26 Cdo 2393/2006 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2393/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 7. 2007 Spisová značka:26 Cdo 2393/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.2393.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2393/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy               JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce Ing. J. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. 517, d., zastoupenému advokátkou, o uložení povinnosti pronajímateli odstranit závady v bytě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 324/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2006, č. j. 51 Co 8/2006-390,  takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.220,- Kč k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal nástřiku (později nátěru) všech radiátorů v bytě, jehož je nájemcem. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) při jednání dne 11. září 2002 připustil změnu žaloby, přičemž změněnou žalobou se žalobce nadále domáhal, aby žalovaný byl povinen demontovat všechny radiátory v „bytě č. 61, JZ směr, o velikosti 3+1, I. kategorie, v domě č. p. 517, 8. patro, Počernická 53, P. 10“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“, a „předmětný dům“, resp. „dům“) a místo nich osadit radiátory, které splňují podmínky technické dokumentace vydané výrobcem nebo dovozcem podle nařízení vlády č. 178/1997 Sb. a technické normy obsažené v prohlášení o shodě vydaném výrobcem nebo dovozcem podle zákona č. 22/1997 Sb.,  a aby byl dále povinen předložit mu kopii písemného ujištění, že výrobce nebo dovozce radiátorů (popřípadě dodavatel nátěrů) vydal prohlášení o shodě ve smyslu zákona              č. 22/1997 Sb. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. září 2002, č. j. 17 C 324/96-168, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 20. listopadu 2002, č. j. 17 C 324/96-173, změněnou žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. května 2003, č. j. 53 Co 99/03, 53 Co 145/03-189, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku zamítajícím žalobu se žádostí o vyslovení povinnosti žalovaného předložit žalobci kopie písemného ujištění výrobce či dovozce radiátorů o vydání prohlášení o shodě a v tomto rozsahu řízení zastavil; současně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku zamítajícím žalobu se žádostí o vyslovení povinnosti žalovaného demontovat radiátory a osadit radiátory splňující technické normy a ve výrocích o nákladech řízení účastníků a státu a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v dalším řízení věc projedná jiný samosoudce soudu prvního stupně. Další zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15. prosince 2003, č. j.              17 C 324/96-199, byl k odvolání žalobce usnesením odvolacího soudu ze dne 30. dubna 2004, č. j. 22 Co 160/2004-218, opět zrušen a věc mu byla znovu vrácena k dalšímu řízení. Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 19. července 2005 připustil – kromě nároku na opravu poškozené zdi – změnu žaloby a následně rozsudkem ze dne 23. září 2005, č. j. 17 C 324/96-356, zamítl změněnou žalobu, aby žalovaný byl povinen ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku: 1. demontovat v předmětném bytě 4 litinová otopná tělesa typu Kalor 500/160 (dále jen OT) zčásti opatřená poškozeným základním nátěrem světle šedé barvy, místy se zažloutlými skvrnami a v rozsahu asi 10 % plochy zasaženými povrchovou korozí, včetně konsol s ostrými hranami, převážně deformovaných, a držáků, jakož i zbytků držáků vyčnívajících ze zdi, a to 1 OT o 10 článcích se dvěma konsolami, jedním držákem a jedním zbytkem držáku vyčnívajícím ze zdi v kuchyni, 1 OT o 10 článcích se dvěma konsolami, jedním držákem a jedním zbytkem držáku vyčnívajícím ze zdi v dětském pokoji, tj. v pokoji proti vstupním dveřím do chodby z předsíně bytu, 1 OT o 12 článcích se třemi konsolami, jedním držákem a jedním zbytkem držáku vyčnívajícím ze zdi v obývacím pokoji, tj. v pokoji oproti vstupním dveřím do bytu, a 1 OT o 16 článcích se třemi konsolami a dvěma držáky v ložnici, a 2. místo demontovaných OT odborně osadit litinová OT typu Kalor 500/160 o stejném počtu článků tak, aby splňovala požadavky technické dokumentace svého výrobce a schváleného technického projektu tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 7. dubna 2006, č. j. 51 Co 8/2006-390, nepřipustil změnu žalobního petitu učiněnou žalobcem při odvolacím jednání dne 7. dubna 2006 (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.). Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů především za zjištěno, že dne 25. listopadu 1992 uzavřel žalobce smlouvu o nájmu předmětného bytu, že vlastníkem předmětného domu byla v té době původní žalovaná městská část Praha 10, že na základě jejího pokynu byly v předmětném bytě vyměněny dosavadní plechové radiátory bílé barvy za litinové radiátory opatřené základním nátěrem šedé barvy, že radiátory nebyly v té době napadeny rzí, že dosud jsou funkční, že vzniklou rez lze z nich odstranit, základní nátěr opravit a natřít je dalším nátěrem, že jejich chybná instalace snižovala výkon maximálně v řádu jednotek procent, že u nich mohlo docházet ke vzniku vzduchových bublin, které byly odstranitelné odvzdušněním, a že chyby v instalaci byly v průběhu sporu pronajímatelem odstraněny. Dále zjistily, že povinnost opatřit radiátory více nátěry nestanoví žádná norma, že výrobce musí radiátory opatřit pouze základním nátěrem chránícím je před korozi, že konečný vrchní nátěr litinového radiátoru má pouze dekorativní funkci, že jeho absence nesnižuje životnost radiátoru           a že i bez něj jsou radiátory plně funkční. Na tomto skutkovém základě soudy obou stupňů dovodily, že uplatněný nárok je zapotřebí posoudit podle § 687 odst. 1 zákona          č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“),         a že při jeho posouzení se neuplatní právní úprava obsažené v zákoně č. 634/1992 Sb.,  o ochraně spotřebitele. Odvolací soud v této souvislosti mimo jiné uvedl, že právní vztah nájmu bytu je charakterizován komplexem práv a povinností jak pronajímatele tak také nájemce a že tento právní vztah má svá specifika vyplývající z dosavadní zvýšené ochrany nájemce. Poté oba soudy uzavřely, že žalobcův nárok na výměnu radiátorů nelze shledat důvodným, neboť dosavadní radiátory jsou funkční i bez vrchního nátěru, který má pouze dekorativní funkci. Navíc žádný právní předpis neukládá pronajímateli, aby před uvedením otopného tělesa do provozu jej opatřil konečným nátěrem; nátěr otopných těles lze proto pokládat za běžnou údržbu ve smyslu nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník, kterou je povinen zajistit nájemce bytu. Soudy rovněž dovodily, že „žaloba nese znaky šikanozního charakteru, neboť žalovaný opakovaně projevil snahu odstranit nedostatky otopných těles“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Ve vztahu k výroku I. napadeného rozsudku namítl, že – z důvodů podrobně v dovolání rozvedených – je řízení před odvolacím soudem postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí v této části spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ohledně výroku II. namítl, že odvolací soud neprojednal jeho námitku, že soud prvního stupně zamítl žalobu z více důvodů, které jsou rozporné, a že rozsudek soudu prvního stupně je rozporný v důvodech a je nepřezkoumatelný. Dále uvedl, že již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zdůraznil, že – z důvodů v dovolání specifikovaných – soud prvního stupně porušoval jeho práva a zatížil řízení vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a pokračoval, že odvolací soud tyto jeho námitky v rozporu s ustanovením § 212 o.s.ř. neprojednal, v napadeném rozsudku nejprve obšírně a jedn