26 Cdo 2996/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2996/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2025 Spisová značka:26 Cdo 2996/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.2996.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Škoda Dotčené předpisy:§ 2913 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 03.04.2025III.ÚS 1032/25 Daniela Zemanová zastaveno9. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2996/2024-1009 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně Stradium DC s.r.o., v likvidaci, se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 668/136d, IČO 24180807, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované Teplárna Strakonice, a.s., se sídlem ve Strakonicích, Komenského 59, IČO 60826843, zastoupené JUDr. Františkem Scholzem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, o 1 651 242,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 1 C 185/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 6. 2024, č. j. 8 Co 353/2024-929, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 11. 7. 2024, č. j. 8 Co 353/2024-948, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 651 242,47 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí vznikla marným vynaložením nákladů na projekt datacentra v důsledku porušení povinností žalované (pronajímatelky) ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 13. 12. 2019 (dále též jen „předmětná smlouva“), a to tím, že jí nepředala předmět nájmu, neposkytla potřebnou součinnost ke stavebním úpravám a zpochybnila převzatý závazek k dodávce elektřiny. Konkrétně požadovala částku 308 059,47 Kč představující zaplacené nájemné za období od 1. 5. 2020 do 26. 5. 2021 a dále náklady na technický dozor investora vykonávaný společností DC4U s.r.o. ve výši 130 500 Kč, náklady na technické poradenství L. L. ve výši 162 525 Kč, náklady na poradenskou a finanční činnost vykonanou společností Aemis s.r.o. ve výši 259 958 Kč, náklady na konzultační služby, včetně mediace, vykonané společností CZ Agency s.r.o. ve výši 177 600 Kč, náklady na vypracování posudku J. J. ve výši 50 000 Kč, náklady na vypracování projektové dokumentace pro stavební úpravy předmětu nájmu J. U. ve výši 556 000 Kč a náklady na vytvoření vizualizace projektu L. K. ve výši 6 600 Kč. 2. Okresní soud ve Strakonicích (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí (zamítavý) rozsudek ze dne 20. 10. 2021, č. j. 1 C 185/2020-260, byl na základě odvolání žalobkyně zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (odvolacího soudu) ze dne 3. 2. 2022, č. j. 8 Co 1504/2021-327, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 18. 10. 2023, č. j. 1 C 185/2020-844, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 618 737,74 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), co do částky 32 505 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu účastnic a náhradě státem placených nákladů řízení (výroky III a IV). 3. Na základě odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, č. j. 8 Co 353/2024-929, ve znění usnesení ze dne 11. 7. 2024, č. j. 8 Co 353/2024-948, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I co do částky 693 100 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení potvrdil (výrok I), co do částky 227 600 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení jej změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II), a ve zbytku (vyjma jeho odvoláním nedotčeného výroku II) jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III). 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 13. 12. 2019 účastnice uzavřely předmětnou smlouvu, kterou se žalovaná (pronajímatelka) zavázala přenechat žalobkyni (nájemkyni) k užívání na dobu neurčitou (v souladu s dodatkem ke smlouvě ze dne 26. 2. 2020 počínaje dnem 1. 5. 2020) tam specifikovaný předmět nájmu a dodávat jí potřebnou elektrickou energii, a to za cenu, jejíž mechanismus stanovení byl sjednán smlouvou. Žalovaná byla v rozhodném období výrobcem elektřiny. Účelem nájmu bylo umístění a provoz výpočetní techniky („datacentra“). To vyžadovalo též stavební adaptaci předmětu nájmu. Předpokladem předmětné smlouvy byla dodávka elektrické energie přímým vedením „o maximálním příkonu 1,1 MW, a to přípojkou 1 100 kW“ s tím, že žalobkyně se zavázala vždy nejpozději do 15. dne předcházejícího kalendářního měsíce oznámit písemně pronajímatelce potřebu elektrické energie pro daný měsíc, aby pronajímatelka mohla zajistit potřebnou kapacitu. Takto oznámené požadované množství elektrické energie se tím pro žalobkyni „stalo závazným“. Žalovaná byla povinna ke dni zahájení nájmu přenechat žalobkyni předmět nájmu k užívání a strany se současně dohodly na provedení technických a jiných úprav (za souhlasu žalované) tak, aby nájemkyně mohla předmět nájmu užívat ke své podnikatelské činnosti v souladu s ujednaným účelem nájmu. Dále si strany sjednaly možnost výpovědi předmětné smlouvy bez uvedení důvodů s šestiměsíční výpovědní dobou. Žalovaná toto své právo realizovala dne 26. 11. 2020; nájem skončil ke dni 26. 5. 2021. Žalovaná předtím žalobkyni „avizovala, že nesplní svou povinnost dodávat (jí) sjednané množství elektrické energie“. Žalobkyně v souvislosti s přípravou projektu „datacentra“ vynaložila náklady a hradila žalované nájemné. 5. Po právní stránce, na rozdíl od soudu prvního stupně, neshledal odvolací soud porušení povinnosti žalované pronajaté prostory žalobkyni řádně přenechat. Až do srpna roku 2020 byly práce na projektu „datacentra“ ve fázi zpracovávání projektové dokumentace, opatřování si stavebního povolení a výběrového řízení, pracovníci žalobkyně měli do pronajatých prostor přístup a v polovině srpna roku 2020 zahájili stavební práce. Tomu koresponduje jednání žalobkyně, která prodlení s řádným předáním předmětu nájmu žalované vytkla až dne 24. 8. 2020, přestože nájem započal již dne 1. 5. 2020. Do srpna roku 2020 poskytovala žalovaná žalobkyni součinnost. K jejímu přerušení došlo až v druhé polovině srpna roku 2020, a to do 19. 10. 2020, kdy žalovaná žalobkyni poskytla požadované informace. Tato skutečnost mohla mít vliv na okamžik zahájení stavebních prací, není ale v příčinné souvislosti s marností vynaložených nákladů. Odvolací soud se však ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná porušila svůj závazek dodávat žalobkyni elektrickou energii, čímž „zmařila smysl a účel“ předmětné smlouvy, a porušení této povinnosti je v příčinné souvislosti s žalobkyní uplatňovanou škodou – marně vynaloženými náklady na zřízení „datacentra“ v předmětu pronájmu. Přijetí tohoto závazku žalovanou neshledal rozporným s energetickým zákonem. Zároveň nešlo o plnění od počátku nemožné a nenastala ani jeho následná nemožnost, neboť žalovaná je mohla zajistit jinak, např. dodávkou od třetího subjektu. Jestliže proto žalovaná žalobkyni dne 30. 9. 2020 sdělila, že ustanovení předmětné smlouvy týkající se jejího závazku dodávat elektrickou energii považuje za neplatná, resp. že pro případ jejich platnosti od nich odstupuje, deklarovala, že se jimi necítí být zavázána, čímž u žalobkyně vyvolala oprávněnou obavu o možnost realizace zamýšleného projektu. Takové jednání je nutno považovat za porušení právní povinnosti, a to jak smluvní (§ 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. z.“), tak i zákonné prevenční (§ 2900 o. z.). Žalobkyni přitom nelze vyčítat, že takový stav akceptovala a v projektu dále nepokračovala; jednala racionálně, a to i s přihlédnutím k okolnosti, že nájem skončil až dne 26. 5. 2021. Naopak pokud by nadále v investicích pokračovala, mohla by tím založit svou spoluúčast na vzniku škody. Takto vyslovené úvahy odvolací soud vztáhl k nákladům vyplaceným společnostem DC4U s.r.o., Aemis s.r.o., panu L. a architektům U. a K. Poté se uplatněnými nároky zabýval jednotlivě. Pokud jde o náklady zaplacené společnosti DC4U s.r.o., považoval je za oprávněné v celkové výši 130 500 Kč, neboť tato společnost pro žalobkyni provedla tam uvedené práce v době, kdy žalobkyně nemohla předpokládat, že náklady na ně vynaloží marně, s tím, že k ukončení prací došlo dne 30. 9. 2020, než žalovaná předmětnou smlouvu vypověděla. Veškeré tyto práce přitom směřovaly k naplnění účelu smlouvy, a tudíž byly vynaloženy účelně. Účelně a přiměřeně vynaloženým nákladem je dále částka 556 000 Kč vyplacen J. U., jelikož j