn základní předpoklad náhrady škody, a sice porušení právní povinnosti žalovanou. Za této situace odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Především uvedl, že z § 2 Nájemní smlouvy nemůže vyplynout právní závěr, že její účastníci si dohodli možnost odstoupení od smlouvy ve smyslu § 48 odst. 1 obč. zák. Měl za to, že v § 2 Nájemní smlouvy, a to i ve spojení s jeho označením, je upravena možnost jejího ukončení výpovědí ze zákonných důvodů a po uplynutí výpovědní lhůty. Následně vysvětloval, z jakého důvodu nebylo zaplaceno nájemné za únor 2003, a namítl, že z platby do 15. dubna 2003 v částce 15.000,- Kč si měla žalovaná započítat částku 5.000,- Kč na dlužné nájemné za únor 2003, popřípadě že na toto dlužné nájemné měla použít kauci (viz § 3 Nájemní smlouvy). Dále uvedl, že „neznal obsah existující pojistné smlouvy, nebyl mu vystaven doklad na již uhrazené pojistné, nebyl majitelem předmětné nemovitosti a s ohledem na pojistné období nebyl ani důvod toto (časově) řešit“. Poté rovněž namítl, že „postupem žalovaného vůči žalobci, a to jednostranným odstoupením od předmětné nájemní smlouvy, došlo k porušení ust. § 39 obč. zák. a jde o neplatný právní úkon“, neboť „k tomu došlo jednostranně a v rozporu s uvedeným smluvním ujednáním, a to za situace, kdy odpovědný stat. zástupce předseda sdružení J. K. byl na zahraniční horolezecké expedici a zastupoval jej jeho věci neznalý syn“; podle jeho názoru ho měla žalovaná „vyzvat k odstranění porušování předmětné smlouvy“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že ve smyslu dohodnuté možnosti řádně odstoupila od Nájemní smlouvy. Poté vyvracela správnost použitých dovolacích námitek a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, popřípadě zamítnuto, bude-li shledáno přípustným. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. (ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11). Podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nemůže být dovolání přípustné. Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 29 Co 268/2007-80, dospěl – na rozdíl od soudu prvního stupně – k závěru, že v daném případě nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznán