26 Cdo 2472/2021 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2472/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 6. 2022 Spisová značka:26 Cdo 2472/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2472.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Dotčené předpisy:§ 23 odst. 5 předpisu č. 72/1994 Sb. § 23 odst. 2 předpisu č. 72/1994 Sb. § 3036 předpisu č. 89/2012 Sb. § 101 předpisu č. 40/1964 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 9. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2702/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2472/2021-151 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně M. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 183/33, proti žalovanému S. b. d. Č. B., se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, nám. Míru 140/1, o zaplacení 202.400 Kč s příslušenstvím, vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 182/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 6 Cmo 143/2020-78, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.422 Kč k rukám JUDr. Rudolfa Hrubého, advokáta, se sídlem v Lišově, nám. Míru 140/1, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 17. 5. 2019 domáhala, aby byla žalovanému S. b. d. Č. B. (dále též jen „družstvo“) uložena povinnost zaplatit jí pokutu ve výši 100 Kč denně od 1. 11. 2010 do 31. 7. 2017 dle § 23 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“), tj. celkem 246.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. 7. 2017 do zaplacení. Krajský soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 13 Cm 182/2019-44, uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 246.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 8. 2017 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku příslušenství žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a povinnosti žalovaného zaplatit státu část soudního poplatku (výrok IV.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1/ Družstvo nesplnilo (řádně a včas) povinnost uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu vlastnictví k bytové jednotce, neboť v návrhu smlouvy uvádělo nesprávnou výši spoluvlastnických podílů ke dvěma pozemkům a společným částem domu. 2/ Žalobkyně splnila všechny povinnosti na ni kladené v § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. 3/ Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 11. 2016, č. j. 13 Cm 561/2013-134, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 11 Cmo 38/2017-177, vyhověl žalobě žalobkyně a nahradil projev vůle družstva k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví družstevní bytové jednotky o velikosti 2+1 s příslušenstvím, č. 1688/04, nacházející se v domě č. p. XY, XY a XY v XY, umístěné v 1. obytném podlaží vlevo, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a spoluvlastnického podílu XY na pozemku p. č. XY a přístupových poz. parc. č. XY a XY a XY v katastrálním území XY, obec XY. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2017. Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že družstvo nesplnilo povinnost uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu vlastnictví k bytové jednotce řádně a včas, čímž se dostalo do prodlení (§ 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“), stíhá jej povinnost zaplatit žalobkyni pokutu dle § 23 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb. od 1. 11. 2010 do uzavření smlouvy, v daném případě do právní moci rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cm 561/2013 (tj. celkem 2.464 dnů), včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též jen „o. z.“). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. 12. 2020, č. j. 6 Cmo 143/2020-78, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 202.400 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, co do částky 44.000 Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit část soudního poplatku (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že žalovaný nepředložil žalobkyni včas řádný návrh na uzavření smlouvy o převodu bytu, který by obsahoval zákonem stanovené náležitosti, byl tak v prodlení se splněním povinnosti zakotvené v § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., stíhá jej povinnost zaplatit žalobkyni pokutu dle § 23 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb. ve výši 44.000 Kč za období od 17. 5. 2016 do 30. 7. 2017 (tj. za 440 dnů). Ohledně částky 202.400 Kč s příslušenstvím (za období od 1. 11. 2010 do 16. 5. 2016) neshledal s ohledem na námitku promlčení (uplatněnou žalovaným v průběhu odvolacího řízení) žalobu důvodnou (odkázal na § 609, 610 o. z.). Proti měnící části prvního výroku a rovněž (výslovně i) proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolatelka má za to, že odvolací soud nesprávně posoudil námitku promlčení. Právo na zaplacení pokuty mohla vykonat až okamžikem právní moci rozsudku v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 13 Cm 561/2013. Pokuta se navíc s ohledem na její charakter nemůže promlčovat postupně, jedná se o nárok svého druhu, jehož oprávněnost „je svázána“ (až) se skončením porušování povinnosti (převodem nemovitosti). Dovozuje, že jí požadovaný nárok je na místě vykládat jako náhradu škody, tudíž se na ni uplatní § 398 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013. Namítá dále, že řídila-li se názorem soudu prvního stupně (vyjádřeném např. v jeho rozsudku č. j. 13 Cm 295/2019-36, že pokutu je možno požadovat až v okamžiku, kdy bude rozhodnuto, že k porušení povinnosti žalovaným došlo), způsobil-li žalovaný v souvisejícím řízení „obstrukce“ a vznesl-li žalovaný námitku promlčení až v odvolacím řízení, je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za nepřezkoumatelné. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. Otázka běhu promlčecí doby u smluvní pokuty dle § 23 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb. nebyla dosud dovolacím soudem řešena, pro její řešení je proto dovolání přípustné. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Posléze uvedenou vadu dovolatelka v dovolání uplatnila námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Vytýkanou vadou však rozhodnutí netrpí, odvolací soud svůj závěr o (částečné) nedůvodnosti žaloby odůvodnil v souladu s ustanovením § 157 o. s. ř. (ve spojení s § 211 o. s. ř.); navíc podle obsahu dovolání je zřejmé, že případné nedostatky odůvodnění nebyly na újmu uplatnění práv dovolatelky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Družstvo je smyslu § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu uvedeného v § 24 odst. 1 a 2 s fyzickou osobou – členem družstva, která je nájemcem bytu a která vyzvala družstvo podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb., v rozhodném znění, nebo vyzve družstvo do 30. června 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto bytu. Smlouva musí být uzavřena nejpozději do 31. prosince 1995, není-li dohodnuto jinak. Podle § 23 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb., jestliže družstvo nesplní svoji povinnost podle odstavce 2 a 3 ani do deseti měsíců ode dne, kdy jej jeho člen, který má nárok na převod bytu nebo nebytového prostoru a