26 Cdo 2816/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2816/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:26 Cdo 2816/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.2816.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 1209 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1156/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2816/2025-346 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci navrhovatele F. M., za účasti Společenství vlastníků pro XY, zastoupené Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, o zrušení, in eventum o neplatnost usnesení shromáždění ze dne 30. 12. 2022, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 70/2023, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2025, č. j. 9 Cmo 173/2024-318, t a k t o: I. Dovolání navrhovatele se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.345 Kč k rukám Mgr. Libora Buchty, advokáta se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Návrhem doručeným Krajskému soudu v Hradci Králové dne 28. 3. 2023 se navrhovatel vůči účastníkovi domáhal, aby soud zrušil usnesení shromáždění účastníka ze dne 30. 12. 2022, kterým shromáždění schválilo pronájem 6 parkovacích stání od pana Š. za 6.000 Kč měsíčně pod podmínkou, že společenství bude oprávněno smlouvu uzavřít, nebo aby soud rozhodl, že uvedené usnesení je neplatné. 2. Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. 3. 2024, č. j. 37 Cm 70/2023-280, návrh zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením 25. 4. 2025, č. j. 9 Cmo 173/2024-318, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Odvolací soud s odkazem na judikaturu dovolacího soudu uzavřel, že přezkoumání napadeného usnesení shromáždění se včas podaným návrhem může domáhat přehlasovaný vlastník, má-li pro to důležitý důvod. V této věci není dán důležitý důvod pro přezkum rozhodnutí, jelikož pronájem parkovacích stání na sousedním pozemku lze zařadit pod předmět činnosti (a účel existence) společenství, kterými jsou správa domu a pozemku, a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že pronájem parkovacích stání, který zatíží vlastníky jednotek v hodnotě několika milionů korun příspěvkem na správu objektu vyšším o nižší stokoruny měsíčně, nijak nezasahuje ani do právního postavení vlastníků jednotek, ani do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (obzvláště pak v situaci, kdy se jedná o nemovitost rekreačního charakteru, tj. vlastníci vlastnictvím jednotek nenaplňují své bytové potřeby, nýbrž potřeby rekreační). Dále uzavřel, že spadá-li pod pojem správy domu a pozemku vše, co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek, spadá pod tento pojem i pronájem nezbytného počtu parkovacích míst na sousedním pozemku, mají-li tato místa užívat subjekty zajišťující péči o dům nebo pozemek. 5. Usnesení odvolacího soudu napadl navrhovatel dovoláním. Jeho přípustnost dovozuje z § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Jednak považuje za nesprávný názor odvolacího soudu, že se zřetelem k hodnotě bytových jednotek a jejich rekreačního využití nedojde uzavřenou smlouvou k navýšení nákladů na správu nemovitosti a má za to, že je dán důležitý důvod pro přezkum rozhodnutí společenství, a jednak se domnívá, že uzavření nájemní smlouvy nelze podřadit pod pojem správy domu a pozemku. 6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že dovolání není z dále vyložených důvodů přípustné. 7. Ve vztahu k dovolatelem předkládané otázce, zda uzavření nájemní smlouvy lze podřadit pod pojem správy domu a pozemku, neobsahuje dovolání údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolatel ve vztahu k uvedené otázce pouze obecně uvádí, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž takové rozhodovací praxi dovolacího soudu identifikuje. Dovolatel sice odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5024/2015, a ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4386/2015, avšak takové vymezení předpokladů přípustnosti dovolání není způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť uvedená rozhodnutí se týkají vymezení důležité záležitosti (důvodu) pro přezkum rozhodnutí společenství. 8. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky (ne)existence důležitého ve smyslu § 1209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť odvolací soud posoudil tuto otázku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. 9. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází z toho, že soudní ochranu (přehlasovaného) vlastníka ve vztahu k rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek upravenou v § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit výjimečně. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, či ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022). Smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 o. z. jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022 (ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 1065/23)]. Takovým usnesením zásadně není rozhodnutí o zvýšení plateb příspěvků na správu domu a pozemku (nejde-li o zvýšení extrémní), ani rozhodnutí o schválení účetní uzávěrky, zprávy o hospodaření, schválení rozpočtu nebo výše záloh na služby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 26 Cdo 406/2023, nebo již citovaná usnesení ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022, nebo ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). 10. Uzavřel-li v projednávané věci odvolací soud, že pronájem parkovacích míst za uvedených podmínek nijak nezasahuje do právního postavení vlastníků jednotek a ani do podstaty předmětu jejich vlastnictví, je jeho závěr o nedostatku důležitého důvodu ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu v souladu. 11. Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatele podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 12. Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.)] názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. 13. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vyko