26 Cdo 2280/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2280/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:26 Cdo 2280/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.2280.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 556 odst. 2 o. z. § 557 o. z. § 558 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2280/2025-351 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Miloše Kuny, se sídlem v Hostinné, J. A. Komenského 764, IČO 72826657, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Šantrochem, advokátem se sídlem v Trutnově, Voletinská 247, proti žalované MH CIRUS SERVIS, s.r.o., se sídlem v Postoloprtech, Marxovo náměstí 96, IČO 27288242, zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, o zaplacení částky 515 245 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 9 C 175/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 5. 2025, č. j. 17 Co 68/2024-307, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 5. 2025, č. j. 17 Co 68/2024-307, v části výroku II, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve smluvní výši 0,1 % denně z částky 97 890 Kč od 25. 2. 2016 do zaplacení, z částky 9 303 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení, z částky 9 511 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení, z částky 9 619 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení, z částky 15 965 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení, z částky 5 677 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení, z částky 10 889 Kč od 16. 5. 2016 do zaplacení, z částky 12 146 Kč od 16. 5. 2016 do zaplacení, z částky 14 002 Kč od 16. 5. 2016 do zaplacení, z částky 13 942 Kč od 24. 5. 2016 do zaplacení, z částky 23 592 Kč od 24. 5. 2016 do zaplacení, z částky 369 Kč od 22. 5. 2016 do zaplacení, 2 642 Kč od 24. 5. 2016 do zaplacení, a z částky 1 495 Kč od 24. 5. 2016 do zaplacení, a v nákladových výrocích IV, V a VI, se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 515 245 Kč se zákonnými úroky z prodlení z tam uvedených částek za tam uvedená období a dále se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z tam uvedených částek za tam uvedená období. Žalobu odůvodnil tvrzením, že s žalovanou uzavřeli dne 27. 3. 2015 smlouvu o nájmu lešení (dále jen „nájemní smlouva“), ve které si smluvili počátek nájmu na den 27. 3. 2015 a konec nájmu na den 31. 12. 2015 (s možností prolongace) a způsob určení ceny nájmu. Následně byly jednotlivé komponenty lešení dodávány v období od 27. 3. 2015 do 30. 4. 2015 na požadovanou stavební akci elektrárny v Opatovicích, přičemž jejich jednotlivé převzetí bylo potvrzeno v předávacích protokolech, v nichž byl rovněž uveden počet pronajatých komponentů a znovu uvedena cena nájmu. Takto pronajaté komponenty žalovaná postupně vrátila v období od 19. 2. 2016 do 5. 4. 2016. Dále byla dne 21. 4. 2016 učiněna z její strany dílčí objednávka na dodání některých komponent lešení na stavební akci elektrárna Poříčí, na kterou byly zčásti použity komponenty z původní stavební akce a ostatní byly znovu poskytnuty žalobcem. Tyto komponenty mu byly vráceny dne 2. 6. 2016. Každé vrácení pronajatých komponent bylo vždy potvrzeno vrátnicí příslušné elektrárny, kde stavební akce probíhala. Po ukončení stavebních akcí a vrácení všech komponent lešení žalobce vystavil žalované faktury, ve kterých byly specifikovány jednotlivé pronajaté komponenty, cena za kus a den, počet dnů nájmu a cena. Takto žalobce vydal celkem 19 faktur. Žalovaná však, ani po četných urgencích, mu na vystavené faktury ničeho neuhradila. 2. Okresní soud v Lounech (soud prvního stupně), poté, co jeho v pořadí první rozsudek ze dne 16. 4. 2021, č. j. 9 C 175/2019-99, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (odvolacího soudu) ze dne 29. 9. 2022, č. j. 17 Co 108/2021-127, v pořadí druhým rozsudkem ze dne 15. 12. 2023, č. j. 9 C 175/2019-236, zamítl žalobu ohledně částky 288 203 Kč s tam uvedenými zákonnými úroky z prodlení a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z tam uvedených částek za tam uvedená období (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci (do tří dnů od právní moci rozsudku) částku 227 042 Kč s tam uvedenými zákonnými úroky z prodlení a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z tam uvedených částek za tam uvedená období (výrok II); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III, IV a V). 3. Poté, co dospěl k závěru, že žalobci lze z titulu dlužného nájemného podle nájemní smlouvy přiznat částku 227 042 Kč, se zabýval mimo jiné otázkou, zda si účastníci v dotčené smlouvě dohodli smluvní pokutu nebo smluvní úrok z prodlení, jestliže si v rámci ujednání platebních podmínek sjednali „smluvní penále při nedodržení termínu splatnosti … 0,1 % za každý den prodlení“ (dále jen „sporné ujednání“). K uvedené otázce přitom zjistil, že obvyklým institutem v segmentu stavebních činností je smluvní pokuta za každý den prodlení s řádnou úhradou nájemného, jak vyplynulo ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Foltýna, znalce z oboru ekonomika, dodavatelsko-odběratelské vztahy, řízení, plánování a organizace ekonomiky, č. 6/2023 ze dne 7. 7. 2023, resp. z následného výslechu tohoto znalce při soudním jednání dne 18. 10. 2023 (č. l. 222-223 spisu). V návaznosti na to pak sporné ujednání vyložil tak, že přes nesprávné označení „smluvní penále“ jde jednoznačně o ujednání o smluvní pokutě podle § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jež je v podobných právních vztazích obvyklé. Proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci z dlužného nájemného také požadovaný zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu. 4. K odvolání obou účastníků řízení pak odvolací soud rozsudkem ze dne 15. 5. 2025, č. j. 17 Co 68/2024-307, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně „potvrdil ve správném znění“ ve výroku I tak, že se zamítá žaloba ohledně částky 288 203 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 281 525 Kč od 25. 2. 2016 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve smluvní výši 0,1 % denně z částky 281 525 Kč od 25. 2. 2016 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 6 678 Kč od 15. 2. 2016 do zaplacení (výrok I), a v tam specifikované části výroku II tak, že se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobci (do tří dnů od právní moci rozsudku) částku 227 042 Kč s úrokem z prodlení ve smluvní výši 0,1 % denně z částky 97 890 Kč od 25. 2. 2016 do zaplacení, z částky 9 303 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení, z částky 9 511 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení, z částky 9 619 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení, z částky 15 965 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení, z částky 5 677 Kč od 2. 3. 2016 do zaplacení, z částky 10 889 Kč od 16. 5. 2016 do zaplacení, z částky 12 146 Kč od 16. 5. 2016 do zaplacení, z částky 14 002 Kč od 16. 5. 2016 do zaplacení, z částky 13 942 Kč od 24. 5. 2016 do zaplacení, z částky 23 592 Kč od 24. 5. 2016 do zaplacení, z částky 369 Kč od 22. 5. 2016 do zaplacení, 2 642 Kč od 24. 5. 2016 do zaplacení, a z částky 1 495 Kč od 24. 5. 2016 do zaplacení (výrok II). Současně rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II v části, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení v míře vyšší, než bylo přiznáno ve výroku II jeho rozsudku, tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok III), a dále rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů (výroky IV, V a VI). 5. Stejně jako soud prvního stupně se zaměřil zejména na výklad sporných ujednání nájemní smlouvy, včetně ujednání o „smluvním penále při nedodržení termínu splatnosti“. V této souvislosti především nepřisvědčil námitce žalované, že toto ujednání je nejasné i z hlediska posouzení, komu zde stanovené právo vznikne, resp. kdo má komu platit, a jaká hodnota je základem pro výpočet penále. Podle jeho názoru je totiž zřejmé, že sporné ujednání zakládalo právo žalobce jako pronajímatele na zaplacení „penále“ 0,1 % při nedodržení termínu splatnosti (tj. splatnosti faktury) za každý den prodlení. Poté s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3555/2010, a ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1775/2020, konstatoval, že výraz „smluvní penále“ připouští různý výklad, čemuž odpovídá i skutečnost, že také strany si toto ujednání vykládaly odl