26 Cdo 2596/2014 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2596/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 10. 2014 Spisová značka:26 Cdo 2596/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2596.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z nájmu bytu Dotčené předpisy:§ 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. § 689 odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 11. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 8.12.2014I.ÚS 3854/14JUDr. Kateřina Šimáčkováodmítnuto18.12.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2596/2014 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně H. H., zastoupené JUDr. Viktorem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 195/18, proti žalované obci Rajnochovice, se sídlem v Rajnochovicích 144, IČO 00287661, zastoupené Mgr. Alešem Zapletalem, advokátem se sídlem v Hranicích, Masarykovo náměstí 122, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 212/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. března 2014, č. j. 19 Co 351/2013-102, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. března 2014, č. j. 19 Co 351/2013-102, se mění takto: Rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. srpna 2013, č. j. 7 C 212/2012-85, se mění tak, že se určuje, že výpověď z nájmu obecního bytu, sestávajícího se ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícího se ve 2. poschodí domu v obci R., daná žalobkyni dopisem ze dne 19. 6. 2012, je neplatná. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 37.233,- Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10.314,- Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.388,- Kč, to vše k rukám JUDr. Viktora Kvíčaly, advokáta se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 195/18, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou dne 9. 8. 2012 u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z nájmu obecního bytu, sestávajícího ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícího se ve 2. poschodí domu v obci R., kterou jí dala žalovaná dopisem ze dne 19. 6. 2012, doručeným dne 21. 6. 2012, je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že výpovědní důvod podle ustanovení § 711 odst. 2 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění ke dni doručení výpovědi (dále jen „obč. zák.“) spočívající v hrubém porušení povinností nájemce, specifikovaný ve výpovědi tak, že „jako nájemce do jednoho měsíce neoznámila žalované jako pronajímateli změnu v počtu osob žijících s ní společně v bytě, přičemž pronajímateli je známo, že v bytě s ní žije S. F.“, není dán. Dle tvrzení žalobkyně její přítel S. F. v obecním bytě nebydlí, pouze ji občas navštíví a přespává zde maximálně dvakrát do měsíce, a to ještě pouze v zimním období, kdy žalobkyně nepobývá ve své nemovitosti. Dále žalobkyně uvedla, že v bytě s ní bydlí její dvě zletilé děti, které trpí alergií a astmatem, a její bratr J. M., který je osobou s těžkým zdravotním postižením a potřebuje celodenní péči, jíž mu zajišťuje, a ani její zdravotní stav není příznivý. Vzhledem k těmto důvodům spatřuje žalobkyně v podání výpovědi výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 8. 2013, č. j. 7 C 212/2012-85, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Dovodil, že mezi účastníky byl „dohodou o odevzdání a převzetí bytu“ ze dne 1. 2. 1997 založen nájemní vztah, že výpověď z nájmu bytu ze dne 19. 6. 2012 byla žalobkyni doručena dne 21. 6. 2012 a že žalobkyně podala v zákonem stanovené 60denní lhůtě žalobu na určení její neplatnosti. Dále uvedl, že pronajímatel může přistoupit k podání výpovědi podle § 711 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 689 odst. 2 a 3 obč. zák. tehdy, má-li k dispozici informace o tom, že v pronajímaném bytě bydlí osoba (případně osoby), jejíž pobyt mu nebyl nájemcem oznámen, že výpověď podle výše uvedeného výpovědního důvodu je platná tehdy, když je v ní vymezen počet osob, jejich pohlaví, případně věk, respektive jsou v ní uvedeny jiné údaje, na jejichž základě je možno tyto osoby individualizovat, a je v ní specifikována doba, po kterou se v bytě dané osoby zdržují, což je významné z hlediska posouzení lhůt stanovených v § 689 odst. 2 a 3 obč. zák. V daném případě žalovaná dostatečně vymezila, o jakou osobu jde (S. F.), a vzhledem k tomu, že „se jedná o dlouhodobé soužití (minimálně od roku 2010 či 2011), i dobu, po kterou tato osoba žije ve společné domácnosti“. Soud prvního stupně uzavřel, že výpověď splňuje formální náležitosti a je naplněn i uvedený výpovědní důvod, neboť S. F. pobývá v bytě žalobkyně pravidelně po dobu 4 až 5 let. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2014, č. j. 19 Co 351/2013-102, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé a ve výroku o povinnosti žalobkyně platit náklady řízení potvrdil, změnil jej pouze ohledně výše nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o tom, že „výpověď měla všechny náležitosti požadované jak obecně pro určitost právního úkonu, tak i požadované § 711 odst. 3 obč. zák. a představuje platný právní úkon“. Shledal, že uplatněný výpovědní důvod kromě obecného vymezení je konkretizován i přesným označením osoby nenahlášené k pobytu v bytě, tedy jejím jménem, příjmením, datem narození a údajem o trvalém bydlišti, že ve výpovědi nebylo sice přesně uvedeno, od kdy tato osoba v předmětném bytě žije, avšak v tomto případě s ohledem na to, že v období od 16. 5. 2011 do 11. 6. 2012 mezi účastníky probíhal obdobný spor, v němž se na základě výpovědi z nájmu bytu ze dne 3. 4. 2011 řešilo neoznámení bydlení S. F. v předmětném bytě, a žalobkyně tak věděla, po jakou dobu se má dotyčný v bytě zdržovat, by odvolací soud považoval „bazírování na přesném uvedení tohoto data za čirý formalismus.“ Uzavřel, že S. F. se žalobkyní v předmětném bytě dlouhodobě bydlí a žalobkyně tuto skutečnost žalované jako pronajímateli nenahlásila, čímž došlo k naplnění výpovědního důvodu dle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. v návaznosti na § 689 obč. zák., a žaloba na určení neplatnosti výpovědi tak není důvodná. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. namítala, že odvolací soud v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu posoudil výpověď z nájmu bytu jako platnou, ačkoliv v ní absentovala specifikace konkrétní doby, po kterou se měl S. F. v předmětném bytě zdržovat. Dále odvolacímu soudu vytýkala, že nepřihlédl k tvrzením žalobkyně ohledně neplatnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“) a zjistil, že žalobkyně jako účastnice řízení podala dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst.1 a 4 o. s. ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je přípustné, neboť při posouzení platnosti výpovědi z nájmu bytu dané podle § 711 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 689 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 11. 2011 do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obč. zák.“), podle něhož je třeba v dané věci včetně dovolacího přezkumu postupovat (srov. § 3076 zákona č. 89/2012