26 Cdo 213/2007 — Nejvyšší soud

26 Cdo 213/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2008 Spisová značka:26 Cdo 213/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.213.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 14 písm. b) předpisu č. 42/1992Sb. § 14 písm. c) předpisu č. 42/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 213/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce K. F., zastoupeného advokátem, proti žalované Z. s. D., a. s., zastoupené advokátem, o zaplacení 1.076.320,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 183/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. září 2006, č. j. 8 Co 1792/2006-571, ve znění opravného usnesení ze dne 10. října 2006, č. j. 8 Co 1792/2006-583, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. září 2006 č. j. 8 Co 1792/2006-571, ve znění opravného usnesení ze dne 10. října 2006, č. j. 8 Co 1792/2006-583, se v napadeném výroku pod bodem II., kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. ledna 2006, č. j. 30 C 183/2002-513, tak, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobci 259.209,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 12. 7. 2000 do zaplacení, a v závislých výrocích o nákladech řízení pod body III. a IV., zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 1. 2006, č. j. 30 C 183/2002-513, uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 51.931,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 12. 7. 2000 do zaplacení (výrok I.), současně zamítl žalobu co do částky 1.024.389,80 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 12. 7. 2000 do zaplacení (výrok II.) a výroky pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že rozsudkem Lidového soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 1953, sp. zn. 1 T 5/53, byl otec žalobce K. F., odsouzen pro trestný čin ohrožení jednotného hospodářského plánu, že mu byl mimo jiné uložen trest propadnutí celého jmění, že v důsledku toho připadla státu jedna ideální polovina zemědělské usedlosti J. čp. 15, kterou měl K. F. ve vlastnictví společně s manželkou K. F., že na základě předávacích protokolů ze dne 18. 9. 1953 a ze dne 23. 12. 1955 byly provozní, hospodářské a obytné budovy tvořící zemědělskou usedlost spolu s pozemky o rozloze 21,3494 ha a s živým a mrtvým inventářem předány tehdejšímu JZD J., že za jednu ideální polovinu živého inventáře po K. F. zaplatilo JZD J. státu 6.450,- Kč, že zbývající ideální polovina živého a mrtvého inventáře byla vnosem jeho manželky K. F. do zemědělského družstva, že v roce 1969 byl otec žalobce částečně rehabilitován podle zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci ve znění zákona č. 70/1970 Sb., a byla mu vrácena jedna polovina obytné části usedlosti čp. 15 v J. a jedna polovina stavební parcely a jedna polovina zahrady (pouze v rozsahu, který odpovídal osobnímu vlastnictví), že k vrácení dalšího majetku zejména hospodářských budov, živého a mrtvého inventáře nedošlo, že K. F. zemřel, že K. F. zemřela, že zanechala dvě děti, a to žalobce a jeho sestru K. E., že rozhodnutím Státního notářství v Č. B. ze dne 17. 10. 1986, č. j. D 691/86-59, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 11. 8. 1992, č. j. 1D 691/86-65, byla schválena dohoda dědiců, podle které K. E. převzala jednu polovinu zemědělských a lesních pozemků v užívání organizace, že usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 1990, č. j. 1 Rt 1119/90-15, bylo rozhodnuto, že otec žalobce byl účasten rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci ve znění pozdějších předpisů, že na základě rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 1994, č. j. OPÚ/R-893/94/842/92-1, se stali spoluvlastníky jedné ideální poloviny pozemků zapsaných v pozemkové knize v knihovních vložkách č. 15 a č. 389 pro katastrální území J. o výměře 20,7791 ha (odňaté K. F., nar. 21. 3. 1901) žalobce a jeho sestra K. E., každý z nich jednou čtvrtinou vzhledem k celku, že z dříve odňaté parcely č. 34 - zahrady o výměře 3.269 m2 byla geometrickým plánem č. 77-10/95 oddělena část o výměře 334 m2 a zapsána jako nově vzniklé parcely č. 34/6 a 34/7 a na základě rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Č. B. ze dne 26. 6. 1996, č.j. OPÚ/R-934/94/842/92-6, se stali spoluvlastníky těchto nově vzniklých parcel žalobce a jeho sestra K. E., každý z nich jednou čtvrtinou vzhledem k celku, že naopak rozhodnutím Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Č. B. ze dne 26. 6. 1996, č. j. OPÚ/R-933/96/842/92-7, bylo určeno, že žalobce a K. E. nejsou spoluvlastníky jedné ideální poloviny zbývající části parcely č. 34, která byla zastavěna, že právním nástupcem dřívějšího JZD J. se stalo ZEMĚDĚLSKĚ DRUŽSTVO D. a že podléhalo transformaci podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), že dne 29. 8. 1992 byl přijat transformační projekt pro ZEMĚDĚLSKĚ DRUŽSTVO D., podle něhož činila cena jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) 15.500,- Kč, náhrada za krmiva a steliva za 1 ha zemědělské půdy 8.500,- Kč, náhrada za osiva a sadbu za 1 ha zemědělské půdy 1.360,- Kč, hodnota Mo pro výpočet náhrady za mrtvý inventář (stroje a nářadí) 5,1, že ZEMĚDĚLSKĚ (OBCHODNÍ) DRUŽSTVO D. zaniklo k 31. 12. 2000 (bez likvidace) přeměnou na obchodní společnost Zemědělská společnost D. a. s. se sídlem v Ž., že nárok na majetkový podíl z transformace žalobce uplatnil již v řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích řízení pod sp. zn. 15 C 256/2000, ale jen ve výši 282.150,64 Kč a ohledně sporné částky 56.459,64 Kč vzal žalobu později zpět, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 4. 2002, č. j. 15 C 256/2000-152, který nabyl právní moci dne 17. 7. 2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2002, č. j. 19 Co 1486/2002-178, byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci 225.691,- Kč a že žalovaná již zaplatila žalobci na majetkový podíl z transformace 228.428,- Kč. Po právní stránce soud prvního stupně mimo jiné uzavřel, že při určení výše náhrady za živý inventář, náležející k bývalé zemědělské usedlosti J. čp. 15, je třeba vycházet ze seznamů, jimiž bylo doloženo skutečné množství a druh hospodářských zvířat předaných JZD J. Dovodil, že za 6 krav představujících 6 VDJ, ostatní skot představující 3,86 VDJ, prasata představující 1,32 VDJ a za dva tažné koně, za něž přísluší paušální náhrada 80.000,- Kč, náleží celkem náhrada 253.290,- Kč. Naproti tomu při určení výše náhrady za mrtvý inventář a zásoby, jejichž odňaté množství nelze prokázat, vycházel z § 1 nařízení vlády č. 20/1992 Sb., kterým se stanoví způsob výpočtu výše náhrad za živý a mrtvý inventář a zásoby (dále jen „nařízení vlády č. 20/1992 Sb.“), a výši náhrad stanovil v závislosti na rozloze obhospodařované půdy patřící k zemědělské usedlosti v J. čp. 15. Za rozhodující pro výměru obhospodařované půdy shledal údaje o výměře pozemků, uvedené v rozhodnutích pozemkového úřadu, a to údaje o výměře 20,7791 ha a 0,3269 ha celkem tedy 21,106 ha. Náhradu za mrtvý inventář dovodil ve výši 208.246,46 Kč, náhradu za krmiva a steliva ve výši 179.401,- Kč, náhradu za sadbu a osiva ve výši 28.704,16 Kč. Hodnota živého a mrtvého inventáře a zásob pro celou zemědělskou usedlost v J. čp. 15 tak podle něho představovala 669.641,62 Kč. Od této částky odečetl již dříve proplacený vnos 10.949,- Kč a náhradu vyčíslil na 647.743,62 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce převzal jednu polovinu restituované půdy, tj. 1/4 z celkové výměry zemědělských pozemků patřících k usedlosti, vznikl mu nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář a za zásoby ve výši jedné čtvrtiny z této hodnoty, tj. ve výši 161.935,90 Kč. V této výši pak žalobci náleží nárok na základní podíl z transformace. Vedle toho mu vznikl nárok na další majetkový podíl z transformace podle zákona č. 42/1992 Sb., jako vlastníku půdy a ostatního majetku užívaného družstvem. Za užívání pozemků o výměře 5,2765 ha (představující spoluvlastnický podíl ve výši jedné čtvrtiny zemědělských pozemků) při náhradě 15.777,14 Kč za 1 ha pozemků soud prvního stupně shledal opodstatněným