26 Cdo 3075/2016 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3075/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 11. 2017 Spisová značka:26 Cdo 3075/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.3075.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Vlastnictví bytů Byt Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 612 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 620 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 621 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 8 odst. 1 předpisu č. 72/1994Sb. ve znění do 31.12.2013 § 20 odst. 1 předpisu č. 72/1994Sb. ve znění do 31.12.2013 § 30 odst. 1 předpisu č. 72/1994Sb. ve znění do 31.12.2013 § 243d písm. a) o. s. ř. ve znění do 29.09.2017 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 1. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.1.2018I.ÚS 399/18JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto15.5.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3075/2016-173 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobců a) G. J., P., b) Společenství vlastníků jednotek Petržílkova č. p. 2704, 2705, 2706, 2707, se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, Petržílkova 2704/34, IČO 29052351, zastoupených Mgr. Markem Hoskovcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, proti žalované SIDI CZECH REPUBLIC S.R.O., se sídlem v Praze 10 - Malešicích, Počernická 699/62d, IČO 26093138, zastoupené JUDr. Janem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 6, Stavitelská 1099/6, o odstranění vad, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod. sp. zn. 27 C 148/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2016, č. j. 55 Co 274/2015-136, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč k rukám Mgr. Marka Hoskovce, advokáta se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 2. 2016, č. j. 55 Co 274/2015-136, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 12. 5. 2015, č. j. 27 C 148/2014-90, kterým uložil žalované povinnost nahradit (správně vyměnit) stávající pozinkované horizontální rozvody vody nacházející se v 1. podzemním podlaží budovy č. p. postavené na pozemku p. č., p. č., p. č., v katastrálním území S., obec P., vedené u Katastrálního úřadu pro hlavní město P., Katastrální pracoviště P., vše na listu vlastnictví , v části od přívodu vody do budovy ke svislým rozvodům vody (dále též jen „ležaté rozvody“, „Dům“), a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že žalovaná byla stavebníkem a zároveň původním vlastníkem Domu, začátkem roku 2010 začala převádět vlastnické právo k prvním jednotkám v Domě a předávat je vlastníkům, s žalobkyní a) uzavřela kupní smlouvu dne 26. 7. 2012 (s účinky vkladu do katastru nemovitostí k 27. 7. 2012), téhož dne jí jednotku i předala, s žalobcem b) uzavřela kupní smlouvu (na nebytovou jednotku) dne 30. 5. 2012; žalobce b) vykonává i správu Domu. Kupní smlouvy byly vypracovány podle jednotného vzoru žalované a bylo v nich stanoveno, že prodávající poskytuje záruku v délce dvou let na společné prostory nacházející se v Domě, lhůta začíná běžet ode dne, kdy bude předána druhá jednotka v Domě; na jednotky v délce tří let a na vnitřní vybavení záruku v délce dvou let od předání jednotky. Dne 16. 2. 2010 v Domě vzniklo společenství vlastníků [žalobce b)]. Poprvé byla vada na ležatých rozvodech objevena a uplatněna v únoru roku 2011, odstraněna byla v březnu 2011, v následujícím období se vady začaly množit, k 27. 12. 2013 jich žalobce b) evidoval 29. Vady byly vždy ihned uplatněny postupem dohodnutým stranami, zhotovitel vady průběžně opravoval. S ohledem na četnost výskytu vad, a protože jednotlivé opravy nevedly k bezvadnému fungování potrubí, uplatnili (dopisem ze dne 16. 10. 2013 a dalšími ze dne 6. 2. 2014, 27. 3. 2014) nárok vyplývající z odpovědnosti za vady a požádali o výměnu ležatých rozvodů za rozvody plastové, což žalovaná odmítla. Vady byly uplatňovány žalobci řádně, v záručních lhůtách. Za správné považoval i zjištění soudu prvního stupně, že ležaté rozvody netrpí jen ojedinělými vadami, které by bylo možné odstranit jednorázovou opravou v místě prorezavění, jde o komplexní vadu, jediný možný způsob nápravy je výměna vadné části ležatých rozvodů. Uzavřel, že po právní stránce je třeba věc posoudit zejména podle § 612 - 627 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“.). Oba žalobci jsou vlastníky jednotky a spoluvlastníky společných částí Domu, jsou proto aktivně legitimováni k podání žaloby. Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou vlastníci jednotek podle § 12 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), oprávněni a povinni v poměru odpovídajícím velikosti jejich podílů. Uplatnění nároků z odpovědnosti za vady společných prostor je sice úkonem, který se týká společné věci, nesměřuje však ke změně podstaty věci ani s ní nijak nenakládá. Není proto významné, že žalobci, kteří nárok z odpovědnosti za vady uplatňují, jsou jen minoritními spoluvlastníky společných částí Domu. Jde o plnění nedělitelné, více věřitelům – vlastníkům jednotek a spoluvlastníkům společných částí, proto se uplatní úprava v § 512, 513 obč. zák. Jde o společné právo, které může uplatnit každý (spolu)vlastník individuálně. Žalobkyně a) je jako kupující spotřebitelkou. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že vady byly uplatněny řádně a v záruční době. Ujednání v kupní smlouvě o běhu záruční doby u společných prostor považoval za neplatné, neboť zkracuje právo žalobkyně a) na uplatnění vad v záruční době dvou let, je tak v rozporu s ustanovením § 621 obč. zák. Záruční doba podle tohoto ustanovení začíná běžet až od převzetí věci kupujícím. Při postupném prodávání jednotek proto poběží každému kupujícímu lhůta samostatně. Ujednání v kupní smlouvě by vedlo ke zkrácení či úplnému neposkytnutí záruční doby ke společným částem některým kupujícím. Zdůraznil specifickou povahu postupného prodeje jednotek, nepovažoval za relevantní námitky žalované, že společné části budovy jsou již při prodeji pozdějším nabyvatelům jednotek užívány a dochází tak k prodloužení záruky nad rámec zákona k újmě prodávajícího. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítala, že otázka běhu záruční doby pro společné prostory budovy nebyla doposud v rozhodovací praxi vyřešena a další otázky vyřešil odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Měla za to, že záruční doba za společné části domu, jsou-li jednotky (včetně podílů na společných částech) v domě prodávány a předávány jednotlivým kupujícím postupně, běží ve smyslu § 621 obč. zák. od odevzdání první jednotky a společných prostor. Ve chvíli, kdy kupující první jednotky začne užívat jednotku, začne užívat i celé společné části domu, včetně všech rozvodů, bez ohledu na to, že je jen jejich menšinovým vlastníkem. Pro jednu věc nemůže totiž běžet více záručních dob. Smyslem ustanovení § 621 obč. zák. nemůže být poskytnutí, a to ani spotřebiteli, nekonečně dlouhé záruční doby za společné části budovy. Jednotka, byť je prodána i delší dobu po dokončení výstavby, je pořád neužívaná, tedy „nová“, to však neplatí u společných částí budovy. První dvě jednotky v Domě byly předány kupujícím 4. 1. 2010, dvouletá záruční doba tak uplynula 4. 1. 2012, žalobci uplatnili reklamaci až po tomto datu, tedy opožděně. Nesouhlasila ani se závěrem odvolacího soudu o aktivní legitimaci žalobců. Ti jsou totiž jen menšinovými spoluvlastníky společných částí. Podle judikatury Nejvyššího soudu uplatnění nároku z odpovědnosti za vady společných částí budovy měla učinit většina spoluvlastníků, neboť jde o právní úkon, který se týká společné věci a má dopad do právního postavení všech spoluvlastníků. Za nesprávnou považovala aplikaci § 512 obč. zák., neboť podle § 622 obč. zák. musí nejprve dojít k volbě práva z odpovědnosti za vady a je nutné rovněž použít speciální ustanovení § 12 zákona o vlastnictví bytů. Zpochybnila i závěr odvolacího soudu, že žalobci uplatnili práva z odpovědnosti za vady. Vytýkala rovněž odvolacímu soudu, že i když o aplikaci § 619 a násl. obč. zák. hovoří výslovně jen ve vztahu k žalobkyni a), vztáhl fakticky oc