26 Cdo 2944/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2944/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2025 Spisová značka:26 Cdo 2944/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.2944.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Nájem bytu Smluvní pokuta Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. § 13 předpisu č. 67/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2944/2024-137 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka v právní věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 276/20, proti žalovaným 1) V. P., a 2) A. S., zastoupeným Mgr. Vladimírem Holcem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2133/138, o splnění povinnosti doručit řádné vyúčtování služeb a o zaplacení částky 239.398 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 192/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2024, č. j. 18 Co 185/2024-111, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2024, č. j. 18 Co 185/2024-111, se ve výroku I, ve výroku II v části, jíž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 1. 2024, č. j. 60 C 192/2023-75, ve výroku III tak, že se žaloba co do částky 184.650 Kč s příslušenstvím zamítá, a v nákladových výrocích III a IV, zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se rozšířenou žalobou domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost doručit mu řádná vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním tam specifikovaného bytu (dále jen „byt“) za zúčtovací období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 a od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2022. Současně požadoval zaplacení částky 34.998 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kterou žalovaným zaplatil na jimi tvrzený nedoplatek z vyúčtování za roky 2018 až 2020, a částek ve výši 61.450 Kč, 58.500 Kč, 46.400 Kč, 28.150 Kč a 9.900 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení představujících pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), za prodlení s povinností předložit mu vyúčtování záloh na služby za roky 2018 až 2022. 2. Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 1. 2024, č. j. 60 C 192/2023-75, zastavil řízení o žalobě v části, jíž se žalobce domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost předložit mu řádná vyúčtování záloh na služby za zúčtovací období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 a od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2022 (výrok I), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 34.998 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II) a částku 204.400 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok III), a v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35.750 Kč za den 26. 12. 2023 žalobu zamítl (výrok IV); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V) a o povinnosti doplatit soudní poplatek (výrok VI). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 30. 5. 2018 uzavřeli žalovaní jako pronajímatelé se žalobcem jako nájemcem smlouvu o nájmu bytu (dále jen „Smlouva“). Žalobce se zavázal platit pronajímatelům měsíčně předem nájemné (20.000 Kč) a zálohy na úhradu tam uvedených služeb spojených s užíváním bytu (4.500 Kč). Strany si dále ujednaly, že skutečná výše poplatků a záloh na jednotlivé služby a spotřebované energie se zúčtuje vždy podle faktur nebo vyúčtování doručených od příslušného dodavatele, a to vždy min. ke konci června každého roku. Dne 11. 4. 2021 zaslal žalovaný 1) žalobci vyúčtování za roky 2018 až 2020. V e-mailu ze dne 13. 7. 2021 se žalobce žalovaného 1) dotázal, zda po kontrole vyúčtování nezjistil nedoplatek za období od června 2018 do prosince 2020 s tím, že byl případně připraven jej obratem uhradit. Téhož dne žalovaný 1) žalobci sdělil, že nedoplatek za uvedené období činí 34.999 Kč. Třemi postupnými platbami v srpnu, září a říjnu 2021 žalobce žalovaným na nedoplatku uhradil 34.998 Kč. Dne 22. 1. 2022 žalobce žalovanému 1) sdělil (v návaznosti na žalovanými zamýšlený prodej bytu), že by rád vyrovnal vzájemné závazky, a to mimo jiné vyúčtování záloh na služby za rok 2021, a dále též za roky 2018 až 2020, avšak pouze v rozsahu ujednaném ve Smlouvě. Žalovaní v reakci uvedli, že vyúčtování za rok 2021 se zpracovává až v průběhu měsíce dubna, proto tuto položku nyní nelze vyčíslit, a vyúčtování za rok 2018 až 2020 jsou v souladu se Smlouvou, není tedy důvod pro jejich modifikaci. Dopisem ze dne 12. 4. 2022 žalobce vyzval žalované k jednání o možné koupi bytu, trval na nesprávnosti vyúčtování za roky 2018 až 2020 s tím, že podle něj za toto období vznikl přeplatek ve výši 22.241,78 Kč. Uvedl také, že částka 34.999 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaných a že z důvodu nedoručení řádných vyúčtování mu vznikl nárok na pokutu ve výši 97.850 Kč. Žalobce vyzval žalované k úhradě bezdůvodného obohacení, jím vyčísleného přeplatku a pokuty ve výši 113.150 Kč, resp. 168.650 Kč dopisy ze dne 17. 5. 2022 a 14. 6. 2023. Žalovaní doručili žalobci vyúčtování za roky 2018 (počínající 1. 5. 2018) až 2022 (končící 20. 9. 2022) 16. ledna 2024. Mezi dubnem a zářím roku 2022 účastníci neúspěšně jednali o možné koupi bytu. Nájemní vztah skončil dne 31. 5. 2022, žalobce žalovaným byt předal dne 20. 9. 2022. Žalobce rozšířil žalobu podáním ze dne 15. 11. 2023, které bylo žalovaným doručeno 26. 12. 2023. 4. Po právní stránce nejprve uzavřel, že vyúčtování, jež žalovaní žalobci doručili dopisem ze dne 11. 4. 2021 za roky 2018 až 2020, nejsou řádná, neboť obsahují i položky nezúčtovatelné žalobci jako nájemci a vyúčtování za rok 2018 zahrnuje i období před trváním nájemního vztahu, a proto nemohla vyvolat splatnost nedoplatků v nich uvedených. Pokud tedy žalobce na jejich základě uhradil žalovaným částku 34.998 Kč, vzniklo na jejich straně bezdůvodné obohacení, které jsou povinni mu vrátit. Dodal, že ze shodného důvodu není řádné ani vyúčtování za rok 2021. K požadavku na úhradu pokuty za prodlení s povinností poskytnout vyúčtování záloh na služby uvedl, že ke dni 15. 11. 2023 (tímto datem žalobce vymezil konec období, za něž pokutu požaduje) žalovaní žalobci řádná vyúčtování za roky 2018 až 2022 nepředložili. Nedoručí-li poskytovatel služeb po skončení zúčtovacího období včas vyúčtování, je povinen zaplatit příjemci služeb pokutu. Tato povinnost sice nevzniká automaticky, avšak v daném případě žalovaní ani netvrdili skutečnosti podřaditelné pod liberační důvody předpokládané § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Je přitom bez významu, že žalobce žalované o zaslání vyúčtování neupomínal. Žalovaným proto povinnost zaplatit pokutu vznikla. Z tam rozvedených příčin neshledal důvod ani pro moderaci pokuty podle § 2051 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“) či pro odepření uplatněného práva žalobci s ohledem na korektiv upravený v § 8 o. z. I tento požadavek tudíž shledal oprávněným, s výjimkou nároku na úrok z prodlení z částky 35.750 Kč za den 26. 12. 2023, neboť změna (rozšíření) žaloby byla žalovaným doručena tohoto dne a do prodlení se dostali dnem následujícím. V části, jíž se žalobce domáhal předložení řádných vyúčtování za roky 2019 až 2022, řízení zastavil, neboť žalobce vzal v této části (se souhlasem žalovaných) žalobu zpět poté, co mu žalovaní dne 16. 1. 2024 doručili žádaná vyúčtování, jež považoval za řádná. 5. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 18 Co 185/2024-111, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 34.998 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (výrok I), a ve výroku III jej potvrdil co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 19.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 27. 12. 2023 do zaplacení a změnil co do částky 184.650 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu zamítl (výrok II); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV). 6. Po částečném zopakování dokazování odvolací soud nejprve předeslal, že je správný závěr soudu prvního stupně, podle něhož vyúčtování za roky 2018 až 2020, jež žalovaní žalobci zaslali dne 11.